Protektorátní dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu

Protektorátní dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu

František Beneš

K málo zmiňovaným tragédiím druhé světové války patří civilní oběti spojeneckého bombardování na území protektorátu a zabraného pohraničí. Nálety na vojenské a strategické cíle započaly už roku 1943 (cílem byla Plzeňská Škodovka, zasaženy však byly Dobřany), ve větší míře probíhaly v roce 1944 a k poslednímu „západnímu“ došlo jen dva týdny před německou kapitulací (Praha), „východní“ (sovětské) probíhaly i v den kapitulace a dokonce i v den následující (Mladá Boleslav). Vlivem okolností a omylů došlo v řadě případů i k zasažení cílů civilních, při nichž zahynuly tisíce československých občanů (vycházíme-li z všeobecně přijímaného stanoviska, že právní kontinuita ČSR nebyla přerušena; přesný počet obětí nebyl zjištěn, uváděna jsou čísla od 6.400 do 7.500).
To samozřejmě ve „zbrojnici a zásobárně Říše“ mezi obyvatelstvem vyvolávalo znepokojení a obavy o osudy blízkých. Protektorátní pošta proto po vzoru pošty německé zavedla zvláštní dopisnice (červenou pro civilní obyvatelstvo a zelenou pro styk s příslušníky ozbrojených složek), kterými bylo možné podávat stručné zprávy o osudu přeživších tyto nálety (a případně i vojenské operace). Dopisnice byly vydávány a přepravovány bezplatně, a to co nejrychleji – pokud to dovolovaly okolnosti, byl jejich obsah adresátům dokonce tlumočen telefonicky.

Dopisnice tedy nebyly vyplaceny známkami a leckdy dokonce ani nenesly otisk razítka podací pošty, z filatelistického hlediska se proto na první pohled jevily jen málo zajímavé. I to jistě způsobilo, že se jimi zabývalo málo sběratelů. Patřil k nim F. Šubart, který v roce 1996 popsal tehdy známé varianty „červené“ dopisnice; ještě podrobněji se jimi zabývám ve Specializovaném katalogu protektorátu (POFIS 2013). V něm jsou názorně vyobrazeny a popsány rozlišovací znaky sedmi dosud mi známých typů, s poznámkou, že výskyt dalších variant není vyloučen. Jednu takovou dosud nepopsanou variantu si nyní představíme.

Jde o dopisnici na žlutém papíru, s tmavě červeným tiskem. Nenese otisk podacího razítka ani záznam o ověření (přezkoušení). Odeslána byla z Brna-Maloměřic dne 22. 11. 1944, tedy v souvislosti s bombardováním tohoto města o dva dny dříve.
Porovnáním s rozlišovacími znaky uvedenými v katalogu Pofis (jeho vyobrazení jsme pro snadnější orientaci zařadili na protější straně) se můžeme pokusit určit její typ. Postupovat budeme vylučovací metodou.

Žlutý papír mají typy I, II, IV, VI a VII
1. Strasse se dvěma „s“ mají typy II – VII
2. Fernsprecher s „e“ mají rovněž typy II – VII
3. pořadí textu dole uprostřed napřed německy a pak česky mají typy II, III a VII
4. široké písmo s patkami mají typy II, III a VI
5. zadní stranu bez orámování mají typy I, II, III a VI

Porovnáním uvedených znaků zjistíme, že všechny jsou obsaženy pouze v typu II, u toho je ale uváděno číslo formuláře 180, zatímco vyobrazená dopisnice nese číslo 357. A právě toto nenápadné číslo v pravém dolním rohu zadní strany dopisnice by se mělo stát předmětem naší pozornosti. Které z obou uvedených – popř. i další – se vyskytuje u jednotlivých typů? Jde o nepřesnost v dosavadním popisu, nebo u typů existují podvarianty? Proto by bylo dobré prohlédnout dopisnice ve sbírkách a exponátech a na případné odlišnosti upozornit. Nenápadná dopisnice Spěšná zpráva / Jsem na živu si takovou pozornost zaslouží – vždyť ve své době byla očekávána mnohdy se sevřeným srdcem…