PDF verze ->Existují uherské 1 a 2 K František Josef I. s přetiskem PČ 1919? (PDF, 1,02 MB)
František Beneš
Vydání Pošta československá 1919 je v naší známkové tvorbě bezkonkurenčně nejrozsáhlejší – obsahuje 107 hodnot a ještě na jaře roku 1929 představovalo plnou polovinu ze všech tehdejších výplatních a příležitostných známek! Není divu, že v tak početné „sérii“ bylo a dosud je co zkoumat a objevovat, byť od jejího vydání už uplynulo 95 let.
V rámci tisku této emise byla vedle známek zahrnutých do seznamu J. Lešetického přetisknuta i řada dalších, o nichž se ministerstvo pošt a telegrafů na dotaz pražských filatelistických spolků v roce 1920 vyjádřilo takto:
Při striktním výkladu by toto stanovisko vydavatele znamenalo, že vydanou je každá přetisknutá známka (samozřejmě za předpokladu, že je její přetisk pravý), a každá by tedy měla mít své katalogové číslo. To se ale nestalo, tehdejší filatelisté se rozhodli jinak a do seznamu vydaných známek se dostaly především ty, které byly prodávány na filatelistické přepážce pražské Hlavní pošty a v Hospodářské ústředně.
Přesto se v literatuře a katalozích objevovaly a objevují i další rakouské a uherské známky s přetiskem PČ 1919, označované jako známky nevydané. E. Hirsch a J. Franěk v první ucelené práci o naší známkové tvorbě s názvem Čs. známky, vydávané v letech 1932-5 na pokračování v časopise Tribuna filatelistů, o nich píší takto:
Autoři přitom upozorňují, že nevydané známky nelze zaměňovat se známkami makulaturními, které měly být tiskárnou zničeny „jako nezdařený produkt“.
Velmi podrobný Eksteinův katalog čs. známek z roku 1939 obě známky uvádí v kapitole „Zvláštnosti (přetisky výjimečné)“, kde je přičlenil k oddílu Turul, a to s poznámkou „U“ (tu ve vysvětlivkách popisuje: U = unikát /ojediněle se vyskytující/). Přesto je jako jediné v tomto oddílu i oceňuje.
Hodnota 1 K měla v Eksteinově katalogu z roku 1939 záznam 2.800 Kč, hodnota 2 K dokonce 8.000 Kč (!), tedy skoro stejně, jako populární chybotisk 50/50 h Doplatit (ten měl tehdy záznam 10.000 Kč).
Monografie čs. známek, 2. díl (1971) autorů Karásek, Michele a Svoboda se o těchto dvou známkách nezmiňuje.
V posledním vydání katalogu Pofis ČSR I (2012) dvojici uvádím takto:
Nyní mi byly obě hodnoty předloženy ke znaleckému posouzení, a této příležitosti využívám k tomu, abychom se na ně podívali společně. Navzdory bezmála třicetileté znalecké praxi je to totiž poprvé, kdy mám příležitost je podrobně prozkoumat (evidentní padělky samozřejmě nepočítaje).
Jde o neupotřebené exempláře v bezvadné jakosti, s původním svěžím lepem, s dobře centrovanými a čistě provedenými přetisky. Na zadní straně jsou opatřeny znaleckými značkami: hodnota 1 K značkou LÚ (Lešetický-Ústředna), Franěk a Karásek, hodnota 2 K značkou J. Lešetický, Tribuna Hirsch a Karásek.
Ke každé z obou hodnot jsou připojeny vždy dva fotoatesty pravosti od znalců J. Karáska a S. Šablatúry.
Obě zkoumané známky mají přetisk druhu F III. typu, liší se ale vzájemně výraznými detaily (např. tvar háčku nad C či poškozená první 9 u 1 K vpravo nahoře). Tvar obou přetisků je na první pohled dobře vystižen a odpovídá tvaru přetisků zaručeně pravých, při podrobnějším zkoumání se však ukázalo, že ne přesně: v obou případech je prostřední řádka asymetricky (od středu směrem doleva) nepatrně kratší.
Tvar přetisku je ale jen jedním, a samozřejmě nikoli jediným hlediskem při určování pravosti. Dalším je způsob jeho otištění, a ten je u obou zkoumaných exemplářů prakticky shodný – ovšem značně rozdílný od exemplářů zaručeně pravých. Zkoumané přetisky byly zjevně provedeny jinou barvou, na jiné podložce a jiným přítlakem. Odlišná barva nanesená na odlišný povrch padělaného štočku (a není vyloučeno, že mohlo jít i o stereotyp) na něm vytvořila odlišnou strukturu, která se pak přenesla na potiskovaný papír.
Tohle všechno je přitom charakteristické pro padělky přetisků „skupiny K“, jejichž výzkum stále probíhá a o nichž jsem již vícekrát referoval v časopisu Filatelie (např. můj seriál vycházející v roce 2009). Typickým znakem přitom je, že padělky K vypadají „dokonaleji“, než přetisky zaručeně pravé. Na rozdíl od tzv. velkých přetisků však odlišnosti padělaných přetisků druhu F a G lze obtížněji reprodukovat, aby vynikly důležité rozdíly, které jde dobře pozorovat lupou a mikroskopem.
Z dosud známých exemplářů těchto padělků – bez ohledu na druh přetisku – vyplývá, že je výrobce opatřoval otisky různých padělaných znaleckých značek, z nichž byly dosud doloženy zejména značky Gilbert, Mrňák, Tribuna, Hirsch, Franěk, Lešetický (u toho více druhů), a dále různými značkami „majetnickými“.
Na základě uvedených zjištění mi tedy nezbylo než konstatovat, že oba zkoumané přetisky jsou padělky ke škodě sběratelů.
V souvislosti s přípravou dnešního článku jsem podnikl pátrání a pokusil se zjistit, zda známky obou hodnot existují i s přetisky zaručeně pravými. To se mi zatím podařilo jen u jedné, a sice u hodnoty 2 K, a i u té jen v jediném exempláři. Ten je IV. typu a jeho jakost lépe odpovídá podmínkám, za kterých tato mimořádně vzácná známka vznikla – dolepena do neúplného archu jiných hodnot nebo dokonce s nimi nalepena na listu papíru (je bez lepu) a poté opatřena třemi šikmými škrty tužkou, provedenými tak silně, že papír známky roztrhly. Je tedy těžce poškozena, a aby držela pohromadě, musela být zezadu podlepena. Ve srovnání se zkoumanými luxusními exempláři je to tedy „kost“ – ovšem na rozdíl od nich pravá.
Prozatím jde o jediný pravý kus, který je mi znám. V dalším vydání katalogu proto u této známky upřesním stávající poznámku a v cenovém záznamu hodnoty 2 K uvedu značku -,-