Archiv autora: František Beneš

Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

František Beneš

Se slavným polským filmem nemá první část titulku nic společného, ale dobře vystihuje téma, kterému se chci v článku věnovat. Když člověk listuje aukčními katalogy nebo čte články o našem oboru v časopisech a na internetu, může získat pocit, že zajímavé jsou jenom rarity a investiční objekty, zatímco běžné známky pomalu nestojí za pozornost. Je to ale opravdu tak?

Vzácné a draze získané známky, patřičně vypíchnuté v exponátech, se mi samozřejmě líbí, ale ještě raději mám ty tvářící se nenápadně, mnohokrát bez zájmu přehlédnuté ve výběrech na burzách a na internetu, i když ve skutečnosti jde o zajímavosti, které mohou chybět i v těch největších sbírkách. Když jsem byl kluk, měl jsem štěstí, že mě do filatelie postupně zaučovalo několik trpělivých sběratelů, od nichž jsem si osvojil, že i vícekrát prohlédnuté partie stojí za to pozorně prohlédnout znovu, protože s notnou dávkou trpělivosti a pořádným kusem štěstí můžete narazit na opravdový poklad. Tohle doporučení se mi s lety mnohokrát osvědčilo. Uvedu několik příkladů.
Continue reading Popel a démanty, aneb trocha povzbuzení pro ty, kdo nechtějí moc utrácet

Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra

František Beneš

Na druhém konci Klimentské ulice, v níž sídlí redakce našeho časopisu, stál skoro sto let krásný novobarokní dům. Já ho vídal z okna své kanceláře, když jsem počátkem 90. let pracoval na federálním ministerstvu spojů jako vedoucí oddělení známkové tvorby. V roce 1902 jej dal postavit Václav Špaček, po němž pak dům nesl jméno.

Václav Špaček byl pozoruhodnou postavou. Jako jeden z mála v historii – a to nejen naší! – pohádkově zbohatl podnikáním v poštovnictví a získané jmění pak použil pro řadu ušlechtilých a lidumilných účelů.

Narodil se roku 1840 v Soběslavi v rodině řemeslníka, jeho otec byl soukeníkem (některé prameny uvádějí, že se rodina zabývala i poštovnictvím). Václav měl nepochybně nadání, vystudoval gymnázium – což tehdy rozhodně nebylo běžné – a poté studoval práva na pražské Universitě. Jako správný selfmademan neusiloval o teplé místo v nějakém úřadě, ale pustil se do podnikání. Usadil se na Novém Městě pražském, kde v Petrské čtvrti zakoupil dům s přilehlými rozlehlými stájemi. To už působil u pošty, které mimo jiné pronajímal koně a povozy.
Continue reading Smutný konec domu vrchního pražského poštmistra

Nové možnosti ocelotisku v naší známkové tvorbě

František Beneš

Vlajková loď naší známkové tvorby – ocelotisk – prochází nelehkým obdobím. I když jsme především díky němu byli zvyklí na pravidelné udělování nejvyšších cen ve světových soutěžích, jedna jeho „část“ je už věcí minulosti, druhá v nedohlednu, třetí trpí technickými obtížemi, a v naší známkové tvorbě se tedy zatím drží ta čtvrtá, nejjednodušší. Pojďme si je teď přiblížit.

Onou „první částí“ míním ocelotisk rotační, jímž byla u nás po mnoho desítek let tištěna většina známek. Za první republiky a po válce na americkém rotačním lisu Stickney, jehož produkce byla jednobarevná.
Ten pak postupně nahrazovaly švýcarské rotačky Wifag, z nichž poslední, s pořadovým číslem 3, pětibarevná, byla vyřazena ještě před ukončením tisku v holešovické Poštovní tiskárně cenin. Snad v každé sbírce se najdou na ní zhotovené známky, jedno-, dvou- či vícebarevné, to podle toho, kolik tiskových věží (jedna ocelotisková a čtyři hlubotiskové) bylo do výroby zapojeno.
Continue reading Nové možnosti ocelotisku v naší známkové tvorbě

K ministerským známkovým albům – rarity a unikáty

František Beneš

Miroslav Bachratý nás na předchozích stránkách seznámil s tématem, o němž sběratelé leccos věděli, většinou však jen útržkovitě, jak se čas od času s alby vydávanými ministerstvem pošt setkávali na výměnných schůzkách, burzách, a v posledních letech v nabídkách internetových obchodů a v aukcích. S takto zevrubně zpracovaným soupisem a popisem se však setkáváme poprvé. Bude zajímavé sledovat, zda to zvýší zájem sběratelů o tato alba a zda budou zahrnuta do katalogu. Vedle popsané skupiny alb však vznikala a dochovala se i alba další, zhotovená v nepatrném počtu, nebo dokonce v jediném exempláři.

Jde o dárková alba zhotovovaná na objednávku ministerstva pošt a určená pro nejvyšší představitele státu, nebo dokonce jen pro prezidenta republiky. Zabýval jsem se jimi před sedmi lety v článku K materiálům „nejasného původu“ (F4/2015), ze kterého cituji:

Ministerská alba z přelomu 40. a 50. let

Pozornost čtenářů vzbudila i existence tisků, které ministr pošt Neumann nechával zhotovovat pro prezidenta Gottwalda a ministra Čepičku. Na ukázku jsme vyobrazili titulní stranu jednoho z nich, nyní můžete nahlédnout, jak vypadaly uvnitř. V některých byly obsaženy nezoubkované známky vytištěné přímo na listy knížky (nejspíš šlo o otisky původních rytin).

Takových exkluzivních publikací byl zhotovován jen nepatrný počet, o čemž svědčí dopis, který odeslal ministr Neumann rytci Goldschmiedovi (jeho jméno uvádí nesprávně „Goldschmidt“) v roce 1949. Vyplývá z něj, že prezidentovi k narozeninám „odevzdal darem tři unikátní alba se zvláštními otisky československých poštovních známek z poslední doby“. Vzhledem k výrazu „unikátní“ lze soudit, že šlo o tři různá alba, z nichž každé bylo zhotoveno jen v jediném provedení.

Není divu, že „Pan president byl touto pozorností neobyčejně potěšen“; jen pro zajímavost, každé z těchto alb má dnes cenu přes půl milionu korun…

Vedle alb s otisky rytin byla zhotovována ve stejné nebo obdobné úpravě alba s vlepenými známkami v běžné podobě, opět ale v nepatrném počtu, nebo jen v jediném exempláři. Na rozdíl od alb popsaných M. Bachratým zjevně nemá smysl snažit se o jejich přesný soupis (těžko je bude někdo sbírat), přiblížíme si tedy na ukázku alespoň několik exemplářů věnovaných K. Gottwaldovi nebo A. Čepičkovi.

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami ministerských alb jsou i v jejich knihařské úpravě. Alba popsaná v článku M. Bachratého ji mají jednoduchou, jsou spojena jen šňůrkou, nebo brožovaná, nebo jde o jednoduché destičky. Alba určená prominentům režimu jsou obvykle v pevné plátěné vazbě (obr. na předchozí straně), nebo dokonce vázané v kůži (obr. nahoře).

Pokud jde o velikost, běžnější alba mají většinou rozměr cca A5 nebo o něco větší, výjimkou jsou alba k výstavám z let 1955 a 1962 s rozměrem cca A4. Alba pro prominenty zhotovená v nepatrných počtech jsou někdy výrazně rozměrnější, aby se do nich vešly větší části archů (obr. nahoře), nebo dokonce archy celé (obr. dole).

Českem po stopách maršála Radeckého

František Beneš

Na Českou poštu můžeme slyšet řadu postesků a jistě jsou mezi nimi i pravdivé, ale dneska to chci vzít z opačného konce. Chci pochválit službu, kterou poskytuje skvěle, a upozornit čtenáře na to, že ji lze využívat i jinými způsoby, než je běžné.
Jde o malé přepážkové listy s kupony, na něž pošta zhotovuje přítisky podle přání zákazníka. Příští rok si připomeneme už 20. výročí od zavedení této služby (tedy – to to opravdu neuvěřitelně letí!), která za tu dobu doznala řady změn. Ale napřed trochu historie.
Continue reading Českem po stopách maršála Radeckého

1 Kč známka Masaryk VI. typ s kolmou průsvitkou

František Beneš

Pod tímto titulkem časopis Český filatelista ve svém čísle 11 z 2. 6. 1939 na s. 181 zveřejnil článek znalce Rudolfa Gilberta, v němž popsal a vyobrazil známku s dosud neznámou polohou průsvitky lipové listy. Takové případy byly známy i z jiných emisí, to ale šlo o známky tištěné z plochých desek, zatímco tento exemplář byl tištěn rotačním ocelotiskem na stroji Stickney. Šlo o senzační nález, který se pak už nepodařilo zopakovat. Nyní mi byla Gilbertem vyobrazená a popsaná známka předložena k ověření, takže ji můžeme prozkoumat.
Continue reading 1 Kč známka Masaryk VI. typ s kolmou průsvitkou