Archiv autora: František Beneš

Pravost lepu poštovních známek

František Beneš

Pod tímto titulkem v dubnové Filatelii před osmadvaceti lety (jak ten čas utíká!) vyšel v rubrice Znalecká hlídka můj text zabývající se stejnou problematikou, jako článek na přechozích stranách čísla dnešního. Oba materiály dělí bezmála tři dekády, během nichž však téma neztratilo nic na své závažnosti. Proto původní článek v aktualizované podobě přinášíme znovu.

Čtenář J. Plichta z Prahy nám tehdy napsal, že velmi vítá zahájení činnosti Filatelistické zkušebny v Domě filatelie Profil v Praze: „Přeji zkušebně, aby brzy získala mezinárodní akreditaci a naši filatelisté operující v mezinárodním měřítku nemuseli platit ještě další zkoušení pravosti čs. známek v cizině. Jak jsem se dočetl, zkušebna si činí ambice i na posouzení pravosti lepu. Upozorňuji při této příležitosti na malou zprávu ve F14/79/435. Podle ní filatelističtí znalci v USA nevydávají při zkoušení známek potvrzení o pravosti lepu, protože jeho pravost nelze při dnešním stavu chemie a zručnosti reparátorů prakticky zjistit.
Continue reading Pravost lepu poštovních známek

Co se do příručky o Merkurech 1851 nevešlo

František Beneš

V minulém čísle Filatelie vyšla závěrečná část příručky a katalogu Radomila Květona věnované prvním novinovým známkám světa – rakouským Merkurům. Přinesla ucelený přehled o této rozsahem nevelké emisi, z níž zejména „základní“ známky v modré barvě vyšly v obrovském nákladu a mnoho se jich dodnes nachází ve sbírkách i dosud „neobjevených“ souborech známek. V českém jazyce vlastně poprvé jsme se mohli seznámit s velmi podrobnou specializací, jak se za více než půldruhého století sbírání známek tohoto vydání vyvinula, navíc v podobě a rozsahu, které zřejmě nemají srovnání ani v mezinárodním měřítku.

I když příručka Merkurům 1851 věnovala pozornost z mnoha hledisek, samozřejmě nemohla postihnout všechna, a tak se k tématu čas od času budeme vracet v reakci na podněty a připomínky čtenářů. A nepůjde jen o nejrozšířenější hodnotu v modré barvě, ale i o nepoměrně vzácnější známky dalších barev tohoto vydání. Potěšitelnou skutečností totiž je, že se z něj v tuzemských sbírkách nacházejí i skutečné rarity, které v jiných, rovněž filatelisticky rozvinutých zemích nenajdeme. Nejde přitom jen o sbírku státní, konkrétně pražského Poštovního muzea, ale i o sbírky soukromé, z nichž jsme mohli vidět ukázky na výstavách, například Praga 2018, Biennale 2020, Liberec 2022 – a další nepochybně budou představeny při jiných obdobných příležitostech. Tedy nejen slavné Mauricie Post Office 1847, ale i velevzácné Merkury z poloviny předminulého století jsou důkazem, že v České republice je filatelie rozvinuta na všech úrovních, včetně té – bez přehánění – světové.

Dnes se zaměříme na jedno z témat, které v příručce s ohledem na rozsah nebylo dopodrobna rozvedeno. Upozornil na něj známý a úspěšný sběratel a vystavovatel Zdeněk Filípek z Břeclavi, v jehož sbírce se nachází mimořádný soubor prvních novinových známek. Už v roce 2018 jsme se na Světové výstavě v Praze mohli seznámit s jeho kompletním (100-kusovým!) archem modrých Merkurů, který tak o celé dvě desítky známek překonává legendární 80-blok z Poštovního muzea. Nyní se ukázalo, že k němu doplnil další položky tohoto vydání, konkrétně nepoužitou dvojici žlutého a růžového Merkura. Jde tedy o sběratele, který k této emisi rozhodně může co říci. Jeho připomínka směřovala k problematice nově nanesených lepů u těchto vzácných známek. V dalším textu tedy budeme pojednávat především o žlutých a růžových Merkurech.

Z historického hlediska největší odborník na první vydání novinových známek Edwin Mueller ještě ve svém katalogu z roku 1952 tvrdil, že nejsou známy žádné nepoužité exempláře s původním lepem. O šest let později, už i jako obchodník s nejvzácnějšími známkami klasické Europy, vydal katalog nezoubkovaných vydání tohoto údobí, ve kterém se objevuje i ocenění těchto známek. O jejich vzácnosti svědčí i cenové záznamy, které jsou pro nepoužité známky s původním lepem až 5x vyšší než nepoužitých bez lepu nebo s lepem nepůvodním.

Dnes je situace taková, že Ulrich Ferchenbauer v příručce z roku 2008 hodnotí známky s původním lepem cenou záliby (LP). Katalogy ANK a Michel sice uvádějí jejich ocenění, z nějž vychází i katalogová část nové příručky, ale jejich výskyt na trhu je tak minimální, že není možné jejich správnost ověřit na základě dosažených cen. Přesto je cena známek v kvalitě S uváděna jako zhruba 3x vyšší než stejných známek bez lepu.

Na obr. 1 je žlutý Merkur s původním lepem, nabídnutý v neveřejné aukci firmy Merkurphila. Silně lámavý původní lep při svém vysychání způsobuje ze zadní i přední strany známek zjevné deformace (pokrčení nebo až polámání papíru). To byl také důvod, proč sběratelé často tento původní lep odstranili (nebo nechali odborně odstranit) a známku ponechali bez lepu, nebo na ni nechali nanést lep nový, který nežádoucí krčení a lámání papíru nezpůsoboval.

Nezapomínejme přitom, že se to dělo v dobách, kdy lep jako takový stál na okraji zájmu naprosté většiny sběratelů i obchodníků, kteří u vzácných neupotřebených kusů klasických vydání pozornost věnovali jiným součástem známky, zejména střihu, provedení tisku, odstínu a zachovalosti barvy, a samozřejmě nepoškozenosti papíru. Nešlo přitom jen o známky klasické. Například i relativně novodobá německá vydání Ostropa 1935 nebo Zepelínové 1936 (obr. 2) byly opatřeny „problematickým“ lepem, který poměrně rychle zhnědnul, a hlavně způsoboval zkřehnutí a lámavost papíru, takže bylo brzy sběratelům doporučeno, aby jej odstranili (odmočili).

Katalogy u obou těchto německých vydání tradičně vedou jako standardní stav „bez lepu“ – (S). Známky s původním lepem, u nichž se projevilo jeho zhnědnutí (a popř. i polámání), pak nejen nejsou dražší, ale jsou naopak považovány za poškozené.

A jiný příklad: Aby na Floridě (či jiných místech s podobným klimatem) zabránili zhnědnutí papíru v teplém a vlhkém podnebí, mnozí sběratelé odstraňovali lep ze svých známek ještě ve 20., 30. a dokonce i 40. letech minulého století – a někteří to dělají dodnes!

Důvodu úmyslného odstraňování praskajícího původního lepu se naše příručka věnovala na s. 31. Pro nepoužité novinové známky platí totéž, co pro první výplatní známky vydání 1850 tištěné ve stejné tiskárně. Nepoužité známky bez jakýchkoli znaků znehodnocení a bez původního lepu jsou dnes jednotně označovány symbolem (S), a to bez ohledu na to, zda jsou bez lepu, nebo na ně byl nanesen dodatečně nový lep. K tomu Z. Filípek podotýká:

„V klasické filatelii je znám především z anglických zemí pojem redistribuční lep. Souvisí to se skutečností, že původní lep některých klasických známek obsahoval různé přísady, jejichž přítomnost způsobovala, že lep měl tendenci se po vysušení lámat a tím mačkat papír, a to viditelně i z tiskové strany. U některých hodnot stejných vydání byl použit lep kvalitnější a nelámavý, vedle silně lámavého. Proto se v minulosti přistupovalo k tomu, že se silně lámavé lepy buď částečně nebo zcela odstraňovaly a byly nahrazeny novými (částečně nebo zcela). Důvod byl především estetický a neznamená to hned padělání lepu z ekonomických důvodů.“

Šlo o přímou reakci na to, že v příručce byl na s. 31 označen nově nanesený nepraskající lep za padělaný (obr. 3).

Padělek je podle obecně přijímané definice předmět, který se vydává za jiný, obvykle cennější. Jeho původce je padělatel a jeho činnost je označována jako padělání. Tedy není podmínkou označení předmětu za padělek (v našem případu nově nanesený lep na nepoužitou známku bez lepu) jeho vyšší cena (zhodnocení ceny známky jako celku).
Paděláním lepu se zabývají napodobitelé nejrůznějšího stupně dovedností – a podle toho také výsledky vypadají. Pokud je nanášen v celé ploše známky, nutně dochází – i když třeba jen k minimálnímu – zatečení lepu do hrany papíru a někdy až na okraj přední strany. Proto padělatelé u nezoubkovaných známek jejich okraje v potřebném rozsahu oříznou, čímž je ovšem samozřejmě zúží.

Autor příručky důsledně vycházel z atestů U. Ferchenbauera z roku 2015, jejichž kopie měl k dispozici. Ferchenbauer v nich označil stav diskutovaných známek jako (S), s dodatečně naneseným nepůvodním lepem. Předpokládáme, že tento renomovaný znalec měl nejen dostatečné zkušenosti, ale i všechny technické prostředky k tomuto tvrzení.
Vedle toho – podle informací uvedených v časopisu Merkur-Revue č. 6/2022 – byly na uvedené známky v letech 2001 a 2002 vystaveny atesty se závěrem opačným, tedy že jde o nepoužité známky s původním lepem, a to znalci E. Dienou, J. P. Bachem a M. Eichelem.

Vznikla tak poměrně složitá situace, z níž jednoznačně vyplývá nutnost zvýšené opatrnosti filatelisty-investora při nákupu podobných položek a ochota přijetí určitého rizika, které představují tak rozdílné znalecké závěry, jako je tomu v uvedeném případu.

Tím se ale dostáváme k otázce, kterou si zjevně v souvislosti se vzácnými exempláři Merkurů dosud nikdo nepoložil (nebo o tom alespoň nevíme). Podle našeho názoru vytváří estetický vzhled známky především její obrazová strana, a ne rub. Je tedy sběratelsky hodnotnější – a tedy dražší – exemplář se zkřehlým papírem v důsledku vysychání původního lámavého lepu, tedy kus s výraznými lomy a zvrásněními viditelnými i z přední strany, nebo stejná známka bez lepu a bez takových vad?

Na to by nám nejlépe odpověděly tržní výsledky, vyhodnocené na základě dlouhodobého sledování. Takové výsledky však k dispozici nemáme – a stejně jsou na tom zjevně i autoři katalogových záznamů. Ti v případě Merkurů očividně mechanicky přebírají praxi zavedenou u pozdějších emisí, tedy že známky s původním lepem jsou automaticky výrazně hodnotnější než stejné kusy bez lepu, nebo s lepem dodatečně naneseným. To je ale srovnávání nesrovnatelného, už proto, že tyto novější známky zpravidla nebyly opatřeny tak výrazně lámavým lepem, způsobujícím jejich závažná poškození.

Podle našeho názoru by proto v případě vzácných Merkurů bylo třeba objasnit, zda se u nich vyskytují exempláře se zaručeně pravým (tedy původním) „nelámavým“ lepem, jehož přítomnost nezpůsobuje poškození papíru. Pokud ano, pak tyto známky nepochybně tvoří nejvyšší kategorii v této skupině. Nám však takové známky nejsou známy, a tak v této fázi poznání nemůžeme vyloučit, že prostě neexistují, nebo se nedochovaly.

Známy jsou nám jen exempláře s původním „lámavým“ lepem, které jsou v důsledku toho v různé míře poškozeny polámáním.

A vedle toho známky bez lepu nebo s lepem nepůvodním, s nepoškozeným papírem. S velkou pravděpodobností jde o známky poštovně použité, uniklé znehodnocení, z období jejich vypotřebování v hodnotě modrých Merkurů, smyté z dokladů poštovního provozu. Zda tomu tak opravdu je, však při současném stupni poznání neumíme bezpečně určit.
Poslední skupinu pak tvoří známky bez lepu nebo s lepem nepůvodním, s poškozeným papírem, a to v důsledku toho, že původní lámavý lep byl odstraněn pozdě, až po vzniku a zjištění těchto poškození (polámání, což pak bylo někdy s různým úspěchem zahlazeno reparováním).

Uvedené kategorie jakosti bychom mohli různě řadit a nadřazovat jednu druhé, šlo by však jen o akademické úvahy. Jediní, kdo mohou správně zodpovědět otázku jejich ceny, jsou sběratelé, kteří se o takové známky zajímají a jsou ochotni a schopni si je koupit, nebo alespoň o ně aktivně soutěžit v dražbách. Jde však o tak zřídka na trhu se vyskytující rarity, že ověřitelných údajů o jejich skutečné ceně ve vztahu k jejich skutečné jakosti máme jen málo – zvlášť když situaci navíc komplikuje rozdílnost popisu stavu lepu v atestech jednotlivých znalců (jako je tomu v našem případě).

V této situaci nelze tvrdit, že existuje jen jeden správný názor. Podle některých filatelistů u vzácných neupotřebených Merkurů přítomnost lepu nehraje zdaleka tak velkou roli, jaká je v cenových záznamech některých katalogů zdůrazněna. U rarit tohoto typu (navíc zatížených nejednotností v posuzování pravosti lepu v atestech předních znalců) závisí prostě na konkrétním sběrateli, zda dá přednost jakosti posuzované z přední strany známky, tedy známce zepředu bezvadné, byť bez lepu nebo s lepem naneseným dodatečně, před známkou zepředu částečně poškozenou, s lepem označeným znalcem jako pravým.

Závěrem je třeba zopakovat starou zkušenost, že znalecké poznání se v průběhu doby vyvíjí, a tak není vyloučeno, že v budoucnu budou k dispozici dostupné neinvazivní metody zkoumání pravosti a původnosti lepu, jež s konečnou platností rozhodnou, kteří ze znalců měli v této otázce pravdu.

Radomil Květon – František Beneš

Poznámka na okraj

Předchozí článek se věnuje lepu vzácných hodnot prvních rakouských novinových známek, s nimiž se však naprostá většina sběratelů nikdy nesetká. Podrobně v něm je vysvětleno, že mnohdy šlo o lep, jehož chemické a/nebo fyzikální vlastnosti způsobovaly časem poškození papíru známek, takže jej sběratelé raději odstranili, a popřípadě nechali nahradit lepem jiným, s nímž už tato rizika nehrozila. K tomuto účelu byly použity (a jsou používány dosud) lepy různého složení a původu. Jednou z možností bylo nahradit odmočený původní lep (často šlo o klih nanesený v silné vrstvě) vhodnějším lepem získaným z jiné dobové známky, samozřejmě výrazně levnější. V našem případě tedy lep z modrého Merkura rozmočili a přenesli ve slabé vrstvě na Merkura vzácnější barvy. Pro takový postup je někdy používán výraz „redistribuční lep“. Možností je však samozřejmě mnohem více, až po tu, že je na známku bez lepu nanesen lep svým složením zcela současný – což už je nesporně třeba označit jako padělatelský zásah bez jakýchkoli příkras.

Problémy s nevhodným lepem se však neomezují jen na klasické údobí, v předchozím článku jsou zmíněna dvě německá vydání ze 30. let a našli bychom i novější příklady. O jak vážný problém může jít, si teď ukážeme na příkladu aršíku OSTROPA, který se u nás poměrně běžně vyskytuje.

Katalog Michel o něm uvádí: „Protože lep aršíku obsahoval vysokou hladinu kyseliny sírové, bylo doporučeno jeho okamžité odstranění. Katalogová cena se vztahuje na kusy bez lepu, s lepem je dražší.“

Jak však aršíky s lepem vypadají, si ukážeme dále.

Padělky platných známek ke škodě zahraničních pošt, pocházející z Číny

František Beneš

V posledních letech jsem na stránkách Filatelie několikrát upozornil na padělky nových českých známek zhotovených a použitých ke škodě pošty. Nejde u nás o nový jev, obrovské množství padělků známek a celin se na trhu (zejména v trafikách) objevilo už v polovině 90. let, po čase však z nabídky zmizely a nám na ně zbyla vzpomínka v podobě exponátu vystaveného v Poštovním muzeu a na Exponetu. Další padělky známek se pak sice rovněž objevovaly, ovšem už zdaleka ne v tak velikých množstvích. Nyní se ale zdá, že by se situace z devadesátých let mohla opakovat, a je tedy třeba se na to připravit.

Ne že bychom žili v závětří a padělky našich známek ke škodě pošty by se nás netýkaly. Vyskytují se, Česká pošta je čím dál účinněji zachycuje v průběhu poštovní přepravy, policie věc vyšetřuje, soudy soudí, jde ale prakticky vždy o „malé ryby“ odstraňující razítka z vysokých hodnot nebo vyrábějící padělky na počítačové tiskárně. Málokdy je cílem uvést je do prodeje, zpravidla jimi padělatel vyplácí vlastní korespondenci, takže po odhalení padělku je k pachateli velmi krátká cesta. Jako soudní znalec jsem v poslední době vypracovával posudek v několika takových případech a v některé z budoucích Znaleckých hlídek se s nejzajímavějšími padělky tohoto druhu seznámíme.

Šlo však dosud (tedy zhruba v posledních deseti letech) vždy o „malovýrobu“, kdy padělatelé pracovali jaksi „na koleně“. Nyní se zdá, že by se situace mohla dramaticky změnit a na náš trh by mohly zamířit padělky zhotovené ve velkém, a to v daleké Číně.

Znepokojivým signálem je masivní výskyt padělků platných tamních známek v USA, Kanadě, Velké Británii, Německu a některých dalších zemích. Nabízeny a prodávány jsou na sociálních sítích, a to vždy ve větším množství a hluboko pod nominál. Kupující je pak obdrží poštou z Číny. Tyto nabídky byly zaznamenány na stránkách eBay, zpočátku celosvětově, později na příslušné národní mutaci. S rozvojem schopností veřejnosti pohybovat se i na webech exotických, objevily se nabídky padělků vydávaných za pravé známky i na obřím čínském webu Alibaba. Nejnověji jsem je zaznamenal na webu Fruugo, který je britský a nabízí obrovský sortiment čínského zboží.

Fruugo operuje ve 46 zemích, stránky vede ve 28 jazykových mutacích a ceny uvádí ve 22 měnách (podle toho, kde se nachází kupující), přičemž za obzvlášť znepokojivé považuju, že jednou z těchto měn je i česká koruna. A proč mě to znepokojuje? Kvůli skutečnosti, že právě na Fruugo jsou nezakrytě nabízeny padělky ke škodě pošty, zatím zejména zahraniční, ale kde se zjevně počítá s českým zákazníkem, tam se musíme obávat, že dříve nebo později dojde i na padělky našich známek ke škodě pošty.

Podezření jsem měl už před čtyřmi lety, kdy se objevil netypicky provedený padělek samolepicí známky Vlajka vydané v roce 2015, Pof. č. 867. Kvalita jeho tisku a zejména téměř dokonale napodobený násek jej řadil do skupiny mnohem vyšší nebezpečnosti než tomu bylo u ostatních zjištěných padělků v té době. Možná i brzké odhalení a zveřejnění informace o padělku zabránilo jeho distribuování.

Zda šlo o „první vlaštovku“ z Číny, nebo výrobek padělatele odjinud, však zatím nevíme.

Jasno naopak máme u nové výplatní známky USA Vlajky – Forever, tedy se slovem uvedenou upotřebitelností „Navždy“ pro listovní zásilky 1. třídy ve váze do 1 unce (cca 28 g). Jde tedy o obdobu našich písmenových známek. V USA byly zavedeny v roce 2007, tehdy představovaly poštovné ve výši 41 centů, které se postupně zvyšovalo na současných 66 centů.

Známky tohoto druhu vyšly s různými náměty, v arších, sešitcích i svitcích, s lepem i samolepicí, a pošta je dodává v počtech od 20 kusů do obřího balení s deseti tisíci kusy.

Vyobrazená známka s námětem vlajek vyšla v roce 2022 a vzápětí po jejím vydání se na internetu objevily nabídky jejích padělků za ceny hluboko pod nominál. Kupříkladu vpravo vyobrazená nabídka svitku se 100 známkami představuje nominální cenu 66 dolarů, v přepočtu tedy bezmála 1.500 Kč. Požadovaná cena 379 Kč je zhruba o 75 % nižší. Už to jasně signalizuje, že nemůže jít o pravé známky.

Toho si je vědoma i celní služba USA, která na svých stránkách informuje o odhalení a zabavení větších počtů padělků platných amerických známek v zásilkách z Číny. Těch však z různých zásilkových služeb přicházejí obrovské počty, takže není možné kontrolovat všechny. V dodacích listech je často nepravdivě uvedeno, že jde o čistý samolepicí papír v nepatrné ceně nebo o obtisky. Kupující pak obvykle zásilku rozprodávají po menších částech na internetu.

Kupujícími ve velkém z Číny jsou nejen otrlí překupníci, vědomí si toho, že poškozování pošty je v USA federální zločin. Jsou to i lidé, kteří se domnívají, že narazili na dobrou příležitost, ale v hlavě jim bliká varovné světélko, že může jít o nebezpečnou kriminální věc. Svědčí o tom diskuze na fórech např. eBay, kde se zájemce tak trochu naivně dotazuje, zda nabídka svitku 100 známek Forever za 7 dolarů (i takové se vyskytují!) nemůže obsahovat padělky. Na to Inspekční služba U. S. pošty podotýká, že to tak s nejvyšší pravděpodobností bude, a připojuje starou dobrou, mezinárodně platnou radu: „Pokud to zní příliš dobře, aby to byla pravda, obvykle to taky pravda není“.

Čínští padělatelé se samozřejmě nejdříve zaměřili na nejrozsáhlejší a nejvýnosnější trh, Spojené státy. Z důvodu geografické blízkosti k tomu přibrali Kanadu. Obě tyto země po léta zásobují padělky platných poštovních známek a způsobují tak zdejším poštám nemalé škody.

Nepředstavujme si však, že by šlo o jeden velký podnik, továrnu chrlící padělky. Ve skutečnosti to bude jako u padělků ostatních komodit, od značkových triček, přes hodinky a třeba potraviny, po náhradní díly do automobilů. Na jejich výrobu se specializuje mnoho menších čínských firem, což se u známek projevuje rozdílnou kvalitou a nebezpečností jejich výrobků, i rozdílnými distribučními kanály, jimiž je prodávají. Typické je, že si na sociálních sítích otevře nabídku nový prodejce, obvykle jen s nepatrnou historií (pokud vůbec nějakou), za atraktivní cenu nabídne větší množství padělků, a když jich několik prodá, z webu zmizí. Samozřejmě však s obchodováním nekončí, vzápětí si založí jiný profil pod jiným jménem a situace se opakuje. Vypadá to jako troškaření, ale Číňanů je miliarda a takovýchto prodejců nejméně tisíce (a možná i řádově víc), takže tímhle drobným mravenčím způsobem dokážou dostat na zahraniční trhy až neuvěřitelně velké množství padělků.

Vytlačují tak z trhu tradiční prodejce pravých známek, ale konkurují si i navzájem, takže část z nich nutně musí hledat nová odbytiště, a ta nalezli v Evropě, především ve Velké Británii a Německu. I to jsou velké a otevřené ekonomiky, takže situace se tu opakuje. A až bude v segmentu padělků platných známek zaplněn tamní trh, dojde i na země menší, lze předpokládat, že i na Českou republiku.

Pokud k tomu dojde, půjde určitě o podobně lákavé nabídky, jaké jsme zaznamenali při prodeji padělků amerických známek. Namístě je však důrazné upozornění, že na takovou činnost pamatuje § 246 trestního zákona, a to i kdyby si filatelista chtěl jako zpestření sbírky odeslat jen pár dopisů.

Padělání a pozměnění známek

(1) Kdo padělá nebo pozmění poštovní nebo kolkové známky v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové známky úmyslně uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Jestliže u nás teprve předpokládáme, že se čínští padělatelé zaměří na naše platné poštovní známky, v sousedním Německu je tento problém už nějakou dobu aktuální.

Květnové číslo časopisu Svazu německých filatelistů „Philatelie“ přineslo obsáhlý a značně znepokojivý článek o masivním výskytu padělků německých platných známek ke škodě pošty, pocházejících z Číny. Zjištěny byly u několika v poštovním provozu běžně používaných hodnot výplatních známek.
I tady je třeba poznamenat, že padělatelé rozhodně netroškaří, své výrobky totiž dodávají v celých balících archů a v rolích do automatů, u těch včetně zaváděcí pásky s čárovým kódem. Na trhu a na zásilkách byly zjištěny známky na papíru s lepem i známky samolepicí.
Že pocházejí z Číny je nepochybné, jsou nabízeny a prodávány ve větších objemech prostřednictvím internetových aukčních portálů, přičemž prodejci pocházejí z Číny, odkud pak známky poštou posílají do Německa a dalších evropských zemí.

Článek uvádí, že nejde o novou skutečnost, takové padělky byly odhaleny už v minulosti a na trhu jsou v průběhu doby zjišťovány v nové a vylepšené podobě. U některých německých známek se dokonce zdá, že pocházejí z různých tiskáren a do Evropy je dodávají různé padělatelské skupiny.
U německé známky s vyobrazením květiny lichořešišnice, neboli kapucínky, jde dokonce už o šestou variantu padělku zjištěného v arších i celých rolích. Postupně se zlepšuje nejen podoba kresby a zoubkování či náseku, ale vyvíjejí se i pouhým okem neviditelné optické vlastnosti papíru, konkrétně jeho napodobená luminiscence, provedená v podobě nátěru.

Odlišnosti byly zjištěny v podobě rastru, konkrétně v úhlu postavení bodů jednotlivých barev. U nejnověji objevených padělků byl dokonce zjištěn velmi kvalitní rastr stochastický, což je pro jejich identifikaci samozřejmě nevítaná novinka.

První důležitý znak nejnověji odhaleného padělku samolepicích známek se nachází v názvu vyobrazené květiny. Na všech pravých známkách se nachází tenká černá, pérově provedená linka rámující písmena. U většiny padělků je ale linka provedena soutiskem barev a jen velmi zřídka je dosaženo kvalitního soutisku. Dokonce byl předložen arch, jehož známky nemají linku vůbec a písmena nejsou ohraničena.

To je překvapivé, protože padělek stejné známky na papíru s lepem, pocházející ze stejného zdroje, tuto tenkou rámující linku měl.

Dalším velmi snadno kontrolovatelným obrazovým prvkem je označení hodnoty a nápis Německo. Ty jsou vždy vytištěny pérově (tedy bez použití rastru), někdy dokonce speciální barvou. Na čínském padělku je však obojí vytištěno soutiskem dvou či více barev, dokonce s posunem rastru.

Obvykle se tato tzv. přímá barva (bez rastru) používá i pro rámeček kolem květinového motivu. Není to však tento případ, stejně jako u padělaných svitkových známek s lepem, na nichž byl rámeček kolem motivu květiny vynechán nebo byl tento detail přehlédnut.

Chybějící černá barva vede ke značnému rozmazání květu na padělku. Zatímco na originálu jsou detaily jasně viditelné, na padělku je spíše žlutá skvrna než skutečný květ. To dokládá další detail okvětního lístku. Zároveň je na levé straně vidět, že rámeček kolem motivu se na čínském padělku nenachází. Okvětní lístek je také rozostřený.

Podívejme se nyní na násek samolepicích známek. Ten je na padělku téměř totožný s originálem

V UV záření o vlnové délce 365 nanometrů nebyly zjištěny velké rozdíly. Opticky aktivní látka byla na padělky nanesena v podobě silného laku.
S dalšími bezpečnostními prvky se padělatelé nijak nenamáhali, na padělcích se v příslušných místech prostě nevyskytují.

Při porovnání známek v UV záření je navíc vidět, že padělek se jeví světlejší. To je jasně patrné i v denním nebo umělém světle. Zatímco dřívější padělek má papír tenčí než originál, nový padělek jej má o něco silnější.

Některé zajímavé výrazné rozdíly jsou patrné i na obalech, zejména v rastru tisku a jeho provedení; to se zpravidla vždy odlišuje od originálu.
Zatímco pozadí pravého obalu je žluté a byla na něj pod úhlem 45 stupňů vytištěna černá mřížka, čínští padělatelé žlutou barvu vynechali a tuto mezeru mírně vyplnili rastrovými barvami žlutou, azurovou a purpurovou, aby dosáhli podobného efektu. Zajímavé je také to, že padělatelé vyznačili v obrazu známky černý rámeček v kontrastu s názvem květiny. Podle předchozích zkušeností nebyly tyto padělky v Německu zatím ve větší míře zaznamenány, možná k jejich distribuci teprve dojde.

Dodatek k padělaným svitovým známkám

V souvislosti s prodejem padělaných rolí známek s vyobrazením bramboříku a sasanky, které byly odhaleny letos v únoru, se čínští padělatelé nyní aktivně zapojili přímo na německém eBay. Nabízeli je hluboko pod nominální cenu po celých rolích v aukci s neveřejným seznamem zájemců. Všichni neúspěšní dražitelé však následně obdrželi také nabídku ke koupi. Sotva byl takový prodej ukončen, nabídka zmizela a objevil se další čínský obchodník.

Po ukončení prodeje se čínští obchodníci z eBay opět odhlásili. Kupující se pak snažili známky se ziskem prodat dál prostřednictvím malých inzerátů na eBay.

Někteří kupující však měli smůlu, protože v celním prohlášení byla někdy uvedena plná kupní cena. Při dovozu známek z Číny do Německa si však německé úřady účtovaly odpovídající DPH ve výši 19 %. Nepravdivě bylo deklarováno pouze samotné zboží.

V souvislosti s tímto zkoumáním bylo zjištěno, že v případě obalu sasanky lesní byla původní chyba opravena, takže nyní existuje důkaz o druhé variantě padělaného obalu. Datum a čas na obalu však byly opět naprosto stejné.

Závěrem

Zatímco distribuční kanály pro padělky platných známek USA a Velké Británie, pocházejících z Číny, jsou na americkém a anglickém trhu už dobře zavedeny a podle prvních analýz se zdá, že fungují velmi dobře, pro distribuci německých padělků zatím zřejmě neexistuje vhodná strategie.
Zdá se, že prodejci padělků stále experimentují s tím, jak je prodávat ve velkém měřítku. Pokud tedy náhodou najdete výše uvedený padělek, autory německého článku by zajímalo, kde a jak se objevil. Informace jim můžete zaslat prostřednictvím našeho časopisu Filatelie, mailem na stamps@stamps.cz.

Informace o prvních padělcích platných švédských a kanadských známek jsou už k dispozici a autoři německého článku se o nich chystají informovat veřejnost. Podobně je tomu i s bohatou nabídkou padělků amerických známek. Časopis Philatelie se chystá brzy představit současné bezpečnostní prvky známek americké pošty včetně příkladů pokusů o jejich padělání. Naše české čtenáře o tom budeme informovat.

Voják pěti armád podepsaný na všech diplomech Londýn 1943

František Beneš

Londýnský aršík zabíral v mnoha sbírkách ČSR II hned první list, snad jako výraz přesvědčení, že poválečné Československo se odrazilo ode dna beznaděje právě ve Velké Británii, kde sídlila jeho exilová vláda. Podrobně o něm pojednává únorová Filatelie, kde je vyobrazen výstavní diplom „Za cennou spolupráci“ s natištěným nezoubkovaným aršíkem. Dnes si ukážeme jiný, svého druhu unikát.

Unikátem je vlastně každý z těchto diplomů, nesou přece jméno oceněného. Ten dnešní je však zvláštní tím, že toto jméno je na něm uvedeno dvakrát – jednou jako oceněný a podruhé jako ocenění udělující předseda organizačního výboru výstavy. Tím byl Jaroslav Brož (1898 – 1979), tehdy podplukovník a později dokonce divizní generál. Z titulu své funkce předsedy organizačního výboru výstavy podepsal všechny vystavené diplomy, současně se výstavy zúčastnil jako sběratel – vystavovatel, za což obdržel vyobrazený diplom. Je tedy otázkou, zda dostal jen tenhle jeden, nebo i druhý „Za cennou spolupráci“. Do takových důsledků však organizační výbor nejspíš nešel.

Jaroslav Brož byl zajímavou osobností a oblouk jeho životní dráhy lze sledovat jen s obdivem. Narodil se na sklonku devatenáctého století v Prostějově, v rodině kočovných herců. Už to jistě tvořilo překážku pro získání vyššího vzdělání. Přesto ve druhém roce Velké války dosáhl maturity na vyšší reálce v Hodoníně, to už byl odveden do rakousko-uherské armády. To byla tedy první armáda, v níž sloužil a dokonce zde utrpěl zranění na italské frontě. Po vzniku Československa vstoupil do jeho ozbrojených sil, tedy do druhé armády své kariéry. Po vzniku protektorátu odešel do Francie, kde se zapojil do čs. jednotek, tedy své armády třetí. Odtud se přesunul do Velké Británie, kde tamní čs. jednotky byly jeho armádou čtvrtou. To už byl podplukovníkem generálního štábu a tuto hodnost uvádí před svým podpisem na diplomech. V roce 1944 byl převelen do SSSR, kde dosáhl funkce velitele 1. čs. brigády, což v jeho kariéře byla vlastně armáda pátá. Po válce byl povýšen do hodnosti brigádního generála a později generála divizního. Pokud bychom brali čs. armádu z let 1945-8 jako samostatný subjekt, a tu poúnorovou jako subjekt další, voják a filatelista Jaroslav Brož by působil dokonce v sedmi armádách! Jako na příslušníka té západní se na něj komunistický režim díval s podezřením a v roce 1951 byl z armády propuštěn. Nejspíš díky jeho působení v armádě východní jej ale alespoň nezavřeli…

Jeho diplom z londýnské výstavy se dochoval a nese stopy Brožovy vojenské anabáze v posledních dvou letech války. Uvědomíme-li si, že s ním nejspíš absolvoval dalekou cestu z Británie do SSSR a pak boje až do Prahy, jsou ty šrámy nakonec ještě malé. Část s natištěným aršíkem se dokonce dochovala v bezvadném stavu. Přesvědčit se o tom můžete sami, diplom bude nabídnut v podzimní aukci Profil.