PDF verze -> Karpatská Ukrajina 60 let od vzniku i zániku jedné známkové země (PDF, 3 820 kB)
František Beneš
Za posledních bezmála 150 let se na našem území‘) vystřídala pěkná řádka známkových zemí. Některé zde působily dlouho a zabíraly ho celé či skoro celé, jiné trvaly jen krátce a z našeho území do nich spadal třeba jen cípek. Jenom jedna jediná z těchto známkových zemí však působila pouhopouhý den – přesněji řečeno o něco více než 24 hodin.
Vznikla ve středu 15. března 1939 hodinu před polednem, kdy oficiálně začala platit její jediná známka, a zanikla hned v den následující, kdy v 16 hodin její pošta ukončila svou činnost za tuto krátkou dobu přijala k přepravě snad jen několik set dopisu. Se vznikem této známkové země byly spjaty veliké naděje, její zánik přinesl celému jednomu národu vzápětí trpké zklamání. Země Nikoly Šuhaje loupežníka i chudičkých židovských goletů v údolí, kraj hlubokých lesů a horských stepí – polonin, drsné a krásné přírody a zbídačeného lidu, nejvýchodnější kout okleštěného pomnichovského Československa – Karpatská Ukrajina.
Trocha historie
Území Karpatské Ukrajiny (v letech 1920 – 1938 označované jako Podkarpatská Rus) se rozkládalo východně od právě vzniklého Slovenského státu. Kdybychom měli více prostoru, mohli bychom se rozhovořit o historii tohoto na sklonku 30. let v podstatě ještě civilizací nepříliš dotčeného kusu země. Zdejší krajina byla od pradávna porostlá neprostupnými lesy, a proto po staletí jen řídce osídlená. První kolonizace se zde datuje teprve od 12. století, nejvýchodnější část země byla osídlena až ve stoletích 17. a 18. Skladba obyvatelstva se v průběhu doby vyvíjela, před šedesáti lety zde na 11 tisících čtverečních kilometrech žilo něco přes 550 tisíc obyvatel, převážně Rusínů, ale i Maďarů, Židů, Cikánů, Němců, Rumunů, Slováků a Čechů.
Na území Karpatské Ukrajiny nebyl nikdy vytvořen samostatný stát, postupně spadalo do Kyjevské Rusi, maďarského království, rakouského císařství a po určitou dobu i do protihabsburského vévodství sedmihradského. Jak bychom se mohli rozepsat o výbojích Jana Jiskry z Brandýsa, českého vojevůdce, jehož jednotky v polovině 15. století po několik let ovládaly východní Slovensko i části Podkarpatské Rusi, o působení Jana Ámose Komenského o dvě století později v nedalekém Šarišském Potoku, o zájmu Dobrovského, Palackého, Šafaříka, Havlíčka, Hurbana a dalších českých a slovenských obrozenců o Malorusy jak nazývali Rusíny), o vztazích mezi českou, slovenskou a rusínskou inteligencí od konce 18. století, zpřetrhaných teprve 2. světovou válkou, o německé kolonizaci počínající ve 13. století i o kolonizaci české po roce 1848, přerušené rakousko-uherským vyrovnáním v roce 1867. Kolik bychom si toho o této zajímavé a pro mnohé z nás takřka neznámé zemi, která byla po dvacet let součástí československé republiky, ještě mohli říci!
Ale spokojme se pro dnešek se stručným konstatováním, že po složitých peripetiích následujících po skončení 1. světové války a rozpadu Rakousko-Uherska byla Podkarpatská Rus s aintgermainskou mírovou smlouvou v roce 1919 připojena k československé republice s tím, že dostane určitý stupeň politické a kulturní autonomie a na jejím území budou respektována národnostní, jazyková a náboženská práva menšin bez rozdílu národnosti a rasy. Čeští politici brali toto významné rozhodnutí velmi vážně a sám prezident republiky E. Beneš ještě v roce 1936 napsal, že “ ČSR nepřipustí nikdy žádnou revisi a území to bude hájit krví a železem, bude-li toho třeba. O osudu Podkarpatské Rusi je rozhodnuto na celá staletí: území to patří podkarpatskému lidu a Československé republice.“
Přes rozhodnutí mírové konference však československá vláda s poskytnutím autonomie Podkarpatské Rusi otálela, jako důvod uváděl a politickou a kulturní nezralost tamního slovanského obyvatelstva, které by se mohlo stát ještě více závislým na maďarské a židovské menšině. Namísto toho se snažila povznést Podkarpatskou Rus politicky, hospodářsky i kulturně a připravit ji na autonomii postupnými kroky. Přichází sem pracovat a žít mnoho Čechů – úředníků , učitelů, policistů a dalších státních zaměstnanců“ – některé prameny uvádějí jejich počet na 50 tisíc /2/. O Podkarpatskou Rus se od počátku 30. let živě zajímali i čeští básníci a spisovatelé, zejména S.K. Neumann, I. Olbracht, V. Vančura a K. Čapek, Jejichž díla tuto vzdálenou část republiky přibližovala českým čtenářům.
Nádherná příroda i touha vyjádřit národní sepětí byly důvodem častých výletu jednotlivců i organizací z Čech na Podkarpatskou Rus; jeden takový nám připomíná modré příležitostné poštovní razítko Užhorod 1 – zájezd ČOS na Podk. Rus z 27. až 30. 6. 1936.
Z realistických popisů v knihách českých spisovatelů, z tehdejších novin i dochovaných národopisných pohlednic a fotografií na nás však uprostřed krásné a drsné přírody zavane nesmírná a dnes už jen těžko představitelná bída, v níž žila značná část tamního obyvatelstva. Nevzdělanost a u naprosté většiny obyvatel dokonce přímo negramotnost, kulturní, sociální, hygienická a zdravotní zanedbanost (a z ní vyplývající vysoká úmrtnost novorozenců a dětí, rozšířená tuberkulóza a venerické choroby). Masová nezaměstnanost, alkoholismus, hlad.
Československá vláda sice na Podkarpatské Rusi zavedla rozsáhlé zdravotní programy, vyslala sem lékaře a zdravotnický personál, byl zřízen místní Červený kříž, snížila se dětská úmrtnost, byl kladen důraz na zvýšení zaměstnanosti, modernizaci zemědělství, ale tradiční a po generace trvající zaostalost se za relativně krátkou dobu první republiky odstranit nepodařilo.“ Vláda kupříkladu financovala více než 90 % tamních škol, z nichž řadu dokonce nově postavila, vyslala sem české a slovenské učitele, rodiče však do nich děti často vůbec neposílali, ať pro nezájem nebo prostě proto, že pro ně neměli ani šaty a boty.
Autonomie
Vážné kroky k zavedení autonomie na Podkarpatské Rusi byly podniknuty až v roce 1937, kdy byl čs. parlamentem přijat zákon upravující postavení podkarpatoruského guvernéra. Hned v následujícím roce však byla ČSR mnichovskou dohodou (29. 9. 1938) okleštěna o 30 % svého území (41, 5 tisíce km‘) a přišla o třetinu svých obyvatel (4,9 milionu); v důsledku tzv. vídeňské arbitráže z listopadu 1938 byla Maďarsku odstoupena i značná část Podkarpatské Rusi s nejdůležitějšími městy Užhorodem a Mukačevem. 19. listopadu 1938 byl Národním shromážděním ČSR přijat zákon o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi a přijat i nový oficiální název státu – Československo. Do čela autonomní vlády Podkarpatské Rusi byl č-s . vládou jmenován msgr.
Augustin Vološin, řeckokatolický kněz, ředitel učitelského ústavu v Užhorodě a bývalý poslanec Národního shromáždění (1925 – 29). Hlavním městem zbývajícího autonomního území Podkarpatské Rusi, nyní přejmenovaného na Karpatskou Ukrajinu, se stalo okresní město Chust. V únoru 1939 proběhly volby do sněmu Karpatské Ukrajiny, který se měl sejít 2. března 1939. K této události bylo ministerstvem dopravy Č-SR připraveno vydání poštovní známky v nominální hodnotě 3 K s vyobrazením kostelíku v Jasině. Zasedání sněmu však bylo odloženo na 21. 3. 1939. 14. března 1939 se od Č-SR odtrhlo autonomní Slovensko a byl vyhlášen Slovenský stát; následující den byl obsazen zby1ek Čech a Moravy německým vojskem a vyhlášen protektorát Čechy a Morava; Č-SR tak de iure i de facto“ přestala existovat. V důsledku těchto událostí předseda vlády Karpatské Ukrajiny neprodleně svolal do Chustu na 15. 3. v 15 hodin zasedání sněmu.
Během jednání byl doručen Vološinovi telegram z pověření ministra zahraničních věcí Maďarska Kaského s ultimativním požadavkem, že musí celý zbytek území předat bez boje postupující maďarské armádě. Maďarské vojsko bez vyčkání na odpověď ultimáta obsazuje území a během dalších tří dnů svoje dílo dokončuje.“ /2/ Československá republika i její nejvýchodnější část – Podkarpatská Rus, kterou ještě v roce 1936 chtěl prezident hájit krví a železem, byla vydána bez boje. I když ne tak úplně. Bojovalo se ve Frýdku-Místku a úplně poslední výstřely na její obranu padly 18. 3. 1939, při ústupu vojenských jednotek generála Prchaly z Karpatské Ukrajiny do Rumunska.
Známka a její vznik…
U příležitosti otevření slovenského sněmu 18. ledna 1939 byla vydána známka zhotovená jednoduchým přetiskem na československé výplatní známce s námětem Bratislavy. K zasedání sněmu Karpatské Ukrajiny 2. března 1939 však byla dokonce připravena známka nová, byť s využitím rytiny známky o jedenáct let starší – hodnoty 60 h Jubilejní 1928, Pol. č. 236, s vyobrazením zvonice a kostela Nanebevzetí P. Marie v Jasině. Ne každý so asi dovede představit, jak vlastně taková nová známka s částí obrazu známky jiné vlastně vzniká. Z původní rytiny známky Pol. 236, provedené ry1cem Karlem Seizingerem (negativně) v ocelové destičce, následně vytržené zakalením, byla otisknutím do ocelového válečku zhotovena moleta, na níž jsou všechny body a čáry původní rytiny vystouplé a v pozitivní podobě.
Na této moletě pak byly odbroušením odstraněny všechny části obrazu, které neměly být použity pro novou známku (horní část s názvem státu a vybíhajícími bobulkami lipových květů na okrajích, dolní část s hodnotovými štítky, letopočty a lipovými květy po stranách, dále plošky ve šrafování oblohy v místech budoucího ukrajinského nápisu Karpatská Ukrajina a konečně nápis Jasiňa v pravém horním rohu obrazu známky).
Upravená moleta byla vytvrzena zakalením a otištěna “ do další ocelové destičky. Zde k tomuto nyní opět negativnímu obrazu rytec Seizinger doryl v horní části nový název státu na šrafovaném pozadí, v dolní části hodnotové štítky a text mezi nimi (uprostřed se smrkovou větvičkou a šiškou) rovněž na šrafovaném pozadí, na obloze nápis Karpatská Ukrajina (ukrajinsky) a linky oblohy v místě odstraněného nápisu Jasiňa . Nová rytecká destička byla vytvrzena zakalením a už popsaným způsobem z ní byla zhotovena moleta, která po zakalení byla otisknuta vždy stokrát do každé ze dvou stejných ocelových (tiskových) desek.
Poté byly obě desky ohnuty tak, aby společně tvořily válec, a v této podobě byly zakaleny. Aby se dosáhlo požadovaných vlastností desek (zejména přesného rozměru a upnutí v tiskovém stroji Stickney), byly v této technologické fázi takzvaně natahovány, přičemž docházelo k jejich roztažení na délku. Proto má jinak v zásadě stejný p ů vodní obraz obou známek u známky 3 K o něco vyšší rozměr, než je tomu u známky 60 h, která byla tištěna z desky ploché (rozdíl činí zhruba 1 mm). Každá z obou tiskových desek obsahuje 16 řad po 7 polích, přičemž v první a poslední řadě je vždy jen po jedné známce a ostatní pole těchto řad jsou prázdná – na PA nepotištěná (s výjimkou posledního pole poslední řady, na němž je vytištěno deskové číslo 1, resp. 1 A).
Na přepážkovém archu je tedy 100 známek a 12 nepotištěných kuponů (z toho na jenom kuponu je vytištěno DČ). Známka byla vytištěna rotačním ocelotiskem ve státní tiskárně v Praze na tiskovém stroji (lisu) Stickney, v nákladu 900 tisíc kusů (9.000 PA). Má modrou barvu, její papír je nažloutlý, zoubkování řádkové o rozměru 12%, lep nažloutlý s vodorovnými pruhy. Známka byla určena k vyplácení zásilek odeslaných z Karpatské Ukrajiny ve vnitřním styku (v rámci Č-SR) i do zahraničí. Její nominální hodnota odpovídala sazbě za doporučený dopis do váhy 20 gramů, odeslaný ve vnitřním styku. V době zasedání sněmu měly být listovní zásilky podané v Chustu razítkovány příležitostným poštovním razítkem v červené barvě.
… obraz …
Známka 3 K, přes živý zájem, který vzbudilo její vydání, je ze studijního hlediska nyní už po dlouhou dobu spíše na okraji zájmu sběratelů. Dosavadní filatelistická literatura u ní neuvádí žádnou možnost specializovaného sbírání, resp. přímo tvrdí, že „přes vysoký náklad 900 tisíc kusů známky nevykazují kromě velmi malých barevných odstínů jiné odchylky“ 121. Nyní si ukážeme, že to není tak docela pravda. V jejím obrazu totiž v celém nákladu existuje pravidelně se opakující odchylka, která přes dlouhou dobu od vydání známky a značnou pozornost (zejména zpočátku) jí věnovanou nebyla doposud popsána. Jedná se o bod, resp. čárku, ve většině případů poměrně výrazný, ležící v horní části jejího levého ozdobného okraje, mezi třetím a čtvrtým lístkem shora.
Vzhled tohoto bodu i jeho umístění přitom mohou vzbuzovat dojem, že jde o přirozenou součást obrazu známky, nacházející se už na původní rytině (a proto také nejspíš po tak dlouhou dobu unikal pozornosti sběratelů). Tomuto dojmu však odporuje skutečnost, že se tento bod nachází jen na 94 známkových polích obou přepážkových archu, zatím co na 6 známkových polích chybí. Při prohlídce původní rytecké destičky, uložené v Poštovním muzeu v Praze, jsme zjistili, že rytina na uvedeném místě žádný odpovídající vryp neobsahuje a že toto místo nenese ani žádné známky poškození či oprav. Nyní je na místě položit si otázku – co je to za bod a jak se v obrazech některých ZP ocitl?
To nám ukáže přiblížení jedné, z našeho hlediska mimořádně zajímavé technologické fáze výroby známky – přenášení obrazu známek z molety na tiskovou desku. Při něm byla na TO ocelovým odměřovadlem vytvořena síť bodu (v místě každého budoucího známkového pole jeden, umístěný v tomto případě v horní části levého okraje budoucí známky), podle nichž potom bylo orientováno umístění molety při jejím otiskování“ na TO. Poté byly jednotlivé body sítě zvýrazněny – pracovník tiskárny vzal důlčík a kladívko a ťuknutím na každý z nich tento bod v desce prohloubil.
V důsledku tohoto postupu je každý bod proveden jinak- některé mají tvar okrouhlý, jiné mají tvar čárky, různá je i jejich velikost – od výrazných (těch Je většina) až po téměř nepatrné (např. na 1. poli 7. řady u PA 1, kde téměř splývá s levou linkou). Zajímavé pro nás je, že toto zvýraznění rozměřovacích bodu bylo provedeno pouze na 94 známkových polích každé desky, zatímco na 6 ZP (a dále na všech polích kuponových) provedeno nebylo; u obou desek se přitom jedná o stejná pole. Přesně řečeno na PA 1 1 na PA 1A se uvedený bod (resp. čárka) nenachází na ZP 1 (první a jediná známka 1. řady) a na ZP 3. až 7. (s výjimkou první a poslední všechny známky druhé řady) : na všech ostatních ZP obou PA se tento bod, resp. čárka nachází. Tyto do tiskové desky provedené body (sloužící k rozměřování při umisťování jednotlivých otisku ‚ molety) se při tisku samozřejmě projevují jako Jakákoliv jiná prohloubená část desky – tedy naplní se barvou, která Silným přítlakem stroje přilne na potiskovaný papír.
A protože zmíněné body leží v obrazu známky , Jeví se jako jeho součást. Protože body vůči moletovaným známkovým polím neležely na TO vždy přesně stejně, je i jejich poloha na jednotlivých známkách vůči jejich obrazu různá – někdy leží až na okrajové lince, jindy v mezeře mez1iprvní a druhou linkou, různá je i výška jejich umístění. Skutečnost, že se tyto body vyskytují jen na některých ZP PA a na jiných nikoliv, nám umožňuje zařadit tuto známku do sbírky ve dvou variantách – s bodem a bez bodu, popř. i ve dvoupásce s jednou známkou s bodem a druhou bez bodu. Umístění známek bez bodu ve dvou horních vodorovných řadách PA nám umožňuje získat známku s horním kuponem bez bodu (je jich v každém PA pět) a s bodem (Je v každém PA jedna); samozřejmě i ve vodorovné dvoupásce s horními kupony, s jednou známkou s bodem a druhou bez bodu. Mimo uvedenou pravidelně se opakující odchylku se na známkách vyskytují i vady nahodilé, z nichž některé jsou natolik výrazné, že jimi jist ě lze zpestřit specializovanou sbírku.
Jde zejména o různé tečky či čárky vytištěné v barvě známky a ležící v jednotlivých (bílých) písmenech nápisu, ale třeba i o dvojitý prostřední kříž na střeše kostelíka, či naopak o různé drobné nedotisky v mracích na obloze či ve šrafování staveb.
… distribuce …
Zprávy o chystaném vydání známky vzbudily mezi filatelisty ihned značnou pozornost. Po zkušenostech se známkou Otevření slovenského sněmu, vydanou v lednu, která byla prodávána pouze na Slovensku a jejíž vydání provázela rozsáhlá (nakonec však značně nezdařená) spekulace obchodníků i filatelistů, uvítali sběratelé možnost subskripce, vyhlášenou poštovním resortem ministerstva hospodářských správ Karpatské Ukrajiny. První zprávy o vydání známky hovořily i o vydání aršíku v ceně 6 K; později se však ukázalo, že vydavatel měl na mysli pamětní list s nalepenou známkou a otiskem příležitostného razítka. Denní tisk i filatelistické časopisy uváděly, že objednávky známek přijímá výhradně poštovní úřad v Chustu, kterému je třeba předem poukázat příslušný obnos.
Náklad známek měl být podle těchto zpráv omezený. Později bylo rozhodnuto, že známku bude prodávat i filatelistická přepážka pošty Praha 1, která bude rovněž vyřizovat předem zaplacené písemné objednávky. Mezi tím však už mnoho sběratelů odeslalo objednávky i peníze do Chustu, odkud však v důsledku obsazení Karpatské Ukrajiny maďarskou armádou žádné známky ani peníze zpět neobdrželi. Známek byl na pražské filatelistické přepážce, přes všechna předchozí varování o omezeném nákladu, nakonec dostatek.
Nebyly zde však v prodeji původně oznámené pamětní listy, které distribuovala pouze pošta v Chustu. Známky byly v Praze prodávány přirozeně pouze neupotřebené a vzhledem k tomu, že jimi bylo možno frankovat jen na Karpatské Ukrajině, nebyly zde ani razítkovány z ochoty. Podle filatelistické literatury /2, 4, 6/ bylo už 1. března dodáno z Prahy do Chustu 2.000 přepážkových archů známek a dalších 1.000 PA bylo přiobjednáno (byly dodány ještě před 15. březnem); zbytek nákladu (6.000 PA) zůstal v Praze. Podle týchž pramenů byla v Chustu známka dána do prodeje 15. března 1939 v 11 hodin dopoledne, tedy v den zasedání sněmu.
Po oznámení této skutečnosti do Prahy byl i zde ve stejný den zahájen její prodej (podle Českého filatelisty 6/39/102 však byl prodej zahájen až 16.3.). Jaksi automaticky se tedy má za to, že před 15. březnem 1939 známka v prodeji nebyla a nemůže se tedy ani objevit na celistvosti. Je tomu ale opravdu tak? Před časem mi jako znalci byla předložena celistvost, sestávající z obálky prošlé poštou a vloženého sdělení, naznačující, že známka (byť ojediněle) mohla být v prodeji i dříve. Dopis napsal a odeslal Jan Janda, berní tajemník v Chustu jak je uvedeno ve sdělení i na zadní straně obálky), bezpochyby jeden z mnoha českých úředníků působících na Karpatské Ukrajině. Na obálce je adresa Tít. P. referentům Berního úřadu {Olomouc- město), Olomouc, a text dopisu zní:… Chust 9/3 – 39. Vážení p. kolegové! Při mé poslední návštěvě mluvil jsem s jedním z Vašich pánů -jméno jsem bohužel zapomněl – který mě žádal o zakoupení známek 3.• Kč vydaných k 1. podkarpat.
Sněmu. Zasílám Vám zároveň obálku, kterou vydala poštovní správa, k tomuto dni – stojí 1.- Kč. Prosím, abyste mi laskavě ihned sdělili, kolik těch známek (a jakých) budete si chtít koupit, abych Vám je včas obstaral. Zde totiž známky kupují obchodníci v celých arších, tak mám strach, aby se snad nevyprodali -je jich prý vydán omezený počet. Zůstávám s koleg. pozdravem a úctou. Janda Jan, ber. taj., Chust“. Dopis byl odeslán v obálce s modrým pamětním přítiskem s pohledem na jasiňský kostelík a dvojjazyčným textem „Zasedání prvého sněmu Karpatské Ukrajiny“.
To nejzajímavější jsem si však nechal na konec – na obálce je vylepena známka 1 Kč T. G. Masaryk 1935, znehodnocená otiskem denního razítka v černé barvě, s dvojjazyčným názvem Chust, datem 9. 3. 39 – 12 a rozlišovacím písmenem g, vedle níž je nalepena nová, v té době ještě nevydaná známka 3 K. Otisk razítka je přitom proveden tak, že tuto vedle nalepenou známku zasahuje vpravo dole zhruba přes 5 zoubku. Tříkorunová známka očividně není součástí frankatury (výplatně za obyčejný dopis do váhy 20 g činilo 1 K a bylo uhrazeno jednokorunovou výplatní známkou) a poštovní úředník ji otiskem razítka ani nechtěl zasáhnout; prostě byla nalepena vedle a orazítkována náhodou. Jak se to stalo se dnes můžeme samozřejmě už jenom dohadovat.
Byly snad známky v Chustu v prodeji už přede dnem vydání? Tomu by nasvědčovala poznámka v dopise, že obchodníci zde známky kupují v celých arších. Pisatel výslovně použil přítomného času a dopis je přitom datován 9. 3., tedy 6 dnů před vydáním známky. Na druhé straně, kdyby tomu tak bylo, jistě by se to neutajilo a tehdejší filatelistické časopisy, o známce podrobně referující, by o tom přinesly zprávu. Spíše se tedy zdá, že výrazem obchodníci kupují pan Janda nepřesně popsal skutečnost, že obchodníci platí subskripci, přičemž známky obdrží až po jejich vydání. Nebo byla známka 3 K pro zvýšení jeho přitažlivosti (a ceny) na dopis dolepena dodatečně, růžkem přes razítko, které na ni bylo posléze domalováno či jinak doplněno?
Tato možnost očividně napadla už někoho, kdo dopis zkoumal v minulosti – je totiž zřejmé, že známka byla z obálky sejmuta, aby mohlo být prozkoumáno místo pod ní, a opět na ni přilepena (a to všechno nepříliš šetrně a přesně, takže stopy tohoto zásahu jsou na obálce dobře patrné).“‚ Podrobil jsem proto obálku i známku důkladné prohlídce a mohu konstatovat, že část otisku razítka na známce se shoduje a doplňuje s otiskem razítka na obálce, a to jak průměrem kružnice a její tloušťkou, tak i razítkovou barvou, dále že část otisku na známce není domalovaná ani jinak náhradně provedená, ale že se jedná o skutečný otisk části kovového razítka.
Při prohlídce obálky jsem zjistil, že otisk razítka na povrchu obálky je přerušen v místě, kde byla nalepena známka 3 K a že délka tohoto přerušení odpovídá délce otisku razítka na této známce. Papír obálky přitom v místě přerušení otisku razítka (tedy pod původně nalepenou známkou 3 K) nenese žádné stopy po odstranění příslušné části otisku tohoto razítka. Co z toho vyplývá? Zdá se, že na popsanou obálku byla známka 3 K skutečně nalepena už 9. 3. 1939, tedy 6 dnů před svým oficiálním vydáním. Jak k tomu mohlo dojít? Nejpravděpodobnější se zdá, že pan Janda chtěl svým olomouckým kolegům co nejlépe vyhovět a tak jim pečlivě zjistil okolnosti prodeje známky, vypsal je v dopise, ten zalepil a po cestě na oběd odnesl na poštu.
Na pošt ě se na získané informace pro jistotu ještě jednou vyptal, a když už na to přišla řeč, slovo dalo slovo a jednu známku na ukázku nakonec nějakým způsobem získal. Nezapomínejme, že to byl Čech, stejně jako naprostá většina státních zaměstnanců na tehdejší Karpatské Ukrajině, nepochybně tedy stejně jako poštovní úředníci v Chustu. Byl čtvrtek, podle údaje na poštovním razítku poledne, chvíle klidu v jinak nervózní a čím dál otevřeněji nepřátelské a pro české úředníky hlavně krajně nejisté době, kdy nikdo nevěděl, co přinese zítřek či dokonce nejbližší hodiny.
Můžeme se divit, že český úředník prodal jinému českému úředníku (a možná dokonce svému příteli) jednu tříkorunovou známku, kterou už na poště skladují devět dní, k jejímuž prodeji je dávno všechno nachystáno ‚ a zahájen bude podle všeho stejně co nevidět? „‚ Pan Janda kvůli nečekaně získané známce zalepený dopis neotvíral, prostě ji nalepil na obálku, poštovní úředník máchl razítkem, to dopadlo přes vedle na• lepenou známku s prezidentem Masarykem, a nejspíš si ani nevšiml, že přitom razítkem lízl i růžek známky vedlejší. Jak na zprávu pana Jandy reagovali adresáti dopisu v Olomouci, nevíme, a není to pro nás ani důležité.
Žádní pečliví filatelisté to asi nebyli, protože tuhle už na první pohled neobvyklou obálku s nápadným přítiskem v levé část i ledabyle otevřeli prstem, o čemž svědčí šikmo roztržená horní chlopeň na její zadní straně. Vlastní dopis pak po přečtení zůstal vložen v obálce a přečkal s ní do dnešních dnů. Nic z toho, co jsme si o možných okolnostech vzniku uvedené obálky právě řekli, samozřejmě nevíme jistě, jde o pouhou hypotézu. Sama obálka, i pokud je pravá, pak není bůhví jak cennou raritou, tříkorunová známka na ni nebyla součástí frankatury a nejde tedy o její předčasné poštovní použití. Zajímavé je na ní především zjištění, že známka 3 K (byť třeba ojediněle) se do rukou veřejnosti mohla dostat i dříve, než je v dosavadní literatuře uváděno.
… pamětní listy a suvenýry …
Ze zjevně komerčních důvodů byla poštou i soukromými osobami zhotovena řada suvenýrů • zejména kartiček, listů papíru a obálek s různými přítisky, s nalepenou známkou 3 K a otiskem příležitostného razítka. Zhotovení těchto pamětních listů připravoval poštovní resort ministerstva hospodářských správ Karpatské Ukrajiny od samého počátku (v původním oznámení o vydání známky je dokonce nesprávně označil jako aršíky) a skutečnost, že měly být prodávány za dvojnásobek nominální ceny známky na nich vylepené výmluvně vypovídá o důvodech jejich vzniku.
K úmyslu pošty vydělat takto na sběratelích a dalších zájemcích se ihned při pojili další podnikavci, tak• že obdobných pamětních listu a dalších suvenýru (včetně obálek) s různými přítisky nakonec vznikla celá řada. Literatura /2/ popisuje sedm různých druhu (snad připravených poštou) s výslovnou poznámkou o možném výskytu dalších, vyrobených komerčně. Po 16. 3. 1939 bylo soukromými osobami dopraveno větší množství těchto pamětních list u a suvenýrů z Chustu do protektorátu a zde uvedeno na trh.
Pro účastníky zasedání sněmu byly připraveny zvláštní kartonové desky v modré barvě, formátu o něco menšího než A4 , na první straně se zlatým tiskem (v ukrajinštině) “ 1 . sněm- 2.111 .1939 / Ministerstvo hospodářských správ Karpatské Ukrajiny“, v nichž byl na vloženém modrém kartonovém listu dvěma filatelistickými nálepkami vlepen devítiblok neupotřebených známek 3 K.
.. . poštovní použití …
O tom. Zda známka 3 K byla vůbec poštovně použita a zda ji považovat za úředně vydanou, panovaly u nás po 15 . březnu 1939 značné pochyby . V následujících dnech se sice v Praze objevilo velké množství obálek doporučených dopisu s nalepenou známkou 3 K a otiskem příležitostného razítka , ty však byly přivezeny osobami , které po 16. březnu přijely z Chustu .
I když ve dnech 23. a 24. 3. 1939 byly do protektorátu dopraveny poštou z Maďarska dop1sy odeslané původně z Chustu , nebylo vyloučeno, že byly orazítkovány ve skutečnosti dodatečně , po vyklizení tamní pošty. Tribuna filatelistů ve svém čísle z 8. 4. 1939 dokonce vyzvala své čtenáře na Karpatské Ukrajině (v té době už Maďary nazvané Karpatská země), aby jí sdělili podrobnosti, kdy a zda vůbec známka vyšla, zda sloužila k frankování a kdy prakticky skončila její platnost. Už o čtrnáct dní později, v následujícím čísle , však přináší informace úředníků , kteří 15. 3. pobývali v Chustu, z nichž vyplývá, že prodej známek byl zahájen téhož dne v 11 hodin , a to na základě písemného dekretu předsedy vlády Karpatské Ukrajiny Vološina.
Během dopoledne bylo v na poště podáno 1.500 až 1.800 doporučených dopisů , které však zůstaly nevypraveny, protože jediný spoj se západem, vojenská autokolona Chust – Prešov, již nejela. Následujícího dne byl Chust obsazen maďarskou armádou. Zásoby známek i peníze na chustské poště převzaly na potvrzení maďarské úřady. První závěr maďarské pošty byl vypraven 18. 3. ráno do Berehova a byly v něm i doporučené zásilky . Situace při obsazování chustské pošty byla nejspíš značně dramatická; jak 15. 4. 1939 informoval Národní sběratel 7/ 39/ 122, zahynul při něm český poštovní úředník Píšek. Časopis současně přinesl svědectví přímého účastníka chustských událostí, pana Oty J .
Brikciuse, které vysvětluje , jak se to s dopisy z Chustu skutečně mělo. Zásilek, ať již obyčejných nebo doporučených , bylo vypraveno nepatrné množství. Kdo si vše včas osobně vyzvedl, zachránil tak hodnoty filatelistické ceny. Sám jsem zachránil asi 400 doporučených dopisů, velké množství pamětních archů, obálek, korespondenčních lístků a jiných upomínek. K vývozu doporučených dopisu a lístků musel jsem si opatřiti povolení od velícího podplukovníka maďarské okupační armády.“ Dále pan Brikcius uvádí , že maďarští vojáci na poště zabavili veškeré známky i připravené cenné zásilky, obsahující známky pro jednotlivé subskribenty, s tím , že budou spáleny.
Obdobně referoval český filatelista 7/ 39/ 11 O z 8. 4 . 1939, který uvedl, že bylo vypraveno pouhých asi 50 doporučených dopisů . Poštovní úřad Chust dostal původně celkem tři příležitostná razítka, z nich dvě s pevným datem (2. 3 . 1939, s rozlišovacími písmeny a. b) a jedno s datem nastavitelným, bez rozlišovacího písmene . Toto třetí razítko , s nastaveným datem 15. 3. 39 a časovým označením 15 hodin (den a hodina zahájení zasedání sněmu) , použité k razítkování obyčejných i doporučených dopisů , se při vyklizování pošty v Chustu ztratilo.
Vedle dopisu jím bylo orazítkováno i značné množství pamětních listu a obálek s nalepenými známkami 3 K, bez adres , z nichž část měla přítisk s obrázkem jasiňského kostelíku či zvětšeným vyobrazením nové známky a textem (vyskytují se i s nalepenou A-nálepkou pošty Chust) . Kolik doporučených dopisů bylo z Chustu skutečně vypraveno , lze dnes už jenom odhadovat. Rozdíl mezi údaji uváděnými některými prameny /2, 4/, hovořícími asi o 2000 známek použitých k poštovní přepravě , a mezi údajem českého filatelisty, uvádějícím pouhých padesát dopisu, je propastný. Osobně si myslím, že naprostá většina z dochovaných obálek poštou neprošla, ať už z důvodu zastavení přepravy nebo proto, že byly orazítkovány z ochoty či možná dokonce i dodatečně. Utvrzuje mě v tom zkušenost z bývalého Pofisu, kde jsem někdy v polovině osmdesátých let měl možnost vidět stokusový balíček takovýchto obálek s nalepenou známkou, orazítkovanou příležitostným razítkem , bez adres , s A-nálepka mi pošty Chust s čísly přesně po sobě jdoucími (balíček tehdy Pofisu nabídl k prodeji jeden obchodník z burzy) . Vedle každé známky byla otištěna černá značka Vyrovyj.
Většina z těch pouhých několika mně známých dopisu, o nichž se domnívám, že byly skutečně přepraveny poštou do protektorátu , se vyznačuje těmito společnými znaky : jedná se o obálku bez přítisku , s A-nálepkou velmi nízkého čísla (obvykle zhruba do 100), šikmo nalepenou (v podstatě ledabylým způsobem , někdy i dokonce poškozenou), známka je nalepena hodně u okraje obálky či dokonce v samém jejím rohu, otisk razítka není ideální -je proveden slabě , část obvodových kružnic či linek ohraničujících datový můstek bývá nedotištěna (podobně vypadají otisky razítek na některých pamětních listech), razítko leckdy zasahuje jen malou část známky, na přední či zadní straně obálky je otisk razítka dodací pošty odpovídající adrese na obálce, s datem 23. nebo 24. 3. 1939. Do této skupiny podle mého názoru patří oba dopisy vyobrazené v Českém filatelistovi 7/39/11 o z 8. 4. 1939.
Naproti tomu naprostá většina obálek, o nichž se domnívám, že poštou přepraveny nebyly, se vyznačuje těmito společnými znaky: jedná se o obálku bez přítisku či s přítiskem, bez A-nálepky nebo s nálepkou vysokého čísla (velmi často přes 1 000), pečlivě rovně nalepenou, známka je nalepena „filatelisticky“, to znamená v dostatečné vzdálenosti od okraje obálky, aby nemohlo dojít k jejímu poškození při přepravě, otisk razítka je proveden velmi pečlivě všechny jeho části jsou zřetelné , razítko je vůči známce z filatelistického hlediska dobře umístěno , na obálce není otisk razítka dodací pošty. Do této skupiny podle mého názoru patří obálka vyobrazená (jako autentická!) v Tribuně filatelistů 7/39/118 z 8. 4. 1939. Podle mého názoru do první skupiny patří obálky, které byly 15. 3. 1939 na chustské poště podány osobně a standardně odbaveny u přepážky. Tyto dopisy pak přepravila maďarská pošta do protektorátu, kde byly doručeny. Do druhé skupiny mohou patřit obálky, které byly na chustské poště předem připravovány v souvislosti s vypsanou subskripcí, avšak nakonec poštou nepřepravené , dále obálky orazítkované v Chustu z ochoty (i původně bez adres), a není vyloučeno , že i obálky, které byly orazítkovány dodatečně (razítko se při vyklízení pošty ztratilo) – byť je na ně dopsána sebedůvěryhodnější adresa. “
Vedle uvedených skupin literatura popisuje i celistvosti vyfrankované známkou 3 K, s otiskem denního razítka Chust s datem 15. 3. 39 v černé barvě . I ty byly v tento den na poště podány osobně, a to před zahájením používání razítka příležitostného (v němž je časový údaj nastaven na 15 hodinu), standardně odbaveny u přepážky a později přepraveny poštou spolu s obálkami uvedenými v první skupině . Takovou celistvostí je například dopisnice vyplacená známkou 3 K a dofrankovaná známkou 1,50 Kč Banská Bystrica, s otiskem podacího denního razítka Chust 15.3.39 – 10 v černé barvě , odeslaná doporučeně a spěšně (číslo A-nálepky 45) Družstvu čs. octáren v Praze. V tomto případě , na rozdíl od ostatních , v podstatě výlučně filatelistických celistvostí , se jedná o obchodní korespondenci , kdy odesilatel – octárna Hermana Weisze v Chustu objednává urychlenou dodávku 1.000 litrů alkoholu , nutného pro chod firmy.
Dopisnice není opatřena otiskem razítka dodací pošty, u adresy je však otisk pořadového prezentačního razítka pražského telegrafního úřadu, přes který byly doručovány spěšné zás1lky, a na její zadní straně je doručení vyznačeno spisovou rukopisnou poznámkou s datem 24. 3 . 1939. Uvedená dopisnice číslem své A -nálepky dobře zapadá do hypotézy, že doporučené celistvosti skutečně přepravené poštou mají obvykle A-nálepku zhruba do čísla 100. Dopisnice však mimoděk také potvrzuje, že známky byly v prodeji už před okamžikem Jejich oficiálního vydání, jak jsme o tom mluvili v kapitolce První den prodeje. Otisk Jejího denního razítka , na němž je uveden údaj 10 hodin, potvrzuje , že známka byla použita před doposud v literatuře uváděnou 11 hodinou. Stručně shrnuto- ti odesilatelé, kteří předem a nezřídka ve velkém podali v Chustu své zásilky osobně , měli nejspíš možnost si je po orazítkování opět vyzvednout (už bylo tak jako tak jasné, že přepraveny nebudou a padly by do rukou nepříteli) . Ti , kdo si dopisy objednali a zaplatili poštou , o ně přišli (z pošty je odvezli maďarští vojáci spolu se zabavenými známkami a dalším materiálem). Skutečně přepraveno bylo jen uvedených několik desítek celistvostí, které byly podány u přepážky v příslušné dny, standardně odbaveny a které k další přepravě 16. 3. převzala maďarská pošta .
… padělky
Záhy po doručení doporučených zásilek, vyplacených známkou 3 K, přes Maďarsko do protektorátu (23. a 24 . 3 . 1939) se ukázalo, že dopisů s touto známkou Je málo, a tak jejich cena brzy dostoupila značné výše (podle českého filatelisty 9/39/ 146 z 5. května 1939 se za takový dopis platilo i více než 200 K, tedy sedmdesátinásobek původní ceny nomináln0 . Poptávka byla uspokojována především obálkami, které ve skutečnosti poštou vůbec neprošly, původně připravenými na poště v Chustu v rámci subskripce (blíže je popisujeme v předchozí kapitolce), které se v protektorátu objevily dokonce dříve než celistvosti skutečně poštou přepravené . Vedle toho se na trhu objevili obálky orazítkované z ochoty, bez adres nebo s adresou dodatečně dopsanou, často včetně hodnověrně znějící adresy odesilatele . Pokud tyto obálky neměly A-nálepku , byla na ně dolepována nálepka získaná z obálek z dřívější doby . Dosavadní filatelistická literatura uvádí, že příležitostné razítko pošty Chust bylo při vyklízení pošty ztraceno; není tedy známo, zda se nedostalo do nepovolaných rukou.
Není vyloučeno, že pokud se tak stalo, mohly být obálky tímto razítkem opatřovány i dodatečně. Brzy po 15. 3. 1939 bylo příležitostné razítko paděláno, postupně byly rozpoznány jeho tři různé padělky /21, s jejichž pomocí a s pomocí pravých neupotřebených známek a pravých A-nálepek, pocházejících ze starší korespondence, byly vyráběny falešné dopisy (mnohdy opatřované i padělanými otisky dodacího razítka). Padělky se od pravého razítka liší řadou detailů – pravé razítko má například poněkud výše postavenou číslici 9 v letopočtu, krátký zobáček číslice i v označení dne a rovnou dolní část čtvrtého písmene druhého slova v dolní části razítka. Padělána byla i samotná známka Karpatské Ukrajiny. Ve formě primitivně provedeného (navíc neexistujícího) aršíku ji na jaře 1939 nechal zhotovit a prodával devatenáctiletý Jaromír Komínek z Dolan u Olomouce, vzápětí však odhalený a zatčený. S jeho výrobky, kterých za krátkou dobu rozprodal zřejmě několik set, se můžeme ve sbírkách našich i zahraničních filatelistů setkat dodnes. Pravost příležitostného razítka začal nedlouho po vydání známky zkoušet znalec Rudolf Gilbert, a to otiskem své znalecké značky, umístěným v příslušné poloze na obálce či výstřižku , vedle nalepené známky či vedle otisku razítka. Uvedeným způsobem označoval celistvosti skutečně prošlé poštou i obálky orazítkované z ochoty, a třeba i bez adresy.
Z otisku jeho značky někteří filatelisté mylně vyvozují, že znalec ověřil autentičnost celistvosti, skutečnost , že prošla poštou. Tento mylný předpoklad stál řadu důvěřivých filatelistů pěknou sumičku, kterou vykutáleným prodávajícím zaplatili za takto ověřenou obálku, ve skutečnosti poštou neprošlou či dokonce orazítkovanou z ochoty, na kterou byla nezřídka dodatečně dopsána adresa. Zdrženlivější v tomto byl znalec Jan Mrňák, který na obálky orazítkované z ochoty zezadu připisoval text ve smyslu, že známka i otisk razítka jsou pravé, ale razítko bylo otištěno z ochoty, ke kterému připojil svůj podpis. Závěrem Když jsem od redakce převzal úkol napsat článek k 60. výročí vydání známky 3 K Sněm Karpatské Ukrajiny 1939, myslel jsem, že bude mít tak jednu, nanejvýš dvě strany. Vždyť se přece jedná o jedinou známku, navíc už dávno zevrubně prozkoumanou, bez jakékoliv specializace!
A vidíte – článek se mi pod rukama rozrostl pomalu na malou studii, a to jsem se ještě v mnoha směrech krotil!“ Co tedy říci závěrem? Ukázali jsme si, že známková země Karpatská Ukrajina skutečně existovala, byť její trvání přesáhlo jen o málo jediný den (přesně 29 hodin). Její název je uveden na jediné známce, původně pro ni vydané jako pro autonomní území; platit však začala ve chvíli zániku ČSR, kdy Karpatská Ukrajina vyhlásila svou nezávislost. Její pošta převzala k přepravě větší množství dopisu, z nichž však byl vypraven jen nepatrný zlomek.
Poštou skutečně přepravené celistvosti jsou tedy zřejmě mnohem vzácnější a obálky orazítkované z ochoty (či dodatečně) naopak mnohem běžnější, než se doposud zdálo. Ukázali jsme si, jak obě skupiny od sebe vzájemně rozlišit a nenechat se tak při koupi či prodeji napálit. Zjistili jsme, že v literatuře uváděné tvrzení o zahájení prodeje známky až 15. 3. 1939 v 11 hodin neplatí zřejmě bez výjimky – alespoň to naznačují celistvosti, které jsme si představili a na nichž byla známka použita dříve. Na známce samé jsme si pak ukázali hezkou a výraznou odchylku, která z ní činí možný objekt zájmu specializovaných sběratelů. Načrtli jsme i nejednoduché okolnosti vzniku této známky a jejího kratičkého použití.
Až se s ní tedy příště setkáme ve své sběratelské praxi, podívejme se na ni pozorněji než dříve – datem svého vydání poslední známka druhé, Česko-Slovenské republiky a současně první a poslední známka jednodenní Karpatské Ukrajiny. Malý modrý papírek, spojující nás s dobou hluboké beznaděje před šedesáti lety. Tříkorunová Jasiňa…