PDF verze -> Padělek Košického aršíku na žlutém papíru (PDF, 328 kB)
František Beneš
Košické vydání můžeme do jisté míry nazvat Hradčanami druhé republiky, a nejen proto, že je rovněž prvním, ale i pro hlubokou specializaci, kterou umožňuje. O jeho oblibě svědčí i vysoké ceny, dosahované za zajímavé položky na aukcích – Košický aršík nevyjímaje. To samozřejmě přitahuje padělatele, kteří se zaměřují zejména na výrobu celistvostí s košickými známkami, ale troufají si i na fantaskní varianty známek a aršíků, které ve skutečnosti jako pravé ani neexistují.
Před časem jsme se seznámili s odbarvenou hodnotou 13 K, vydávanou za zkusmý tisk (viz F2/08), dnes si představíme aršík s obarveným papírem. Jde o exemplář, který se na našem trhu pohybuje už řadu let a za tu dobu vystřídal několik majitelů. Od aršíku standardního se liší barvou papíru, která je žlutá místo bílé. Pravost této odchylky má potvrzovat připojený dopis, z nějž vyplývá, že má jít o odlišnou variantu barvy papíru (obrázky obou na protější straně).
Rovnou si řekněme, že aršík je padělkem ke škodě sběratelů (jak si dále ukážeme), a tak nemůže být pravý ani k němu přiložený dopis. To, že je po dlouhou dobu brali vážně i zkušení badatelé, svědčí o účinnosti zásady padělatelů, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr – a rovněž o tom, že touha vlastnit neobvyklou zajímavost může převážit nad zdravou nedůvěrou i u jinak opatrného filatelisty.
Papír aršíku je skutečně žlutý, ale to je také jediné, co ho odlišuje od papíru aršíků standardních. Jinak je stejného druhu a jakosti a v průhledu vidíme stejný rastr ze světlejších bodů (připomíná papír známek emise Hradčany)1) a nepravidelné mramorování. Při prohlídce v UV záření (modrá trubice) je v hmotě papíru zkoumaného aršíku (z přední i zadní strany) viditelná nezáměrná příměs krátkých vláken obsahujících opticky aktivní (oz) látku, zcela stejných, jaká se vyskytují u aršíků standardních. Pro úplnost dodejme, že zkoumaný aršík je bez lepu.
Změna barvy jeho papíru byla provedena nejspíš ponořením do lázně obsahující žluté barvivo. To samozřejmě působilo i na povrch barev tiskových, na němž při schnutí ulpělo. Pokud by potiskovaný papír byl skutečně žlutý, musely by se ofsetové barvy jevit stejně, jako u běžných aršíků. Při prohlídce zkoumaného exempláře ve velkém zvětšení (já jsem použil 200x) však vidíme, že tomu tak není – nejvíc je to patrné na známce hodnoty 6 K. Ta je totiž modrá, a tak žluté barvivo na jejím povrchu vytvořilo malá místa se slabým odstínem do zelena. Obdobná změna je patrná i na šedočerné známce hodnoty 5 K, na jejímž povrchu je rovněž místy patrný ulpělý slabý žlutý odstín. Všechny tři hlavní tiskové barvy jsou navíc matné a tlumenější.
Pod UV lampou je na horním okraji zadní strany zkoumaného aršíku patrný nepravidelný úzký tmavší pruh; jde zřejmě o důsledek nestejné rychlosti schnutí papíru po vyjmutí aršíku z barvicí lázně.
Z uvedených zjištění vyplývá, že jde o padělek, na který je třeba si dát pozor. Zkoumaný exemplář totiž zřejmě není jedináčkem; jak vyplývá z přiloženého dopisu, měly s ním být zaslány dva takové kusy. I když tento dopis byl napsán dodatečně, údaj o existenci dvou aršíků na žlutém papíru může být pravdivý – a možná jich padělatel dokonce zhotovil i víc.
Dopis měl nepochybně sloužit ke zvýšení důvěryhodnosti odlišného aršíku. Při jeho formulaci se však padělatel dopustil několika nepřesností. Vydávání poštovních známek v Košické vládě mělo v kompetenci ministerstvo pošt (které vedl František Hála)2), tedy stejně jako za první republiky (tehdy to bylo ministerstvo pošt a telegrafů; posledním ministrem byl v roce 1938 Vladimír Kajdoš, pak byl resort zrušen). Ministerstvo dopravy, uváděné v označení odesilatele dopisu, se jím zabývalo za protektorátu, kdy po Heydrichově správní reformě ministerstvo dopravy a techniky protektorátní vlády spadalo pod hlavní VIII. oddělení úřadu říšského protektora – doprava a technika. Oddělení IX. – spoje a pošty – nemělo v protektorátní vládě protějšek. To platilo i po zřízení Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu, které v roce 1943 nahradilo úřad říšského protektora.
Text dopisu je psán česky, obsahuje však slovenské výrazy, například křestní jméno údajného odesilatele či slovo „splnomocnený“ u adresáta. Tím má být JUDr. J. Smutný (zřejmě jde o Jaromíra Smutného, doktora práv, diplomata a později kancléře prezidenta Beneše, který v té době v Košicích skutečně pobýval). 3)
Poměrně výstižné je datování dopisu, 16. dubna 1945. První číslo časopisu Rozhledy filatelistů ze 4. 6. 1945 uvádí, že aršík vyšel už 14. dubna; třetí číslo časopisu Čs. filatelie z 11. 8. 1945 uvádí jako datum vydání 25. 7. (shodně s Věstníkem ministerstva pošt ze dne 18. 7.). Současně však konstatuje, že se aršíky dostaly mezi filatelisty dřív, už 15. dubna.
To všechno jsou však nahodilosti, které uvádím jen na okraj, a pro posuzování nepravosti dopisu mají jen omezený význam. Padělkem by samozřejmě byl i v případě, že by jej zhotovitel sepsal formálně správně (takhle nám ale ulehčil práci).
Celá věc na mě činí dojem, že jde o výrobek velmi podobný padělkům „skupiny P“, o nichž nyní Filatelie na pokračování otiskuje seriál článků. I u nich padělatel vybavil některé své výrobky „průvodními dopisy“ či jinými materiály, které měly zvýšit jejich důvěryhodnost v očích sběratelů. Oklamal tak dokonce i některé tehdejší znalce. Pro čtenáře Filatelie to ale není žádná novinka, o některých takových případech referovala ve Znalecké hlídce už před deseti lety (např. v článku Zkusmé tisky Moskevského vydání – unikáty, nebo falza? v F8/2004) – a budeme se jim věnovat i v budoucnu.
—-
1) Tak papír aršíku popisuje už časopis Československá filatelie v č. 3/1945 na s. 34.
2) V úvahu by připadal i úřad pověřence pro pošty; ve sledovaném období šlo o pátý Sbor pověřenců (což byl vládní orgán na osvobozeném území Slovenska; působil od 11. 4. do 18. 9. 1945), který vedl G. Husák a funkci pověřence pro pošty zastával Ján Ševčík. Právě „úředník Pověřence pro pošty a telegr., nyní přednosta Ředitelství pošt a telegr. v Ban. Bystrici Dr. Ján Párička“ poskytl košickým novinám Demokrat ze dne 14. dubna 1945 informace o přípravě a vydání Košické emise, které pak ve svém prvním (a pod tímto názvem jediném) čísle přetiskl časopis Rozhledy filatelistů ze dne 4. 6. 1945.
3) Smutný zůstal kancléřem i po Benešově abdikaci a prezidentskou kancelář vedl do konce roku 1948. V létě roku 1949 odešel i s rodinou Londýna, kde podle údajného exprezidentova přání (některé prameny uvádějí, že i za jeho předchozí finanční podpory) v roce 1950 založil a až do své smrti v roce 1964 vedl Ústav dr. Edvarda Beneše pro politické a sociální studium.