Zúčtovací známky Čs. státních drah a Čs. pošty?
(1 539KB)
František Beneš
Po dvou letech se vracíme k zajímavé a zatím jen málo probádané kapitolce ze „zadní části“ katalogu – i když vlastně není jasné, kterého: ČSR I, ČSR II, nebo obou? Snad i proto jde prozatím jen o kapitolku hypotetickou, která na své případné sepsání a zveřejnění teprve čeká. Jde o známky-nálepky Věc úřední porta prostá, se znakem Čs. státních drah a výrazným nápisem Doporučeno. Co jsme za ty dva roky zjistili?
Ve Filatelii 9/2013 byla zveřejněna hádanka, k jakému účelu sloužily záhadné nálepky s okřídleným železničním kolem, s nimiž se občas můžeme setkat ve starých albech a zásobnících. Svým provedením odpovídají skautským doručním známkám z roku 1918, s nimiž je spojuje nejen reliéfní tisk, obstarávající současně průsek na obvodu, ale i obdobná paleta barev zkusmých tisků.
Odpovědi zachycující tehdejší stav poznání byly zveřejněny o čtvrt roku později ve F12/2013. Ukázalo se, že o těchto známkách se zmiňovaly filatelistické časopisy již před osmdesáti lety – první takové články doložil autor 40. dílu Monografie J. Chudoba už z roku 1935. Názory sběratelů na ně se už tehdy různily, od přesvědčených o poštovní funkci, po názor, že jde o obyčejné hračkaření a celistvosti s nimi byly zhotoveny za účelem vytahování peněz z kapes sběratelů.
Na druhé straně existuje řada celistvostí z roku 1945, na nichž jsou tyto známky vylepeny a opatřeny otiskem denního poštovního razítka. Nejsou to žádná mache, ale skutečně poštou prošlé dopisnice, v nichž Čs. dráhy projednávaly se svými zákazníky-cestujícími zejména otázku ztráty zavazadla.
Ve Filatelii 23/1969 známky jako podvod odmítl F. J. Pražák z Přerova:
S tímto závěrem se většina sběratelů – pokud se s takovými známkami vůbec setkali – spokojila a ztotožnila, takže nadále zůstávaly na periferii jejich zájmu.
Zajímavý impuls do skomírající debaty vnesli před třemi lety badatelé otec a syn Mazancovi, když objevili záznamy z projevů v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČSR z roku 1925, v němž se projednávala otázka náhrady poštovních služeb poskytovaných Čs. poštou Čs. státním drahám zdarma. V horní komoře Parlamentu se stejný problém řešil na přelomu dvacátých a třicátých let v rámci schvalování státního rozpočtu (bylo by zajímavé zjistit, zda taková jednání neprobíhala i dříve).
Z toho lze vyvodit hypotézu, že v rámci sběru dat o objemu zásilek odeslaných ČSD mohl padnout návrh, aby potřebný údaj byl zjišťován na malém vzorku korespondence podané u vybraných železničních služeben. Princip by byl prostý – služebna (např. nádraží) by obdržela určitý počet speciálních známek, řekněme tisíc kusů, které by vylepovala po určitou dobu (řekněme měsíc) na odesílané služební listovní zásilky. Speciální známka nenahrazovala výplatné – šlo o služební věc porta prostou, ale její použití by dokladovalo, kolik zásilek bylo předáno poště k přepravě. Na doporučené zásilky se lepila známka celá, na obyčejné se z ní odstřihla dolní část s nápisem Doporučeno. Na konci období se spočítaly zbylé celé známky a zbylé odstřižené dolní části, a snadno se tak zjistil počet obyčejných a doporučených zásilek.
Jde samozřejmě o pouhou hypotézu, k jejímuž případnému potvrzení by bylo třeba najít doklady v archivu obou organizací – ČSD a ČSP.
V tuto chvíli nevíme, zda se o záměru takového průzkumu vůbec uvažovalo, či zda byly podniknuty konkrétní kroky, a pokud ano, jak daleko zašla jejich oficiální část a co už je případná soukromá iniciativa.
Protože takové dokumenty prozatím neznáme, musíme vycházet z materiálů, které máme k dispozici. Jde především o samotné známky v různých barvách.
Víme, jak byly tištěny – po jednotlivých kusech na posunující se proužek papíru.
Psalo se o nich už ve 30. letech, nejde tedy o novodobější výrobky. Nejstarší nám známé použití je z roku 1923 (obr. dole). Obdobný dopis vyobrazila Tribuna filatelistů v roce 1935 (s. 308), s uvedením argumentů pro pravost a proti ní (obr. nahoře). Konkurenční Filatelistická revue v č. 1/36 jej označila za mache.
Vyobrazené dopisy nemáme prozatím s čím srovnat, takže samozřejmě nemůžeme vyloučit otisk razítka z ochoty, možná dokonce antedatovaný. Na druhé straně vročení 1923 by korespondovalo se zjištěním, že ve 20. letech Parlament projednával otázku plateb za poštovní výkony mezi Čs. státními drahami a Čs. poštou.
Všechny ostatní dosud nám známé celistvosti pocházejí z podzimu roku 1945 a odeslány byly z pražského Denisova nádraží (později se nazývalo Praha-Těšnov). Většina z nich nese otisk podacího razítka pošty Praha 6, čemuž se F. J. Pražák v citovaném článku podivuje. Ve skutečnosti však nejde o poštu v dnešním šestém pražském obvodu, ale o poštu Praha-Těšnov, ležící v té době naproti nádraží (jak nám potvrdil J. Kratochvíl, autor 20. dílu Monografie).
Prakticky vždy jde o dopisnice adresované cestujícím ČSD s dotazem ve věci nedoručeného zavazadla podaného k přepravě vlakem. Z textů vyplývá, že adresáti nebyli smyšlení a na dotaz či výzvu reagovali, a to poznámkou připsanou na zadní stranu dopisnice, dokonce se zdá, že k tomu byla určena zvláštní rubrika. Poté dopisnici předali zpět odesilateli. Způsoby vracení byly různé. Z některých lze soudit, že prostě přeškrtli svou adresu a šipkou naznačili pokyn k vrácení odesilateli, a poté dopisnici vhodili do poštovní schránky. Jiné možná odeslali v obálce. Další naznačuje, že mohla být odeslána v obálce adresátovi, s vylepenou „železniční“ známkou, a ten ji po dopsání odpovědi podal na své místní poště.
Z vyobrazených celistvostí vyplývá, že známky byly používány v poštovním provozu a podací pošta je brala na vědomí – znehodnocovala je podacím razítkem. Z provedení adres vyplývá, že na odesílání se podílelo více pracovníků ČSD, nešlo tedy o akci filatelisty – jednotlivce.
Z formulářů dopisnic lze soudit, že byly používány běžně, a mimo zmíněné období září – listopad roku 1945 (mohlo být i delší) bez jakýchkoli známek, protože šlo o služební korespondenci nepodléhající poštovnému.
To by mohlo napovídat, že „železniční“ známky skutečně mohly sloužit ke sběru dat o objemu odesílané pošty ČSD, předávané k přepravě ČSP. Je samozřejmě otázkou, proč k tomu došlo až v roce 1945, když známky byly zhotoveny o 20 let dříve. Nebo šlo o akci opakovanou?
Na druhé straně nemůžeme vyloučit ani možnost, že dostatečně vysoko postavený pracovník ČSD (v aparátu Denisova nádraží) využil soukromě neznámým způsobem získané známky a dal je lepit na zásilky, u nichž to nebylo třeba (s cílem získat neobvyklé filatelistické materiály – viz poznámka „Tento lístek nám vraťte…“).
Odpověď na otázku, jak to skutečně bylo, prozatím neznáme. Pátrání tedy pokračuje…