Český jazz – bezmála stoletý

Český jazz – bezmála stoletý

František Beneš

Název emise: Český jazz
Den vydání: 2. května 2018
Hodnota: Z (ke dni vydání 41 Kč);
kat. č. 979 (ČP)
Rozměr zn. obrazu: 23 x 40 mm
Výtvarný návrh: Jiří Slíva
Druh tisku: plnobarevný OF
Papír: fl-an-OF; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: 4x 50
Náklad: 500 tis.
FDC: OTp v barvě černé
Rytec FDC: Bohumil Šneider
Tisk: PTC Praha; Náklad: 3 300


Tvorba Jiřího Slívy je osvěžující, a pro jeho návrhy poštovních známek to platí taky. Nevím, kdo prosadil do emisního plánu téma českého jazzu (nevidím žádné výročí či významnou událost), ale je dobře, že se tak stalo – a že výtvarným zpracováním byl pověřen právě on. Heraldický lev se saxofonem a Stivínovou čepicí je dobrou zkratkou, které u nás rozumí každý (je otázkou, jak tomu bude v zámoří, pro které je známka svou nominální hodnotou určena).
U nás se výraz jazz poprvé objevil v názvu skladby v roce 1919, tedy nedlouho po vzniku tohoto hudebního směru na jihu USA. Tenkrát ale ten „československý“ jazz měl s tím „americkým“ jen málo společného, v pod­statě se tak označovala skoro jakákoli taneční hudba, hlavně když v orchestru byly zastoupeny bicí. Až o deset let později vyšla kniha s názvem Jazz, jedna z prvních v Evropě, která o něm opravdu pojednávala. Za skuteč­nou jazzovou tvorbu jsou považovány až skladby Jaroslava Ježka, první oprav­du „jazzovou“ generací jsou hrdinové románu Zbabělci Josefa Škvoreckého. Jazz byl v nemilosti totalitních režimů, nacistického i komunistického. U dru­hého jmenovaného ale o něco méně, a když pominuly nejhorší roky přelomu 40. a 50. let, začalo se mu u nás opět dařit. Vynikajících jazzmanů u nás bylo a je hodně, ovšem známka je malá, a tak se jako připomenutí alespoň jednoho z nich na ni dostala jeho charak­teristická čepice. Příznivci moderní hudby byli a jsou i čeští prezidenti – Václav Havel měl rád rock, Václav Klaus právě jazz, kte­rý se na Pražském Hradě za něj usídlil na bezmála deseti­letí. S tím je ale ko­nec, protože prezident sou­čas­ný má jiný vkus a jeho oblíbenou skupi­nou je ABBA. Ta se sice rozpadla už před pěta­třiceti lety, letos ale ohlásila nečeka­ně comeback, takže není vyloučeno, že se na Hradě setkáme i s ní.
V kresbě na FDC hraje středověký český král na Karlově mostě na pozoun a vybírá přitom do královské koruny drobné od kolemjdoucích. (Hradčanská katedrála je ovšem současná, s dostavěnou lodí – což není výtka, protože jsme v oblasti fantazie a humorné nadsázky.) Šneiderova rytina na obálce je jemná a jednoduchá a dobře vystihuje Slívův kresebný styl. Vtip je i v razítku, se zvlněnými notovými linkami a šesticí not, z nichž možná jde něco vyčíst… (pokud nechcete luštit, jde o kousek notového zápisu „Happy Birthday“).

K emisi připravila Česká pošta tematickou skládačku obsahující „jazzové“ obrázky Jiřího Slívy, jeho autorské vyznání, dvě pohlednice s reprodukcemi jeho litografií a číslovanou Tematickou kartou s nalepenou novou známkou, razítkem a hologramem (prodejní cena 108 Kč). Jde o mimořádně zdařilý počin, za který je poštu třeba pochválit. A není to první případ, kdy na trh přináší krásné suvenýry a publikace související s nově vydávanými známkami – před tím například tematický komplet se sešitkem Státní symboly. Teď jen aby dokázala tyhle materiály přiblížit také veřejnosti, zkrátka abychom si je mohli koupit i jinde než na filatelistických přepážkách.
František Beneš