PDF verze -> Padělek Muchovy kresby Hradčan v zahraniční aukci (PDF, 1 176 kB)
František Beneš
O našem oboru, filatelii, často s upokojením slyšíme, že se v něm padělky snadněji odhalují, protože známky jsou polygrafickými rozmnoženinami, které můžeme porovnat se zaručeně pravými exempláři. Neplatí to však absolutně, protože vedle známek sem spadají například celistvosti, a také výtvarné návrhy, u nichž je identifikace padělků samozřejmě složitější. Z toho těží nepoctivci, zhotovující a uvádějící na trh napodobeniny kreseb a ryteckých rozkreseb tvůrců našich známek, jejichž prodejem důvěřivým sběratelům mnohdy dosahují desetitisícových zisků. V minulosti jsme psali o údajných kresbách Karla Seizingera, o nichž lze říci jediné: Kdyby tento autor tak bídně kreslil, nikdy by nemohl vytvořit své vynikající rytiny. Přesto se malůvky – zhotovené nanejvýš nějakým nepříliš zdatným studentem výtvarné školy – úspěšně prodávají, a nikdo se nepozastavuje ani nad jejich nekončícím počtem (k tomu pohotově vznikla legenda, že je maloval zájemcům dodatečně). Touha sběratelů vlastnit něco ojedinělého je prostě zaslepuje natolik, že své dobré peníze vynakládají za zjevně nepravé materiály – a ještě z toho mají radost. (Pravé kresby K. Seizingera existují, jsou však vzácné, a jejich provedení se značně liší od pozdějších napodobenin.)
Dnes si ukážeme padělek ještě ambicióznější – prodaný o řád výše, než je u nás smutným zvykem. Nabídnut byl nedávno v jedné významné evropské aukci a přiklepnut v přepočtu za 200.000 korun!
Má jít o původní kresbu Alfonse Muchy pro emisi Hradčany 1918, s prázdným hodnotovým štítkem, provedenou tužkou na lístku silnějšího papíru.
Zezadu jsou na ní otištěny tři znalecké značky a jsou k ní připojena dvě vyjádření o pravosti.
Přestože jde kompletně o podvrh, věc byla přijata do aukce, prohlédli si ji zájemci a nakonec byla úspěšně prodána. Zahraniční aukci prodejce zvolil zjevně proto, že tam oprávněně předpokládal menší ostražitost a zkušenost s materiály tohoto druhu – na našem trhu by totiž s takovým padělkem nejspíš rychle narazil.
Když mi byla kresba s doprovodnými materiály předložena kupujícím k prohlídce, nebylo těžké dát si její příběh dohromady. Na počátku stála skutečná Muchova kresba, reprodukovaná například v prvním dílu Monografie na s. 80, obr. 102.
Podle této reprodukce zhotovil padělatel kopii, kterou předložil Nadaci Mucha, od níž získal potvrzení o údajné pravosti. Nejspíš ji úspěšně prodal, a tak postup zopakoval – zhotovil další kopii, k ní připojil kopie původních vyjádření o pravosti, a tu pak nabídl do zahraniční aukce. Neobtěžoval se přitom s přesností, obě napodobeniny se od původní Muchovy skici liší v řadě detailů – stačí se podívat na holubici v levém dolním rohu či na vlnovku pod ní, nebo na nápis.
Neuvěřitelné je, že prodejce k tomuto svému výrobku připojil nejen neodpovídající vyjádření Nadace Mucha, ale i padělek fotoatestu znalce J. Karáska, zhotovený na kopírce či naskenováním, včetně jeho podpisu! (Řídil se prostě osvědčenou zásadou, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.)
Na zadní straně údajného Karáskova atestu je reprodukována nejen jiná kresba, než na vyjádření Nadace Mucha, ale jsou zde i jinak umístěny otisky Karáskových značek (možná rovněž padělané) – na atestu jsou ve všech čtyřech rozích, na vyjádření ve dvou (vpravo nahoře a vlevo dole).
Na zadní straně je padělaná kresba opatřena padělanými otisky značek znalců Gilberta a Mrňáka, a není vyloučeno, že padělaná je i značka Karásek.
Otisk značky Mrňák přitom naznačuje, kdo za výrobou a prodejem tohoto drzého padělku stojí. Jednak považuji za vyloučené, že by tento úzkostlivě svědomitý znalec takto označil kresbu1), a dále je otisk proveden způsobem (přesněji v poloze), jaký známe z padělků jiných vzácných materiálů ČSR I, u nichž se ukázalo, že za nimi stojí nechvalně známý vystavovatel.
Svůj nový nevítaný přírůstek tedy kupující hned reklamoval, naštěstí dostatečně včas, než byly nesolidnímu prodejci vyplaceny peníze (což ale neznamená, že se jej nepokusí prodat znovu, tentokrát třeba v USA či Kanadě, kam rovněž nabízí své padělky, např. čs. letecké dopisy první emise).
A jaké z toho plyne poučení? Jako vždycky: Dvakrát měř a jednou řež, což v tomto případě znamená, než vynaložíš peníze, dvakrát se přesvědč, jestli nepřispíváš notorickému padělateli na oslavné výlety parníkem.
František Beneš