500 let od narození hvězdáře a lékaře Tadeáše Hájka

František Beneš

Název emise: Osobnosti: Tadeáš Hájek z Hájku
Den vydání: 8. říjen 2025
Hodnota: 31 Kč; č. 1333
Rozměr známkového obrazu: 40 x 23 mm
Výtvarný návrh: Jindřich Ulrich
Druh tisku: OF; Tisk: Tiskárna Hradištko
Tiskové formy: 2x PA 50
Náklad: 200 tis. známek
Tisk FDC: DT; Tiskárna Hradištko; Náklad: 2.100

Renesance – znovuzrození (z italského slova rinascenza) – přinesla do střední Evropy, a tedy i k nám, nebývalý rozkvět vědy a umění. Zakončila temný pozdní středověk, vyčerpaný krizemi a obrovskou epidemií moru, přinesla nový pohled na člověka a jeho postavení ve světě a byla vykročením do novověku. Bylo to období úžasných objevů v mnoha oborech. Na samém počátku této epochy byla objevena Amerika, Viklef a o půldruhého století později Luther a další vzdělanci pokládali základy reformace, rozvíjely se astronomie, matematika, medicína, v umění byly používány nové techniky a postupy. Řada osobností cestovala mezi centry vzdělanosti a přenášela tak nové myšlenky.

Do této pozoruhodné a inspirující doby se před půl tisíciletím narodil Tadeáš Hájek. Kdy se to přesně stalo, vlastně nevíme, doklady o tom se nedochovaly. Vedle roku 1525 je uváděn i rok 1526 a dokonce i 1527, ale s tak dlouhým časovým odstupem to vlastě nehraje velkou roli. Jeho tatínek, Šimon Hájek, byl bohatým a vzdělaným pražským měšťanem, bakalářem university. Za své zásluhy o rozvoj kulturního života hlavního města Českého království byl povýšen do šlechtického stavu. Některé prameny uvádějí, že dokonce udržoval styk s Mikulášem Koperníkem a byl zřejmě prvním, kdo měl u nás jeho Malý komentář, popisující základy heliocentrické soustavy (ten později jeho syn Tadeáš věnoval mladému astronomovi Brahemu a jistě i to přispělo ke vzniku jejich přátelství).

Rodný dům Tadeáše Hájka se nedochoval, snad šlo o dnes už dávno zbořený dům U zeleného hájku na pražském Starém Městě. Inspirující rodinné prostředí, vzdělanost otce a intelektuální okruh jeho přátel jistě rozhodující měrou přispěly k šíři zájmů mladého Tadeáše. Úspěšně studoval na univerzitách ve Vídni, v Praze a Itálii. Stal se lékařem a v tomto oboru udělal skvělou kariéru. Byl jmenován zemským protomedikem a stal se dokonce osobním lékařem dvou císařů – Maxmiliána II. a Rudolfa II. Rozsah jeho vědeckých zájmů byl však mnohem širší – doslova renesanční. Hluboce se zajímal o botaniku a v tomto oboru se velice zasloužil o zrod českého odborného názvosloví, které vytvořil v souvislosti se svým překladem rozsáhlého Mattioliho herbáře, který i vydal a v němž se dochovala jediná jeho podobizna, pocházející z doby, kdy mu bylo asi 35 let.

Přednášel však i matematiku na pražské universitě. Zabýval se zeměměřičstvím a tvorbou map. Byl významným astronomem, psal o kometách a objevil novou hvězdu v souhvězdí Kasiopeja. Díky němu přišli do Prahy přední učenci té doby Tycho Brahe a Johannes Kepler. Zajímal se o reformu kalendáře a jeho sladění s astronomickými jevy. Věnoval se ale i překvapivějším oborům – pivovarnictví (vydal odborný spis o vaření piva) a alchymii (Rudolf II. jej pověřil dohledem na alchymisty, kteří přicházeli k jeho dvoru).

Hájek byl humanistou, a i když nepatřil k Jednotě bratrské, podporoval ji. Když v roce 1600 zemřel, smutečního obřadu v Betlémské kapli se zúčastnila řada jeho přátel, předních osobností vědeckého života té doby. Právem byl pak zahrnut mezi 72 velikánů spjatých s naší zemí, jejichž jména jsou uvedena na budově Národního muzea v Praze. Jde o stejný počet jmen, jaká jsou uvedena na Eiffelově věži v Paříži, postavené ve stejné době jako naše muzeum.

K 500. výročí Hájkova narození vychází emise jejímž autorem je můj oblíbený výtvarník Jindřich Ulrich. Jeho miniaturní obrázky se mi líbí už desítky let a rád si je kupuju v dobročinných aukcích Konta Bariéry, pořádaných Nadací Charty 77, kam je autor pravidelně velkoryse věnuje. Měl jsem proto radost, když byl před osmi lety přizván ke známkové tvorbě – šlo o emisi Osobnosti: Marie Terezie z roku 2017, o níž jsem psal ve Filatelii 5/2017 a díky tomu se s panem Ulrichem i osobně seznámil. Jeho obrázky má rada i moje paní, a tak se nám jejich sbírečka utěšeně rozrůstá. I když už je jich pěkná řádka, díky jejich miniaturnímu rozměru se nám snadno vejdou na poličku.

S pracemi Jindřicha Ulricha se však můžete seznámit i vy – pokud navštívíte Poštovní muzeum v Praze, kde jsou nyní vystaveny.