Filatelistické pomůcky (II)

PDF verze -> Filatelistické pomůcky (II) (PDF, 6 997 kB)

František Beneš

V minulé lekci naši malé, školy filatelie jsme se začali zabývat filatelistickými pomůckami, jako jsou pinzety, lupy a UV lampy. V dnešním díle se zaměříme na pomůcky sloužící k ukládání a ochraně známek, celin a celistvosti. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že naše úsilí a starost získáním zajímavého filatelistického exempláře do sbírky nekončí. Takový přírůstek totiž musíme nejprve prostudovat, zařadit do příslušné části sbírky a hlavně jej uložit tak, aby byl chráněn proti všem možným negativním vlivům.

Zkrátka aby třeba luxusní svěží známka, kterou jsme za drahý peníz koupili, měla stejnou kvalitu nejen za pět měsíců, ale i za padesát let. Většině čtenářů takové počínání jistě připadá jako samozřejmost, o níž není třeba se rozepisovat. Podíváme-li se ale zpátky do historie, zjistíme, že vývoj v této oblasti nebyl vůbec klidný a prost nepříjemných a pro sběratele mnohdy tragických převratů. Jako příklad uveďme připevňování známek do alb. Naši dědové používali různá lepidla a klihy, později různé lepicí pásky pochybného původu, které často dokázaly známky, zvláště nerazítkované, zcela znehodnotil Ani vznik speciálních a od počátku století hojně užívaných filatelistických nálepek dnes sběratele nerazítkovaných známek příliš netěší. Svěží, nerazítkované známky byly totiž až do padesátých let s pýchou vytahovány ze zásobníků, aby se obvykle přilepeny právě filatelistickou nálepkou – ocitly v mnohem žádanějších a reprezentativnějších albech. Zdánlivě nebyl žádný důvod postupovat jinak; ostatně významní sběratelé se na stránkách filatelistických časopisů předháněli v tvrzeních, že se přece nesbírá lep, ale známky, a odlišné názory zavrhovali jako obchodnické spekulace.

Čas dal ovšem za pravdu právě obchodníkům. Za hezčí úpravu takové sbírky „na nálepkách“ platí dnes její majitel v průměru 40% až 60% snížením ceny ve srovnání se sbírka mi svěžích známek a u známek vydaných po druhé světové válce bývá tato ztráta dokonce ještě vyšší. Už ve čtyřicátých letech se ovšem našli sběratelé, kteří se sice nechtěli vzdát albové úpravy své sbírky, ale zároveň odmítali užíváni filatelistických nálepek, které zanechávaly na lepu stopy. Výrobci filatelistických pomůcek pro ně tedy hledali a také jak se alespoň domnívali), i našli skvělé řešení. Byla to tzv. „svěží“ nálepka, která umožňovala několikeré nalepení a odlepení známky bez viditelného poškozeni lepu. Prezentována byla s velkou pompou jako úplný převrat ve filatelii, který je zcela bezpečný a mimořádně vhodný i pro svěží známky (viz obr.). Vše vypadalo ideálně, ale bohužel jen vypadalo.

Po čase totiž chemické složení nálepek začalo narušovat nejen lep, ale i známku samu. Výsledkem byly mastné hnědavé skvrny, které obvykle prosákly až do obrazu známky, a tak ji vlastně poškodily mnohem hůře, než klasické filatelistické nálepky… Ze známek v albech tedy zkoušku času jakž takž přestály jen razítkované známky přichycené chemicky neutrálními nebo alespoň méně škodlivými nálepkami (platí přitom, že čím méněkrát byla taková známka přilepována, tím lépe) a svěží známky uložené v různých pošetkách, pokud ovšem neobsahovaly chemické látky, které by se z nich uvolňovaly a reagovaly tak s barvou a lepem známek, či dokonce s jejich papírem… Jak sami vidíte, dávat nějaké absolutní rady v této oblasti Je obtížné a vhodné řešení si bude muset vybrat každý sám. Předem však upozorňujeme, že kvalitní uložení známek i celistvosti něco stoji a že zvlášť u kvalitnějšího a dražšího filatelistického materiálu se příliš šetřit nevyplácí.

ZNÁMKOVA ALBA

Alba slouží k reprezentačnímu a přehlednému uloženi sbírky známek, resp. i výstřižků, celin a celistvosti. V albech se obvykle snažíme uspořádat sbírku do podoby, v jaké bychom ji chtěli mít. V principu jde o listy kartonového papíru formátu cca 27 x 29,5 cm (začíná se ale prosazovat i formát A4), na nichž je filatelistický materiál různým způsobem uchycen a často zá roveň i popsán. Albové listy jsou uloženy v pevných deskách ze silného kartonu či plastu, který může navíc mít i další povrchovou úpravu (např. plátno, koženku, kůži). Vazba může být pevná, obvyklá je však spíše forma pérových desek či otvírací kroužkové mechaniky, které umožňuji aktuální doplňování a výměnu albových listů. Všechny dnes vyráběné albové listy známých značek, nabízené ve filatelistických prodejnách, jsou pro známky nezávadné. Liší se ovšem svou úpravou, kvalitou použitého papíru, úpravou povrchu, potiskem a pochopitelně cenou. Základní rozdíl je právě potisku albových listu. Z tohoto hlediska jsou nabízeny buď listy čisté (zcela bílé, barevně tónované, rámované či s podtiskem, např. mřížkou) nebo potištěné, tzn., že na listech je předtištěno, kam a jaké známky máme nalepit (buď jsou předtištěny jen rámečky na známky včetně čísla a názvu známky, nebo jsou doplněny i jejich reprodukce, někdy i barevné). Listy obou kategorii lze ve sbírce i kombinovat, v řadě případů s tím výrobce přímo počítá a listy mají podobnou úpravu.

Čisté albové listy Je pochopitelně třeba před použitím do sbírky připravit (dorýsovat rámečky, dodělat popisky atd.). Tyto listy umožňují velkou variabilitu (na jednom listu lze prezentovat nejen známky a jejich specializaci, ale např. i výstřižky či celistvosti). Většina výstavních exponát ů je připravována právě tímto způsobem. Pro běžnou generální pak stačí albové listy s předtiskem rámečků a popisem známek, a chcete-li si něco málo připlatit, pak i s jejich černobílým vyobrazením. Barevné reprodukce lze povalovat spíše za luxus (a tomu odpovídá i cena). Koupi albových listů ovšem výdaje nekončí. Čisté albové listy jsou sice nejlevnější, ale jejich příprava vyžaduje čas (a ten rovněž něco stojí). Další významnou položkou JSOU pak náklady a znovu čas potřebný na uchycení známek na listech. Můžete použít filatelistické nálepky, což je sice nejlevnější a nejjednodušší, ale i nejméně vhodný způsob, který lze akceptovat snad jen u razítkovaných známek, a to ještě jen těch levnějších. Můžete si známková okénka na albových listech sami „zasklít“ průhlednou fólií (pozor na její výběr, nesmí známkám škodit), což je vhodnější a také hezčí, ale náročné na čas a aukčnost. Pokud si necháte okénka zhotovit (viz např. inzeráty ve Filatelii), nebo si koupíte albové listy už se zasklenými předtištěnými okénky, musíte sáhnout do kapsy hlouběji. Populární jsou i pošetky zvané též „hawidky“, což je zřejmě i jedna z nejbezpečnějších možností. Pokud zvolíte originální hawidky, resp. podobné pošetky renomovaných firem. Jsou vaše známky velmi dobře chráněny před poškozením. Také příprava pošetek Je snadná (lze je řezat či stíhat na požadovanou velikost), stejně jako jejich lepeni (většina hawidek má svou lepicí vrstvu, kterou je uchytíte na list).

Musíte, ovšem počítat s vyšší cenou někteří sběratelé si vyrábějí své varianty pošetek. Také tento způsob je možný, ale pracný a časově náročný. Je třeba opatrně vybírat použitý materiál a také estetický výsledek bývá horší než u profesionálně vyráběných pošetek. Náročným zákolníkům lze doporučit některý z komplexních systémů albových listů, který mají připraven pro sběratele velké firmy. Takový je např. i systém Lindner, umožňující souběžné používáni předtištěných i čistých listů. Před celým listem je navíc předsazena jako samostatná strana průhledná ‚kapsa“ či fóliový list, který bývá dělen, na menší „kapsičky“ a do něhož lze vkládat jak známky, tak i výstřižky či celistvosti Jako do pošetek. Nabízeno je několik desítek typů těchto listů, které jsou u předtištěných listů u2 připraveny na míru a u čistých si je vyberete podle své potřeby Na prázdné listy lze samozřejmě doplňovat příslušné popisky, rámečky apod., a vytvářet tak velmi variabilní a technicky perfektně upravenou sbírku. Výhodou je, že všechen filatelisticky materiál je kompletně chráněn a navíc si jej lze prohlédnout z obou stran, aniž byste ho museli vyjímat (celý list lze prostě otočil na zadní stranu). Za mimořádnou kvalitu a luxusní provedení také ovšem zaplatíte mimořádnou cenu. Přesto může být takový systém pro mnohé sběratele zajímavý – cena za albové listy totiž často představuje jen nepatrný zlomek hodnoty na nich uložených známek a zde opravdu není šetrnost na místě. Podobné systémy připravuji ovšem i další velké firmy – Schaubek, Prinz, Safe. Firmu Lindner jsme vybrali jen jako příklad, neboť její prodejní katalog v české verzi tvoří přílohu květnového čísla Filatelie.

O šíři nabídky i nákladnosti lakového systému si tedy můžete udělat přesný obrázek. A ještě malé srovnáni. Nejlevnější čisté albové listy pro první ročník České republiky (1993) vás přijdou na cca 15 až 20 Kč, tytéž, v kvalitnějším provedením ( např. s rámečkem, hlazené či barevně tónované) na zhruba dvoj – až čtyřnásobek. Veškerou grafickou úpravu (popisky, rámečky) si však musíte dodělat sami, což znamená sice úspory, ale i hodiny práce. Zaskleni si buď uděláte samí (cca t30 Kč + práce), nebo si JO objednáte u některého soukromníka (cca +70 až + 120 Kč), případně použijete pošetky (kvalitní cca + 100 až + 150 Kč). Stejné albové listy Trojan (s předtiskem rámečků, reprodukcemi známek a popiskami) vyjdou na cca 50 Kč (včetně PL). Cena za zasklení je obdobná jako v předešlém případě. Za album Lindner pro ČR 1993 zaplatíte 279 K č (bez PL) a případně 130 až 180 Kč za další listy na PL. Album je ovšem v luxusním provedeni a zaručuje maximálně ochranu známek, a to bez nároků na další výdaje a váš čas. To jsou tedy základní možnosti u známkových alb, rozhodnout se pro některou z nich však už musíte sami.