Květnové výročí a nová Monografie

Květnové výročí a nová Monografie

František Beneš

V tomto měsíci jsme si připomněli už 81. výročí konce druhé světové války a osvobození Československa. Ukončení temného období protektorátu v řadě měst a vesnic místní poštmistři (často sami filatelisté, nebo ve spolupráci s filatelisty) nebo i jiné osoby oslavili zhotovením neúředních přetisků na protektorátních známkách. Inspirací jim často byly „revoluční“ přetisky z října 1918. Lidé je vnímali jako výraz radosti z obnovené svobody, a tak si získaly značnou popularitu mezi sběrateli i nefilatelisty.
Otázkou však je dobovost těchto přetisků. Protektorátní známky brzy (15. 5.) přestaly platit, a tak řada jejich majitelů hledala způsob, jak je využít. Lákavou možností se zdálo svézt se na vlně zájmu o „revoluční“ přetisky, které se začaly množit jako houby po dešti. S revolučností už samozřejmě neměly nic společného, protože je jejich výrobci nechávali zhotovit až dlouho po 15. květnu 1945 – a některé vznikají dodnes.

Ponechejme teď stranou známky s těmito přetisky vyskytující se jen jako poštovně neupotřebené, a podívejme se blíže na ty použité na celistvostech. Tady nám může být vítaným pomocníkem 18. díl Monografie, vydaný v loňském roce. Shrnuje totiž výsledky desítky let trvajícího studia autora, zaměřeného na nouzová poválečná poštovní razítka. Popisuje jejich podobu a zjištěnou dobu užívání, což je důležité při posuzování dobovosti zkoumaných celistvostí (zejména zda jejich razítka nejsou antedatovaná).
Důležitost zachycení pravdivých údajů, pokud možno z úředního zdroje, si už v polovině roku 1945 uvědomovali i sběratelé a filatelističtí obchodníci. Například Bedřich Steinic z pražské Malostranské filatelie rozeslal na velký počet místních národních výborů dotaz, zda v jejich obci vznikly přetisky na známkách:

Tyto informace se pokoušeli získat na úřadech a poštách i další obchodníci a filatelisté. Jak s těmi získanými naložili, se mi však nepodařilo zjistit. Není mi znám žádný soupis přetisků, zhotovených skutečně v prvních dnech po osvobození. Tématu věnovali pozornost i sběratelé dalších generací, ani jim se však otázku dobovosti přetisků nepodařilo zcela vyřešit.
V posledních dekádách se u nás touto tematikou nejvíce zaobíral Karel Holoubek z Hradce Králové (1926 – 2020; letos na 6. 6. připadne sté výročí jeho narození). O revolučních přetiscích vydal několik publikací, o té poslední jsme psali ve F1/2012 (obr. na protější straně).

Překvapivým autorem publikace o československých revolučních přetiscích z roku 1945 je španělský sběratel Juan Santaeugenia Grau, který svou knihu vydal v několika nákladech a představil ji na řadě významných výstav, včetně PRAGA. Revolučním přetiskům se věnovali i další autoři.

Všechny tyto práce však mají společné to, že u mnoha přetisků neuvádějí dostatečně průkazné informace o tom, kdy vlastně vznikly. Lze si sice představit, že ve dnech osvobození leckoho napadlo takové přetisky zhotovit, je však otázkou, jak rychle od úvah a slov došlo – a mohlo dojít – k činům. Podle mého názoru k tomu u většiny přetisků bylo až po 15. 5. 1945, a to s různým časovým odstupem (spíše týdnů a měsíců než dnů, leckdy však i let – a některé vznikají dodnes).
Nechci hodnotit, co motivovalo jejich první zhotovitele, zda radost z konce nesvobody, snaha zviditelnit svou obec nebo město, vítaná příležitost vzniku hezké upomínky. To všechno mohlo v období krátce po osvobození hrát svou roli. Postupem času se však motivace rozšíříly o snahu nějak využít už neplatné protektorátní známky, kterých byl v rukách veřejnosti nadbytek a jiné uplatnění nacházely jen stěží. Těsně před koncem války, v lístkovém systému a naprostém nedostatku všeho, lidé pociťovali nedůvěru k penězům. Nákup platných poštovních známek byl jednou z mála dostupných možností, jak si za peníze něco koupit – a tak prostě zašli na poštu a koupili, co se dalo.
U pouhých známek je s odstupem tak dlouhé doby obtížné zjistit, zda jejich přetisk skutečně pochází z dramatické doby v průběhu osvobození a těsně po něm, nebo vznikl později. Tady nám mohou pomoci celistvosti s těmito známkami, samozřejmě pokud jsou na nich razítka pravá a dobová. Dobrou pomůckou nám při takovém zkoumání může být nová Monografie (18. díl) věnovaná poštovním razítkům z doby po osvobození. Popisuje totiž nejen podobu těchto razítek, ale uvádí i datum jejich prvního a posledního zjištěného použití, a to v jednotlivých fázích jejich vývoje.

Pokud razítko bylo upraveno („znárodněno“) například vylomením německého textu, není možné, aby otisk v této podobě nesl datum před úpravou. A to se někdy děje, pak však jde o otisk antedatovaný. Kontrolou je nám otisk razítka v původní podobě, s nejpozdějším datem před úpravou.

Zkoumání samozřejmě provádíme zejména na běžných celistvostech (nejlépe firemních nebo úředních) s protektorátními známkami bez „revolučních“ přetisků, nebo vyplacených hotově, s otiskem razítka v původní nebo „znárodněné“ podobě, s datem z údobí od osvobození konkrétního místa do 15. 5. 1945. Takové celistvosti se dochovaly a obvykle nebudí větší zájem sběratelů. Nám však mohou pomoci při určování doby vzniku konkrétního „revolučního“ přetisku.
Tady je třeba poznamenat, že naprostá většina těchto přetisků je známa jen na neupotřebených známkách, nebo na známkách s neidentifikovatelným fragmentem razítka. U těch nám studium běžné dobové korespondence samozřejmě nepomůže.
Sama skutečnost, že určitý přetisk nebyl doložen v poštovním provozu, nebo alespoň na pamětním listu s otiskem razítka provedeným z ochoty, nasvědčuje, že je k němu třeba přistupovat obzvlášť obezřetně. To je ale jen nejhrubší síto při prosévání té rozsáhlé a stále se rozšiřující množiny těchto přetisků. Pravdou totiž je, že ani otisk pravého poštovního razítka datovaný z té doby sám o sobě není zárukou, že přetisk tehdy také skutečně vznikl. Už prvorepublikoví znalci Hirsch a Franěk upozorňovali na výskyt antedatovaných razítek z let 1918-20, a v roce 1945 tomu jistě nebylo jinak.

Současně ale nechceme s vaničkou vylít i dítě a odsoudit tak všechny „revoluční“ přetisky jako dodatečné výrobky. I když ani používání těch vzniklých do 15. 5. 1945 nebylo poštou povoleno, měli by pro ně autoři soupisů a katalogů vyhradit zvláštní kapitolu (podobně, jako je tomu u „revolučních“ přetisků z roku 1918). Co pak zařadí do zbytku své práce a filatelisté do svých sbírek, si netroufám soudit – nakonec každý si může utrácet své peníze, jak se mu zlíbí.
V souvislosti s některými přetisky se můžeme setkat s dobovými vyjádřeními pamětníků, soukromých osob, pošťáků, představitelů různých institucí, dochovanými sděleními, a někdy se vzpomínkami osob, které o věci věděly z doslechu. Už zmíněný Karel Holoubek ve své publikaci takových vyjádření zachytil řadu, my z nich na ukázku jedno představíme:

Revoluční přetisk Horní Bříza

„Počátky zhotovení tohoto přetisku nutno hledat v jednání ilegálního Národního výboru v Horní Bříze, někde koncem března nebo počátkem dubna roku 1945. Můj otec, také Alois, byl členem tohoto orgánu. Od jara roku 1937 byl v Horní Bříze poštmistrem a právě toto jeho zaměstnání ho přivedlo k ilegální práci, protože zajišťoval spojové služby pro ilegální NV.

Měl myšlenku, podporovanou revolučním orgánem, neponechat připomínku nesvobody tím, že by byly používány neupravené protektorátní známky, a chtěl vyjádřit návrat svobody.
Protože mi bylo tenkrát 15 let, otec mne zasvětil do svých záměrů. Ovšem bylo málo možností na zhotovení přetiskového razítka či štočku. Bylo to riskantní a bylo proto hledáno schůdné řešení, které by vyhovělo po stránce provozní i ideové, vhodným vyjádřením naší státnosti. Zpočátku uvažovalo se o zhotovení štočku kovového, ve větším množství, aby přetisk byl odpovídající kvality.

Průběh vojenských operací nutil ke spěchu. Proto bylo rozhodnuto sáhnout po razítku gumovém. Otec si byl od začátku vědom, že velké a dlouhodobé užívání gumového razítka může přinést znehodnocení tohoto razítka. Záleželo to na použití vhodné barvy bez oleje.
Do dnešního dne nebylo nikde zveřejněno, o jaké razítko se jednalo. Otec to tajil, aby neumožnil případné napodobení. Použité razítko totiž pochází z dětské tiskárničky, která byla před válkou běžně v prodeji. Dnes, po tolika letech, snad již toto nebezpečí minulo. A mohu tedy porušit otcovo přání. V tiskárničce Dětské pošty bylo toto razítko napodobující předválečnou běžnou výplatní známku. Pro uvažovaný účel se velmi hodilo. Razítko bylo jediné, a proto bylo nutno razítkovat každou známku zvlášť. Tak o tvaru přetisku bylo rozhodnuto již v průběhu dubna 1945.

Přetiskování bylo započato dne 5. května 1945. Dělo se na poště v Horní Bříze a prováděli je zaměstnanci pošty, na známkách ze zásob poštovního úřadu. Přetiskovány byly ručně celé archy a to nejprve hodnoty nutné pro běžný provoz. Ten byl sice omezen, ale fungoval. Známky byly v prodeji nejen na poště, ale také u trafikantů ve městě a v kantýně HOB (tehdejší Západočeské keramické závody v Horní Bříze). Přetištěny byly i celiny – korespondenční lístky, jednoduché i dvojité a zálepky. Jednalo se o známky výplatní série do hodnoty 8 K a výjimečně do 10 a 20 K, a obě hodnoty svatováclavského chrámu a doplatní. Novinové známky nebyly na poště v prodeji, ale v druhé dekádě května byly přetištěny z ochoty i nějaké novinové známky.
Přetiskovalo se různými barvami. Byly vybírány ty nejkontrastnější, protože se jednalo o barvy na gumová razítka bez oleje, nebyly zásoby velké, a proto to použití různých barev, proto některé přetisky nejsou dost výrazné. Jaké to byly všechny barvy a na kterých známkách byty použity, se dnes již nepamatuji. Nepamatuji se také, zda byly vedeny nějaké záznamy o druzích a množství použitých známek. Není mi také známo, zda bylo vydáno nějaké písemné rozhodnutí o povolení a provedení tohoto přetisku.
Jak jsem již uvedl, přetiskování bylo zahájeno 5. a postupně bylo v přetiskování pokračováno asi do 15. května 1945, kdy bylo ukončeno. Domnívám se však, že používány byly i po tomto datu. Sám vlastním výstřižek s datem 23. 5. Na poště byla od 5. 5. používána razítka znárodněná. Byla to tři razítka s rozlišovacími písmeny a – c. Znárodnění bylo provedeno v dílnách HOB.
Přetiskovány byly i známky na korespondenci podané u přepážky nebo vybrané ze schránek. K přepravě byly přijímány i zásilky kde portrét Hitlera byl zakryt jinak, třeba razítkem korkovým nebo gumovým. Značné množství známek bylo prodáno příslušníkům 1. čsl. samostatné brigády, která zde v květnu byla posádkou.

Přetiskové razítko bylo zničeno počátkem června 1945, kdy již bylo značně opotřebováno. Veškeré známky ze zásob pošty v Horní Bříze byly vráceny hospodářské ústředně. A to jak známky s přetiskem, tak bez něj.
Toto vše zapsal vlastnoručně p. Alois Pavlíčko v Prachaticích, dne 5.2.1982.“

Jde o svědectví zaznamenané s odstupem bezmála čtyřicet let, k němuž se mi nepodařilo dohledat další prameny podporující popsané skutečnosti. Odpovídají mu však dochované celistvosti, z nichž jednu ukážeme.
Dopis je adresován na Ing. V. Hečka, známého pražského sběratele. Vyplacen je ve správné výši 4,20 K protektorátní známkou Pof. č. 122 s „revolučním“ přetiskem. Znehodnocena je otiskem razítka pošty Horní Bříza z 5.V.45, s rozlišovacím písmenem „a“. Dopis má vzadu otisk razítka dodací pošty Praha 31 z 11. 5. Obě razítka jsou „znárodněná“ vylomením německého textu. Uvedené údaje odpovídají záznamům v Mono 18.
Až potud vše do sebe zapadá a vypadá důvěryhodně. Ďáblův advokát by se však ptal, jak se V. Hečko dokázal z Prahy, kde právě vypuklo povstání, spojit s poštou v Horní Bříze, ten den osvobozené americkou armádou? Jak věděl, že tam vzniká přetisk? Nebo si na něj vzpomněl nějaký tamní známý a chtěl mu udělat radost? Nebo byl shodou okolností z nějakých důvodů v Horní Bříze a dopis si poslal sám?

Rozhodl jsem se proto porovnat rukopis adresy s adresami jiných celistvostí z té doby, adresovaných na V. Hečka. Podařilo se mi dohledat dva dopisy, oba s nouzovými razítky z Jižních Čech z července 1945.
Rukopis všech tří adres je nepochybně stejný. Překvapuje však, že na dvou je uvedena odlišná ulice, než na dopisu zkoumaném, a že na posledním je příjmení uvedeno se spřežkou „cz“. I tyto rozdíly bylo třeba objasnit.
Pokud jde o přijmení, ukázalo se, že adresát (i jeho syn Jiří, pozdější obchodník z burzy U Nováků) se původně jmenoval Heczko, ale používal i tvar Hečko. Později si celá rodina nechala změnit podobu příjmení na Hečko.
Pokud jde o odlišné názvy ulic, ukázalo se, že jde o dlouhou ulici sestávající ze čtyř částí, z nichž předposlední se jmenuje Fričova a na ní navazující část čtvrtá se nazývá Pod Nuselskými schody. Dům číslo popisné 1721 má číslo orientační 3, a v obou případech jde tedy o stejný dům.

Všechny tři vyobrazené dopisy jsou tedy adresovány na stejnou osobu a adresy napsala stejná ruka (srovnáním s dalšími rukopisy se ukazuje, že šlo o Viktora Hečka).

Ze zjištěného se dá dovodit možnost, že zkoumaný dopis z Horní Břízy byl zhotoven později, když už se filatelisté o existenci přetisku dozvěděli a napsali si o něj. V takovém případě by bylo podací razítko antedatováno a dopis předán k přepravě později. A nelze ani vyloučit, že poštou přepraven nebyl a otisky obou razítek byly provedeny z ochoty, se zpět přetočenými daty. To by odpovídalo praxi, kterou známe z počátku dvacátých let minulého století, z nichž se dochoval nemalý počet „celistvostí“ bez adresy, ale s podacím i dodacím razítkem.

Z uvedeného je vidět, že pokud by někdo chtěl zodpovědně objasnit, jak to s přetiskem z Horní Břízy bylo, je před ním ještě pořádný kus badatelské práce!

Že se nelze slepě spoléhat na údaje uvedené odesilatelem a na data poštovních razítek můžeme ukázat i na běžné korespondenci z revoluční doby.

Přefrankovaný (2,70 K namísto 1,20 nebo 2,40 K pro těžší dopis), ale podle podoby nefilatelistický dopis budí na první pohled důvěru. Při podrobnější prohlídce však zarazí text vlevo nahoře, ve zjevném kontrastu se znárodněným(!) razítkem pošty Praha 67/c s datem 8.V.45 v 11 hodin. Ta tehdy sídlila v pražském Nuselském údolí (kousek pod nynějším Nuselským mostem), v Jaromírově ulici č. 26/22. Nusle patřily k místům, kde 8. května probíhaly nejtěžší boje povstalců s oddíly SS postupujícími od Pankráce. V Jaromírově ulici byly zbudovány tři barikády, na které Němci útočili těžkými zbraněmi a kryli se při tom českými rukojmími, která hnali před sebou. Snažili se touto ulicí dostat dále do města a k Vltavě. Těžko věřit, že ve stejnou dobu z místní pošty někdo odesílal dopis s nadšeným přivítáním Rudé armády, která do Prahy navíc dorazila až nazítří…

Stejný rukopis odesilatele nese další dopis, s razítkem stejné pošty, tentokrát ještě neznárodněným, s rozlišovacím písmenem „b“ a datem 9.V.45 v 11 hodin. Text na obou stranách obálky vyjadřuje velikou úlevu pisatele. O autentičnosti celistvosti svědčí použití razítka v původní podobě (Mono uvádí, že německý text byl vylomen před 14.5.). Vylepené známky nenesou žádný „revoluční“ přetisk (byť improvizovaný), ale jsou opatřeny ručním přepisem „Vůdce loupežníků“ a „Vrah českého národa“, provedeným stejným písmem a inkoustem jako adresa.

V tomto článku jsem chtěl upozornit na bezesporu zajímavou část naší poštovní historie i dějin obecně. Nouzová poválečná razítka i takzvané revoluční přetisky se tradičně těší zájmu sice nevelkého, ale zaujatého okruhu filatelistů. Mezi přetisky jistě existují takové, které skutečně vznikly – a známky s nimi byly používány – ve dnech osvobození a těsně po něm. Jsou však rozptýleny mezi mnohem větším (a dodnes se rozšiřujícím) počtem těch vzniklých později a s poštovním provozem nijak nesouvisejících. Důsledkem toho je, že první skupina bývá nedoceněna, zatímco „suvenýry“ skupiny druhé se těší nezasloužené pozornosti. A co teď s tím?, ptá se jistě pozorný čtenář.
Odpověď není snadná, žádné jednoduché řešení neexistuje. Pomoci mohou hlavně místně a regionálně zaměření sběratelé, kteří si vyberou některý konkrétní přetisk a pomocí studia důvěryhodných pramenů (například místní kroniky, dobového tisku, úředních záznamů, zaznamenaných vzpomínek a svědectví apod.) se pokusí objasnit skutečné okolnosti jeho vzniku*). Bude to samozřejmě hodně práce, navíc s nejistým výsledkem. Ale, jak zdůrazňoval Masaryk, takové drobné každodenní mravenčí úsilí nejlépe vede ke zdárným výsledkům. Každý jeden objasněný příběh revolučního přetisku, ať už spadá do první nebo druhé skupiny, je důležitým přispěním k úsilí předat summu poznání v této oblasti svým následovníkům v lepším a úplnějším stavu, než jak jsme ji převzali od svých předchůdců.
Stejně to platí pro poválečná poštovní razítka, jimž je věnována nová Monografie. Zahrnuje sice obrovské množství informací, i tady je však jistě co doplňovat a ověřovat. K tomu ostatně vyzývá i sám její autor, který uvítá připomínky na hartmut.liebermann@t-online.de