Nejkrásnější medaile světa – alespoň mně se nejvíc líbí (1 242KB)
František Beneš
Medaile z výstav leckteří sběratelé považují za cíl svého snažení, za to nejvyšší, čeho mohou dosáhnout. Já mám na věc jiný názor a získávání medailí mě nechává vcelku chladným (nejde přitom o kyselé hrozny, protože nějaké, i zlaté ze světových výstav, za své publikace také mám). Svůj skeptický názor na způsob hodnocení na filatelistických výstavách jsem vyjádřil v článku Zlaté krasobruslení… ve Filatelii 12/2000. To mi však nebrání v tom, abych obdivoval krásu medailí, z nichž některé jsou skutečnými uměleckými díly.
Naprosto originální a zřejmě neopakovatelnou příležitost k tomu jsem dostal, když mi byl svěřen úkol zpracovat a popsat filatelistickou pozůstalost znalce Ladislava Dvořáčka a připravit ji pro aukční prodej. Vedle rozsáhlé sbírky známek a celistvostí a obsáhlé filatelistické knihovny, obsahovala totiž zhruba 400 (!) medailí udělených na výstavách nejrůznějších stupňů v uplynulém více než půlstoletí. Pro hrubou představu, jaký objem představují: jsou to dvě plné velké tašky Ikea (jednu vyobrazujeme na protější straně) o váze dobrých sto kilogramů! (počítáno včetně původních obalů).
Takový soubor je zřejmě ojedinělý i v mezinárodním měřítku – k jeho vzniku jistě přispělo, že L. Dvořáček byl nejen předsedou našeho Svazu filatelistů, ale i prezidentem FIP a dlouholetým jurymanem na výstavách nejvyšších stupňů. O to jsou jeho medaile ojedinělejší, protože na některých výstavách zjevně dostávali jiné medaile vystavovatelé, jiné národní komisaři, jiné jurymani a někdy dokonce jiné i čestní hosté.
Když jsem se jimi probíral, jako bych se díval na historický dokumentární film. Na některých výstavách jsem byl (počínaje Praga 1962, kterou jsem navštívil jako mladý sběratel několikrát s tatínkem, pak se svými babičkami /z téhle návštěvy mám fotografii/ – a teď držím v ruce těžkou studenou hranatou stříbrnou medaili, kterou tam tehdy LD získal), o jiných jsem slyšel, ty nejslavnější zahraniční znám z poštovních známek, s většinou ostatních jsem se setkal poprvé.
Až neuvěřitelná je rozmanitost tvarů a materiálů, z nichž jsou medaile zhotoveny. Od kartonu potaženého kovovou fólií, přes dřevo, sklo, porcelán, po nejrůznější kovy, lehoučký hliník, pochmurný bronz, honosné stříbro, a dokonce zlato, od tenoučkého pokovení po masivnější povrchy.
V tak obsáhlém souboru můžete při troše pozornosti vysledovat i jisté trendy – z hlediska časového a geografického. Například v šedesátých letech byly medaile evropských výstav často z drahých kovů a pěkně masivní. Výjimkou nebyly stříbrné ražby o váze 50 a více gramů. V sedmdesátých letech se tenhle „rozmařilý“ přístup přesunul do Zámoří, některé japonské medaile z té doby obsahují i skoro dvacet deka ryzího stříbra!
Mým favoritem je však medaile finská, ze světové výstavy Finlandia ‘88. Je třídílná, rozložitelná, zvenčí se symboly výstavy, zevnitř ve tvaru raznic pro první a druhou finskou známku 5 a 10 kopejek. Spodní díl je bronzový, horní z masivního pozlaceného stříbra, a uvnitř, jako překvapení ve vajíčku, jsou dva stříbrné a pozlacené spojené odražky oněch dvou známek (celkem medaile obsahuje 160 gramů stříbra).
Je škoda, že u nás zřejmě není instituce, která by dokázala tento unikátní soubor filatelistických medailí z celého světa koupit, aby zůstal zachován pro archivní, badatelské a výstavní využití. Na druhé straně, i jeho rozprodání má své výhody – minimálně přinese možnost řadě zájemců o tuto sběratelskou oblast koupit si jeden nebo několik kusů, které se mu líbí a z nějakého důvodu k nim má vztah. Medaile totiž budou nabídnuty v podzimní aukci Profil, zhruba 300 kusů jako soubor a další jednotlivě nebo v malých sestavách. Pokud máte rádi krásné medaile, rozhodně se přijďte podívat!