PDF verze -> Horská květena – hrubé zuby? (PDF, 375 kB)
František Beneš
Už mnohokrát jsme psali o tom, že padělatelé se nezabývají jen vzácnostmi a raritami – někteří se naopak soustřeďují na položky levnější, u nichž pozornost kupujících není přece jen tak zbystřena a na podvod se tedy nemusí hned přijít. Při prodeji pak pravou žeň mívají na velkých setkáních sběratelů, zejména na celostátních burzách či na veletrhu Sběratel, kde se v mumraji účastníků snáze ztratí, už proto, že se většina z nich osobně ani nezná. V rámci bezplatné poradenské služby Komise znalců SČF pak mám příležitost se o takových případech dozvědět a díky tomu si je můžeme ukázat i v naší rubrice.
Známka 3 Kčs Horská květena z roku 1979, Pof. 2369, vyšla se dvěma rozměry rámcového zoubkování – většina nákladu s 13 ¾ a malá část s 11 ¾; mezi sběrateli se pro tyto varianty vžily výstižné výrazy jemné a hrubé zuby. Jediná ze série vyšla v tiskové úpravě jako malý list – desetiblok. U těch z hlediska perforace není vcelku co k padělání, jinak je tomu ale u jednotlivých známek. Rozdíl v katalogové ceně (5 vers. 300 Kč) přivedl padělatele k tomu, že z běžného exempláře s Rz 13 ¾ zhotovil vzácnější „hrubou“ variantu s Rz 11 ¾. Díky poměrně širokým okrajům mezi rámečkem kresby a původním zoubkováním známka i po nutném zmenšení nevypadá na první pohled nápadně, tedy alespoň dokud ji nepoložíte vedle pravých kusů.
Padělané zoubkování není provedeno přesně, na zoubkoměru odpovídá rozměru 11 ½. To by nasvědčovalo tomu, že padělatel jako předlohu nepoužil pravou známku s „hrubou“ perforací, ale některou ze známek ČSR I, kde se u prvních emisí tento rozměr vyskytoval často (např. u Legionářských 1919 v levném zoubkování B). Jak přesně přitom postupoval, můžeme jen odhadovat, jednou z možností je, že na upravovaný běžný exemplář tříkorunovky přiložil známku s Řz 11 ½ a podle ní pak např. silnější injekční jehlou „vypíchal“ novou řadu otvorů. Práci si dobře rozměřil, takže rohy nevypadají jako u zoubkování řádkového, ale jakž takž jako by šlo o rámec. Protože se samozřejmě snažil známku co nejméně zmenšit, vedl padělanou perforaci co nejblíže té původní pravé, takže nové zoubky jsou nepatrně kratší a jejich konce nejsou zakončeny charakteristicky trčícími vlákny (některé dokonce končí obloučkem z původního perforačního otvoru).
Předložený a vyobrazený exemplář je zajímavý i tím, že není zrovna v nejlepším stavu. Jeho papír je polámaný a pod lupou je vidět několik rezových skvrnek v pravém horním rohu. To je zajímavá shoda s jinými padělky známek druhé republiky, například se smutečním aršíkem Zápotocký 1957 s padělaným dvojitým tiskem, o němž jsme informovali ve F3/2010. I ty totiž byly zhotoveny úpravou poškozených známek, a tak je možné, že máme co do činění s padělatelem-šetřílkem. Samozřejmě jde přitom pouze o nahodilý jev, který uvádím jen na okraj; jiné padělky mohou být nepoškozené.
A když už jsme u téhle známky, povšimněme si věci, která většinou uniká pozornosti: Oba použité rámce, tedy 13 ¾ a 11 ¾, mají rozdílné rozměry, zejména na výšku. V důsledku toho vzácnější známky hrubého zoubkování jsou výrazně vyšší a nepatrně užší, než známky s běžným zoubkováním jemným. Dobře je to vidět při srovnání celých desetibloků.
Máme tedy vlastně štěstí, že v tiskárně rámce nepoužili obráceně: Pokud by vzácnější bylo jemné zoubkování, měli by padělatelé – minimálně u vodorovných řad – mnohem více místa pro provedení padělané perforace.