Josef Čapek – s rozpaky

Josef Čapek – s rozpaky

František Beneš

Název emise: Josef Čapek
Den vydání: 20. ledna 2019
Hodnota: Z (ke dni vydání 45 Kč); č. 1058
Rozměr známkového obrazu: 29 x 50 mm
Grafická úprava: Jan Kavan
Druh tisku: plnobarevný OF
Papír: samolepicí fl-an-OF; Tisk: PTC Praha
Tisková forma: 4 sešitky po 6 známkách
Náklad: 240 tis. známek (40 tis. sešitků)
FDC: nebyla vydána


Výtvarníka a spisovatele Josefa Čapka u nás zná snad každý. Starší pamatují reprodukce jeho obrazů zasklené na školních chodbách, řada mladších navštívila některou z výstav, které jsou mu věnovány. Největší, souborná, se konala před deseti lety na Pražském hradě a představila na tisíc(!) děl tohoto mimořádného umělce. Navštívilo ji tehdy pětapadesát tisíc diváků a pro velký zájem musela být dokonce prodloužena. Menší, putovní výstavy pořádá už mnoho let památník Karla Čapka, Josefova bratra, a návštěvníci se na nich mohou seznámit s jeho osudy, od počátků jako prostého dělníka, přes významnou meziválečnou účast v naší umělecké avantgardě, po tragický konec v nacistickém koncentračním táboru.

Josef Čapek se narodil v roce 1887 v rodině lázeňského lékaře působícího v Malých Svatoňovicích. Spolu se svými dvěma sourozenci – starší sestrou Helenou a mladším bratrem Karlem – prožil šťastné dětství, i když škola ho moc nebavila a také v ní nijak zvlášť neprospíval. Po ročním intermezzu v továrně – které ho nepochybně ovlivnilo na zbytek života, v němž mu tohle prostředí a periférie vůbec zůstaly blízké – nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později studoval i na výtvarné akademii v Paříži. Tam se v roce 1910 seznámil s pracemi fauvistů a kubistů, Matisse, Picassa a dalších, a s básnickými díly Apollinaira a jeho druhů, některé z těchhle později světoznámých umělců dokonce osobně poznal. Neměl ovšem takové prostředky jako Vincenc Kramář, který díla tehdejších avantgardních malířů v Paříži předvídavě kupoval a sbíral, a tak si pořizoval alespoň jejich reprodukce. Později o nich řekl: „Všechno to, co my v Čechách děláme, je proti těmto důsledným obrazům moc drobné a směšné.“ A nezůstal jen u slov – celou svou tvorbou dokazoval, že mu jde o vytvoření něčeho nového a vlastního, nechtěl nikoho a nic napodobovat. I díky tomu je Čapkovo dílo, výtvarné i slovesné, dodnes vysoce ceněnou součástí naší meziválečné moderny. Hezky to vystihl Adolf Hoffmeister, když o něm napsal, že mu vždycky záviděl, že byl při tom, když se v umění rodilo něco nového.

Vedle díla výtvarného je Josef Čapek autorem i rozsáhlého díla slovesného. Všichni asi z dětství známe jeho Povídání o pejskovi a kočičce, ale pozoruhodné jsou i jeho práce další, beletristické, básnické, divadelní i ryze odborné. Z těch zejména kniha Umění přírodních národů, v níž dokládá, že právě tato tvorba není neumělým primitivismem, za jakou byla běžně pokládána, ale pravou prapodstatou umění! Sám se jím inspiroval a na svých obrazech se snažil o co nejjednodušší tvary a nejzářivější barvy.

V době ohrožení republiky bratři Čapkové statečně vystupovali proti hnědému nebezpečí a oba za to zaplatili životem. Těžce nemocného Karla uštvali sami Češi v roce 1938, když ho prohlásili za nepřítele národa, který svou podporou „hradní politiky“ spoluzavinil mnichovskou dohodu, Josefa pak o bezmála sedm let později Němci v koncentračním táboře.

Velký umělec a statečný muž si bezpochyby připomenutí na poštovních známkách zaslouží a taky se mu ho už dostalo – v Československu dvakrát v emisi Umění (1975 a 1987), v Česku v emisi Dětem (2008). Nyní tedy opět, ovšem tahle známka ve mně budí rozpaky. Proč právě letos, když 130. výročí jeho narození proběhlo před třemi lety? Pokud už mělo jít o obraz, to nebyl v kalendáři jiný výtvarník s výročím kulatějším? A proč dílo z GASKu (Galerie Středočeského kraje), když z ní už bylo čerpáno například v nedávné emisi Ladislav Šaloun? To u nás není jiná, obdobně velká a významná galerie, z jejíchž sbírek by bylo možné vybrat a tím ji i připomenout? A proč takhle odbytá grafická úprava, pod kterou se na známce ani nikdo nepodepsal? (Bylo to z ekonomických důvodů, protože pošta musí šetřit, kde se dá?) A především, proč nominální hodnota „Z“, určená na listovní zásilky základní váhy adresované do Zámoří? Co tam náš Josef Čapek komu řekne? (Předchozí „Z“ s Gándhím se někomu z ciziny na přepážce nemusí zamlouvat, ale tak se měl tentokrát použít pohled na Hradčany, houba křemenáč, české jablko, sele divokého prasete, půllitr piva v kresbě Jiřího Slívy, staročeský trdelník, na který turisté narazí na každém kroku, Pražské Jezulátko, Ladova vesnice … dalších vhodných témat každého jistě napadne mnoho … nebo prostě recyklovat nějakou krásnou známku předchozí, s novým nominálem – v zahraničí se to taky dělá, všechno by podle mě bylo lepší, než tenhle pro cizince málo srozumitelný Čapek).

Ale už se stalo a odestát to nelze – nanejvýš se z toho můžeme poučit. Nemělo by se zapomínat, že známka není jen pouhou poukázkou na poštovní službu, ale má i účel státně propagační a v neposlední řadě je i reprezentací poštovního operátora, tedy České pošty, a předmětem jeho obchodní politiky – kýženým cílem je přece i to, aby si ji okouzlený zákazník koupil na památku nebo do alba a jako poukázku ji ani nevyužil. A i kdyby to neudělal, má ho zlákat k tomu, aby místo SMS, MMS nebo fotky přes WhatsApp koupil postaru pohlednici a poslal ji domů jako pozdrav poštou. Pokud by se v budoucnu chystala obdobná emise, mělo by se myslet na toho, komu by měla sloužit – v případě „Z“ tedy na turistu z dalekých krajů, který i jejím prostřednictvím ve srozumitelné zkratce ukáže rodině a přátelům doma něco hezkého a zajímavého z České republiky, v níž se právě nachází… A tady je prostor pro Vás, milí čtenáři. Napište nám svůj tip, co by se na takové známce vlastně mělo objevit. Na Vaše náměty čekáme do konce února a pak je předáme oddělení Známková tvorba České pošty. Jde nám přece o společnou věc!