K materiálům „nejasného původu“, popsaným v březnovém čísle

K materiálům „nejasného původu“, popsaným v březnovém čísle (496KB)

František Beneš

V minulém čísle vyšla druhá část mého článku Některé etické a právní otázky v našem oboru, zabývajícího se materiály „nejasného“ původu. Byly v něm popsány některé konkrétní případy, na něž několik čtenářů reagovalo ve svých dopisech. Jde o zajímavé téma, které stojí za rozvedení.

ZT Londýnské 1945

Jedním z případů, kterým jsem se v článku věnoval, byly zkusmé tisky vydání Londýnské 1945. Zabýval jsem se i otázkou jejich pozdějšího prodeje ministerstvu spojů, o němž se dochovala zpráva v článku tehdejšího vedoucího oddělení známkové tvorby FMS. Nyní se mi podařilo dohledat bezmála čtyřicet let starý dopis Antonína Tichého, někdejšího vedoucího odboru dopravy a pošt ministerstva hospodářské obnovy čs. exilové vlády v Británii za druhé světové války, v němž informace o prodeji potvrzuje a uvádí i cenu, za kterou tisky prodal.
Prodej proběhl v roce 1975 a za dvě série zkusmých tisků (černotisky a barevnou) byla vyplacena částka 20.400 Kčs. Bylo to hodně, nebo málo? Zkusme to zjistit porovnáním s aktuálnějšími cenami. Stejné dvě série byly nabídnuty v aukci Profil v roce 2009 a kupující za ně zaplatili celkem 126.500 Kč, tedy v přepočtu 6,2x více. Porovnáme-li však průměrné měsíční mzdy, ta v roce 1975 činila 2.313 Kčs a v roce 2009 23.344 Kč, tedy 10x více. Samozřejmě jde jen o velmi hrubé srovnání, přesto můžeme konstatovat, že znalci, stanovující na žádost ministerstva v roce 1975 odhadní cenu, prodávajícího neošidili (ba spíše naopak).

Ministerská alba z přelomu 40. a 50. let

Pozornost čtenářů vzbudila i existence tisků, které ministr pošt Neumann nechával zhotovovat pro prezidenta Gottwalda a ministra Čepičku. Na ukázku jsme vyobrazili titulní stranu jednoho z nich, nyní můžete nahlédnout, jak vypadaly uvnitř. V některých byly obsaženy nezoubkované známky vytištěné přímo na listy knížky (nejspíš šlo o otisky původních rytin).
Takových exkluzivních publikací byl zhotovován jen nepatrný počet, o čemž svědčí dopis, který odeslal ministr Neumann rytci Goldschmiedovi (jeho jméno uvádí nesprávně „Goldschmidt“) v roce 1949. Vyplývá z něj, že prezidentovi k narozeninám „odevzdal darem tři unikátní alba se zvláštními otisky československých poštovních známek z poslední doby“. Vzhledem k výrazu „unikátní“ lze soudit, že šlo o tři různá alba, z nichž každé bylo zhotoveno jen v jediném provedení.

Není divu, že „Pan president byl touto pozorností neobyčejně potěšen“; jen pro zajímavost, každé z těchto alb má dnes cenu přes půl milionu korun…

Nevydaný aršík A. Novotný 1968

Pozornost vzbudila informace o výskytu dalšího exempláře nevydaného aršíku k 50. výročí vzniku ČSR. Dosud byl totiž znám jen jeden kus – imprimační, z majetku bývalého prezidenta republiky. Mimo to je znám jeden nezoubkovaný zkusmý tisk aršíku – soutisk původních rytin ve větším formátu, v původních barvách, který je uložen v Poštovním muzeu.

Další dva exempláře mi byly předloženy letos. Napřed nepochybně pravý aršík v bezvadném stavu, jehož původ jsem dosud neměl příležitost podrobněji prozkoumat (nemohu tedy vyloučit, že jde o stejný kus, jaký byl prodán Zásilkovou službou Profil v roce 1996; tehdejší kupující údajně již nežije a současný předložitel původ aršíku neznal).

Jiný majitel mi předložil rovněž nepochybně pravý aršík, jehož zadní strana je téměř bez lepu, se stopami jeho prosáknutí na přední stranu, a spolu s ním i samostatnou známku 5 Kčs vytrženou z aršíku, rovněž téměř bez lepu (k dispozici máme jen velmi nekvalitní fotografii, kterou nám dodatečně zaslal ze svého mobilního telefonu, přesto ji pro snazší představu čtenářů zařazujeme).
O jejich původu mi sdělil, že byly součástí nedávno náhodně koupené partie známek ČSR II. Vzhledem k jejich stavu nejde vyloučit, že jde o materiál pocházející z dobové výstavní instalace (tedy přilepený na podklad a pak z něj sejmutý), nebo vytažený poměrně brzy ze skartovacího zařízení (nebo na čas zakopaný), jak o tom píšu v dnešním pokračování článku Některé etické a právní otázky v našem oboru.

Ukazuje se tedy, že i když jde o emisi starou bezmála půl století, další nálezy nejsou vyloučeny. Bezvadných aršíků se však nejspíš dochovalo opravdu minimum, ne-li jediný, z pozůstalosti A. Novotného.

Novotisk – patisk – padělek

Základem v našem oboru je přirozeně pravý materiál, tedy známka, celina, otisk razítka a podobně, jak je vydala respektive připravila a užívala oprávněná osoba, u nás v případě známek stát zastoupený příslušným resortním ministerstvem, v případě razítek Česká pošta (a její předchůdci).
Zjednodušeně řečeno je pravá známka otiskem původní tiskové desky, který byl proveden za účelem jejího vydání. Tato deska nebo její části mohly být dále oprávněnou osobou použity ke zhotovení dalších nákladů, dotisků a samozřejmě jiných vydání, například k tisku známek na celinách, či pro jiné užití, kupříkladu k výrobě příležitostných tisků apod. – i v těchto případech jde o pravé materiály.

Pokud tiskovou desku nebo její části použila po čase oprávněná osoba k zhotovení dodatečných otisků v podobě původního vydání (nebo jen nepatrně odlišné), ale bez výplatní schopnosti nebo původního účelu, obvykle tedy pro účely reprezantační, propagační, sběratelské nebo studijní, jde o novotisk. Klíčový výraz je v tomto případě oprávněná osoba.
Příkladem novotisku je známka 5 h Hradčany 1918, vytištěná znovu Čs. poštou v roce 1948 k 30. výročí vydání našich prvních známek. V tomto případě šlo o novotisk propagační a pro sběratelské účely.

Příkladem novotisku zhotoveného pro studijní účely jsou otisky obou dochovaných částí původní tiskové desky známky Terezín z roku 1943, provedené v roce 1994 Státní tiskárnou cenin za účelem identifikace jednotlivých známkových polí a zjištění, ze kterého horního rohu pocházela odříznutá část desky, která se nedochovala. Oba novotisky (o 4 ZP a o 17 ZP) jsou vyobrazeny a popsány v původním vydání z roku 1995 (Profil) a v 11. dílu Monografie (s. 125). Nyní slouží členům Komise znalců SČF jako etalon při posuzování pravosti terezínských balíkových připouštěcích známek.
Pokud však otisk původní desky nebo její části (a to i desky nehotové, zkusmé, vadné apod.) provede neoprávněná osoba, jde o patisk. Ten není dokladem postupu při výrobě známky (na rozdíl od zkusmého tisku) a řada badatelů a znalců jej považuje za padělek. S tímto přístupem lze souhlasit, i když nelze popřít, že i patisk může mít při studiu jistý význam (např. může dokládat stav desky po ukončení oprávněného tisku). Základním předpokladem toho, abychom se jím vůbec mohli z tohoto hlediska zabývat, je, že jej nazveme pravým jménem – a nebudeme ho vydávat za zkusmý nebo původní tisk.

Tento přístup se liší od definice uvedené v Základní filatelistické terminologii z roku 1988 (vydané k výstavě Praga, s. 157), kterou považuji za nevýstižnou.
Z praxe víme, že ne vždy lze bezpečně zjistit okolnosti, za nichž ten který tisk vznikl. Např. nehotové aršíky Praga 1962 a PL Motýli 1961, o nichž píšu v tomto čísle Filatelie (s. 2), otisky původních rytin prováděné rytci možná pro soukromé účely a nad skutečnou potřebu související s jejich tvorbou, a příkladů bych mohl uvést více. V těchto případech nezbývá, než čekat, zda se podaří chybějící informace doplnit (např. studiem v archivech) a do té doby otevřeně přiznat, že jde o materiály neobjasněného původu.
Otisky napodobené tiskové desky jsou padělky; přiznané, a tak označené napodobeniny jsou faksimile.