Kdysi škola, dnes sídlo premiéra
František Beneš
Název emise: 120 let od otevření Strakovy akademie
Den vydání: 8. března 2017
Hodnota: 24 Kč – č. 918 (ČP)
Výtvarný návrh: Marina Richterová
Rozměr známk. obrazu: 40 x 23 mm
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 4x 50
Papír: ofsetový
Náklad: 500 tis.
FDC: OF v barvě černé; Tisk: PTC Praha
Náklad FDC: 3.400
Strakové z Nedabylic, starý český vladycký a později hraběcí rod, se do našich dějin zapsali vlastně jediným aktem, ale dodnes významným a ve sdělovacích prostředcích každodenně nepřímo připomínaným – poslední vůlí Jana Petra Straky z Nedabylic (1645-1720). Právě on docílil povýšení do panského stavu a roku 1692 získal titul hraběte. Byl to světaznalý zcestovalý muž, královský tajný rada a komorník. Deset let před svou smrtí stanovil v závěti, že pokud rod Straků v budoucnu vymře, veškerý jeho majetek přejde na nadaci, která bude podporovat výchovu mladých šlechticů ze zchudlých rodin. K naplnění jeho odkazu došlo po sto letech, v roce 1814, kdy vznikla Strakova nadace, která poskytovala studentská stipendia. V devadesátých letech vystavěla na vltavském nábřeží poblíž Klárova palác v historizujícím stylu, určený pro šedesát žáků. Ti zde a v přilehlé bezmála dvouhektarové zahradě skutečně studovali, a byly mezi nimi i později známé osobnosti, například bratři Sidonie Nádherné. K vyučujícím patřil například pozdější pražský světící biskup Antonín Podlaha. V akademii bylo po dvou letech zřízeno i vlastní česko-německé gymnázium.
Idyla však netrvala dlouho, v průběhu první světové války byla akademie přeměněna na nemocnici Červeného kříže s bezmála pěti sty lůžky. Studenti se sem po válce už nevrátili. Nová republika zrušila šlechtické tituly a část budovy zabrala pro své úřady, ve zbytku sídlil Ústřední svaz čs. studentstva. Nadace palác sice nadále formálně vlastnila a vybírala od institucí symbolické nájemné, k opětovnému naplnění Strakova odkazu však už nedošlo.
V roce dvacátého výročí vzniku republiky Zemský úřad nadaci zrušil a krátce po vzniku protektorátu se do bývalé akademie nastěhovala protektorátní vláda. Ta o tři roky později budovu nuceně prodala německému státu, který v ní umístil Zemský soud.
Po osvobození palác začal sloužit československé vládě, sídlil zde Úřad předsednictva vlády i samotný premiér, a tak je tomu od té doby dodnes.
Je určitou ironií, že budova sto dvacet let nese název Strakova akademie, i když tomuto účelu sloužila jen necelá dvě desetiletí. Ale tak je tomu u nás i v řadě dalších případů, a nejen velkorysých odkazů a nadací a nejen v dobách nesvobody (z nadací je nejznámější smutný příběh té Hlávkovy, z obecnějších případů pak historie Domu umělců na pražském Mánesově nábřeží, zabraného za první republiky pro Národní shromáždění, případ vily prezidenta Beneše v Sezimově Ústí a mohli bychom pokračovat).
Známku navrhla Marina Richterová, a její typický rukopis je na ní znát. Samozřejmě není lehké do malého formátu směstnat tak rozlehlý palác, ale ona to udělala s přehledem, vyhrazenou plochu odvážně ještě výrazně zmenšila umístěním sochy v levé třetině, čímž ale celkovému vyznění prospěla. Nepřekvapí, že krásná a promyšlená je i typografická úprava, na což jsme na Richterové známkách zvyklí. Je dobře, že k tisku byl zvolen ofset, v tom se autorce daří lépe než v technice kombinované (OTr+HT).
Určitým překvapením je, že ofsetem byla vytištěna i kresebná výzdoba obálky dne vydání, byť její podoba svědčí o tom, že návrh byl původně připravován pro rytinu. Je na ní zobrazen zasedací sál vlády, tedy prostora výrazně stavebně upravená počátkem protektorátu architektem Ladislavem Machoněm, autorem interiérů právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a mnoha dalších realizací.
Razítko na FDC v jednoduché zkratce dobře symbolizuje eklektický styl budovy, používaný hojně na přelomu 19. a 20. století. Na reprezentačních stavbách byly v jeho rámci používány prvky různých uměleckých slohů a stylů, často i protikladných, tvořících tak nové, překvapivé kompozice.
Velkorysý odkaz hraběte Jana Petra Straky z Nedabylic tak vlastně nedošel naplnění, mimo kratičkou dobu existence akademie byla budova využívána k jiným účelům, a je tomu tak dodnes.