Několik zajímavostí o slovenských obálkách dne vydání

František Beneš

Nové slovenské známky, celiny, FDC, příležitostné tisky a další předměty filatelistického zájmu mají řadu příznivců i v Česku. Není divu, dlouhou československou vzájemnost my starší ze srdce a duše už nedostaneme, a i když pro stále rostoucí finanční náročnost počet sběratelů novinek klesá, alespoň se o nové emise zajímáme a považujeme je tak trochu za své – a jistě to platí i opačně. Snad tedy uvítáte několik poznámek na téma zajímavosti slovenských FDC.
Když o půlnoci z 31. 12. 1992 na 1. 1.1993 zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika, ve výrobě poštovních známek obou nástupnických států, ČR a SR, se skoro nic nezměnilo – dále je tiskla pražská Poštovní tiskárna cenin. Nic na světě ale netrvá věčně, a tak i na tomto poli došlo postupem času ke změnám, konkrétně některé položky slovenského emisního plánu byly svěřeny jiným tiskárnám, na Slovensku i v Česku. Dnes už je výroba v PTC skoro rok ukončena, z jejího archivu však můžeme čerpat informace, které doplní a rozšíří naše poznání.

Sběratelé Slovenska mají oproti sběratelům Česka výhodu – v katalogu Zberateľ (2017) jsou obálky dne vydání vyobrazeny ve zvláštní kapitole. Zabírá to sice nemálo místa, ale musím uznat, že je to praktické – mně to například hodně pomohlo při identifikaci vzorců slovenských FDC pocházejících z archivu PTC. Na těch je totiž jen otisk kresebné výzdoby, ale nejsou tu známky a razítko, takže někdy (například v rámci série) není snadné rozpoznat, k jaké známce specimen patří.
Dobrým vodítkem mi sice byly výrobní sáčky, na nichž jsou uvedeny údaje o výrobě obálky (v každém byla vložena jedna obálka jako vzor), ale protože tisk byl často prováděn v jiném pořadí, než v jakém jednotlivé emise vycházely, byl mi zmíněný katalog vítanou pomůckou. A když už jsem s ním pracoval, všiml jsem si, že u některých obálek nesouhlasí nákladové číslo uváděné v katalogu, s údajem uvedeným na sáčku a na výdejce, která je v něm vložena. Je jasné, že to nemusí souhlasit nachlup, protože obálka vyskladněná z tiskárny je vlastně teprve polotovar, na který bude vylepena známka a otištěno razítko, a při těchto úkonech může dojít ke vzniku zmetků, o které se konečný náklad sníží. Na druhé straně nemůže být nákladové číslo vyšší, než kolik „polotovarů“ bylo z tiskárny vydáno (pokud nebyl zhotoven dotisk).

Archiv PTC je rozsáhlý a jeho zpracování si samozřejmě vyžádá čas (jsou tu uloženy doklady k veškerým zakázkám, z nichž ty pro poštu tvořily jen menší část, řazeny jsou chronologicky, bez ohledu na předmět zakázky, tedy akcie, známky, formuláře, vizitky, knihy, brožury, letáky, kupony na MHD, stravenky, různé poukázky, merkantil … všechno v jedné číselné řadě). Pro tento článek jsem vybral doklady související se slovenskými obálkami dne vydání z let 1999 – 2000, protože v tomto údobí jsem nalezl nejvíce rozdílů ve výši nákladů vůči těm uváděným v katalogu.

FDC z let 1999-2000, které nejsou v přehledu uvedeny, byly buď tištěny v jiné tiskárně, nebo je jejich náklad v katalogu uveden správně.

Nesprávné údaje jsou však uvedeny i u některých dalších emisí, například z roku 2001 u č. 225 Muzea 6.000/7.000; 239 14 Sk Morava 6.000/5.800; 252 20 Sk Umění 6.000/5.600; či 515 Europa 2012 3.200/3.100; 519 OH 2012 3.400/3.100; 586 Lokomotivy 2015 3.700/3.900; a příkladů může být při dalším studiu objeveno více.

Už jsem zmínil, že náklad některé FDC mohl být zvýšen dotiskem. To je případ obálky ke známce 16 Sk 125 let UPU 1999, Pof. 185, kde k původnímu počtu 7.000 kusů byl objednán dotisk dalších 1.300.
V roce 2000 byla dotiskována FDC Europa, Pof. 208, k původně objednanému nákladu 6.000 kusů bylo 18. května (tedy 9 dnů po vydání) dodáno dalších 1.500.

Ke známce 1,30 E Radlinský 2017, Pof. 637, bylo dotištěno 700 kusů FDC, z dochované dokumentace však není jasné, zda byl o ně zvýšen náklad (ten by pak nečinil 3.100, ale 3.800 ks).

V uvedených případech dotisků (stejně jako ve všech případných dalších) by samozřejmě stálo za to zkoumat, zda při nich nedošlo ke změně barevného odstínu kresebné výzdoby, nebo k jejímu odlišnému postavení.
K některým FDC byly zhotoveny zkusmé tisky v podobě cromalinového nátisku, a to buď jako celá obálka, nebo jen její kresebná výzdoba.

Dochované vzorce mají několik podob – jako obálka s vytištěnou kresebnou výzdobou, bez další úpravy, nebo s otiskem razítka Specimen, nebo je přes kresebnou výzdobu otištěno víceřádkové razítko PTC.
Některé obálky se dochovaly v podobě Náhledového – Vývěsního archu, kdy je na nich otištěno třířádkové razítko s tímto textem, do nějž (nebo vedle nějž) jsou doplněny potřebné údaje, zejména číslo zakázky, datum tisku/nátisku, podpis odpovědného pracovníka (zpravidla mistra). Šlo o vzory sloužící ke kontrole postavení tisku (v tomto případě obrázku) a ke kontrole barvy. Uvedeno je i složení míchané barvy v podobě poměru dílů nebo v poměru váhy jednotlivých použitých složek. Na některých obálkách jsou i podpisy autora výtvarného návrhu a rytce jako výraz souhlasu s předloženou podobou tisku.

Barva, která byla použita pro tisk, je někdy k obálce přiložena v podobě skvrny na lístku papíru, provedené špachtlí, nebo prostě prstem tiskaře.
Ke zhotovení zkusmých tisků byly někdy použity jiné obálky, než ty pro skutečný náklad. To je případ obálek většího formátu pro celé aršíky, například pro emisi 500. výročí reformace 2017, kat. č. 646 H. Zkusmý tisk byl proveden na obálce bílé, zatímco celý náklad byl tištěn na stejné obálce, ale žluté.

V některých výrobních sáčcích se dochovala kopie původního návrhu a z něj vycházející rytecké rozkresby.

Ojediněle se dochovaly otisky rytiny na lístku papíru, jako například k FDC emise Svatební palác v Bytči 2014, Pof. 569.

Malou zajímavostí je, že ne všechny obálky, u nichž je jako výrobce uvedena PTC, zde také vznikaly. U některých FDC, jejichž kresebná výzdoba byla tištěna ofsetem, PTC zpracovala jen podklady a vlastní tisk zadala jako subdodávku (takzvanou kooperaci) pražské tiskárně Frances, specializované právě na potiskování obálek. Příkladem je FDC MDD 2012, Pof. 516, k níž se dochoval i cromalinový zkusmý otisk.

Pro další FDC zase PTC zhotovovala takzvané bledé kopie, tedy podklad pro rytce, který s její pomocí z šestinásobně zvětšené předlohy vytvoří rozkresbu, která se po zmenšení slabě zaleptá do ocelové destičky a slouží jako vodítko při tvorbě rytiny. Bledé kopie PTC někdy objednávala u Státní tiskárny cenin, které naopak poskytovala jiné služby, třeba zaleptání rozkresby do kovu, jak to tisk cenin v průběhu doby vyžadoval. To ale už značně přesahuje naše dnešní téma a zajímalo by to asi jen malou část čtenářů.
Co říci závěrem? Slovenské obálky dne vydání jsou vděčným předmětem sběratelského zájmu, dnes jsme si přitom ukázali jen malou část z rozsahu, v jakém se jim lze věnovat. Zajímavé jsou i v podobě standardní, tedy se známkou a razítky. Existují u nich výrobní vady (například obtisky, ty se vyskytují i u vzorců), nesprávné vylepení známky/známek, deskové vady na nich, nesprávné orazítkování, a samostatnou kapitolou je použití FDC v době platnosti v poštovní přepravě (vše uvedené se samozřejmě týká i FDC českých).
Rozsah článku nám dnes dovolil do zkoumané oblasti jen krátce nakouknout, určitě by si ale zasloužila, aby jí bylo věnováno pozornosti výrazně více!