Poštovní cesty, aneb když PostEurop neví, kdy přestat

Poštovní cesty, aneb když PostEurop neví, kdy přestat

František Beneš

Název emise: EUROPA: Poštovní cesty
Den vydání: 22. dubna 2020
Hodnota: „E“ (ke dni vydání 39 Kč); č. 1070
Výtvarný návrh: Jan Maget
Rozměr známkového obrazu: 33 x 33 mm
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 12x 6 známek
Papír: fl-an-OF; Náklad: 108 000 známek
FDC: digitální tisk
Tisk: PTC Praha; Náklad FDC: 3.100

Když sdružení evropských poštovních operátorů PostEurop před více než dvaceti lety přišlo s myšlenkou společných každoročních vydání svých členů na vždy jednotné téma, zdálo se, že může jít o zajímavé obohacení jejich emisních plánů. Alespoň u nás tomu tak bylo – vznikla řada krásných známek, z nichž se mi nejvíc líbí Slívovo Vepřoknedlozelo, Sivkovy Hračky, Knotkových Ledňáčci a Richterové Psaní dopisů (to i přes chybu v interpunkci – před „a proto“ má být čárka).

Vedle nich vyšly i jiné zdařilé emise, namátkou Prázdniny 2004 Pavla Hracha, ale i známky nepříliš povedené, mezi nimi bych na první místo zařadil Myslíme zeleně z roku 2016. Jak ale roky plynuly, najít nosné společné téma bylo zjevně čím dál těžší, původní svěží myšlenka se vyčerpala a stala se z ní povinnost. Letošní téma Poštovní cesty je pro běžnou veřejnost-uživatele poštovních služeb jen málo atraktivní a „pošťácky“ příliš zahleděné samo do sebe. Zkušený autor návrhů řady krásných emisí Jan Maget v jeho rámci vměstnal na známku neúměrně velký obrázek historického poštovního vozu, s mnoha titěrnými detaily, takže na nezaujatého diváka-nefilatelistu působí spíše jako nepřehledná změť čar a musí si vzít brýle, aby vůbec poznal, co zhruba představuje. Důvtipný detail se zopakováním úseku cesty se zatáčkou a nakloněným křížem na známce i obálce dne vydání může vychutnat jen velmi malá skupina zájemců o FDC (vzhledem k jejich nepatrnému nákladu 3.100 kusů), a i ty by zřejmě bylo třeba na něj upozornit, jinak ho snadno přehlédnou. Kresba na obálce je navíc zhotovena digitálním tiskem, jehož čitelnost je snížena strukturovaným povrchem papíru, takže ve srovnání s dřívějšími ocelotiskovými FDC působí lacině (což z výrobního hlediska nepochybně je). Známku snad mohlo zachránit, kdyby byla vytištěna rotačním ocelotiskem v kombinaci s rastrovým hlubotiskem, ten se však už delší dobu nepoužívá (a stroj WIFAG 3 byl koncem dubna v PTC rozebrán a prodán), pouhý ofsetový tisk bez jakékoli plastičnosti předlohám tohoto typu a podrobnosti prostě nesvědčí. Přitom je vidět, že autor si dal s přípravou emise práci, například v razítku letopočet vtipně vyvedl ve tvaru poštovní trubky, ovšem kresba nad ním než jako symbol mezinárodní listovní přepravy vypadá spíše jako ušatá zeměkoule.

Co říci závěrem? PostEurop by se měl lépe zamýšlet nad vypsanými tématy, což s pokračujícími ročníky je samozřejmě čím dál těžší – a pokud se mu to nebude dařit, měl by s touhle iniciativou přestat a najít si nějakou jinou, rovněž spojující více než půl stovky jeho členů. A ti, kdo rozhodují o podobě našich známek, by měli více myslet na jejich uživatele. V dnešní „klipovité“ době známka musí být prostě jednoduchá a sdělná, jinak je škoda úsilí a peněz vynaložených na její vznik.