Rudolf Gilbert: 115 a 90 – Díl 2.

PDF verze 2. dílu -> Rudolf Gilbert: 115 a 90 – Díl 2. (PDF, 4,15MB)

František Beneš

V minulém čísle jsme připomenuli dvojí výročí Rudolfa Gilberta, významného filatelistického znalce, připadající na letošní rok. V první části článku k této příležitosti jsme se seznámili s historií jeho rodiny a s prostředím, z nějž vzešel a v němž působil. Věnovali jsme se objasnění otázky jeho příjmení a ukázali si, že jej přijal vlastně až v dospělosti, v pětadvaceti letech – i když jeho rodina jej nesla vlastně odedávna. V následujících desetiletích pak své jméno proslavil – doslova po celém filatelistickém světě.

Hvězdou ve zlatých dobách filatelie

Filatelií se RG zabýval od svých 14 let, od počátku zjevně osvíceně, o čemž svědčí rodinná korespondence, z níž nesmýval známky, ale ukládal celé obálky. Schoval si tak například novinovou pásku adresovanou na jeho matku, orazítkovanou v den vzniku republiky, 28. X. 1918.

Studovaný soubor celistvostí mimoděk ukazuje, že jeho osobní život byl s filatelií spjat opravdu už od mladých let. Například 30. prosince 1918 poslal pohlednici své sestřenici Julii Gilbertové do Třeště; byla to sestra jeho budoucí paní a bylo jí tehdy 14 let. Text pohlednice vypovídá o jejich hezkém vztahu i o tom, že pozdější důstojný fousatý vědec byl v té době normálním mladíkem se zájmy a pocity odpovídajícími jeho věku: „Poprvé o svátcích doma. Samá radost a starost, jak ten čas užitečně využit, a pak se bezúčelně zabíjí. Na Štěpána jsme celé odpůldne sáňkovali a těšili se na druhý den…“.

A když už byl na poště, rovnou si nechal orazítkovat pěkný štůsek zjevně filatelistických frankatur na čisté obálky, na něž pak někdy dopsal svou adresu. Všechny nesou otisk stejného razítka z Polné, včetně dne a hodiny. Tyto zjevné hříčky jsou dokladem, že nikdo učený nespadl z nebe a že i RG si svou cestičku na filatelistický Olymp musel pěkně vyšlapat.

Je ale nepochybné, že na něm nakonec stanul, jak dokládají četné oslavné články v meziválečném a později protektorátním filatelistickém i denním tisku, fotografie z jeho účasti na významných akcích, korespondence s prominentními osobnostmi a jeho postavení respektovaného soudního znalce, badatele a odborného publicisty.

RG na výstavě provádí prezidenta republiky E. Beneše.

Byl zván jako vystavovatel na přední výstavy – a dnes můžeme jen litovat, že nemáme přesnější informace o skladbě jeho jistě pozoruhodné sbírky, o níž se zmiňuje dopis výstavního výboru Celostátní výstavy pošt. známek Bratislava ‘37.

Bratislavské výstavy se samozřejmě osobně zúčastnil, jako mnoha jiných, jak dosvědčují pohlednice, které dotud posílal. Z výstavy Praga 1938 si schoval volnou vstupenku a na dopisnici příteli na Slovensko píše: „Jsem celý den na výstavě na roztrhání. Právě sedím na Mezinár. kongresu Federace.“

Rozsáhlé styky udržoval s filatelistickými spolky v celé republice, jako dokládá velký počet obálek dopisů, které od nich obdržel.

V té době měl styky i se zahraničními sběratelskými svazy a byl zván na jejich výstavy. V září roku 1937 strávil několik dnů v Bělehradě. O vztazích k rodině hodně vypovídá, že domů psal i dvakrát denně a podrobně referoval co dělal a co se děje.

Např. 11. září píše manželce: „Drahá Božičko! Přijmi srdečný pozdrav z Bělehradu. Jsem zde spokojen. Bydlím v hotelu Palace, kam bys mě poslat mohla třeba letec. poštou zprávy, jež by byly nutné. Doufám, že Vám se nic nestalo a jste zdraví. Vzpomínám stále. Jsem jako v kole. Zde mám velikou pověst, a těším se všude zvl. pozornosti. Už mám oficiel. pozvání na bankety, atd. Jím jen jihoslov. jídla. Včera peč. jehně, večer plněné papriky atd. Kofi je zde silná, zvl. ‘turecká’. To si popovídáme. Sjela se mezinárodní společnost ze všech koutů a zvl. Vídeňáků je zde hodně a ti mě dělají reklamu. Práce mám hodně a příští týden to začne do tuha. Jsou zde věci až se člověk udivuje, ale budu přesto rád až budu ‘u Praga’. Srdečně Tě zdraví a líbá Tvůj Ruda. Dadoušek ať se učí a poslouchá. Posílám mu hodně hubiček. Taťka“

O pět dnů později píše: „Drahá Boženko! Jsem zde v jednom kole, od rána do večera. Sbírek je hodně a nádherné, dá to práce prohlédnout. Sbírky našich sběratelů jsou hezké a doufám, že budou spokojeni odměnami. Většina nejvyšší možná vyznamenání. Budu rád až bude po všem a pojedeme domů.“

Snahu o navazování užších mezinárodních styků dosvědčuje dopisnice, kterou mu poslal Karel Basi- ka, filatelistický činovník, který podle dochované korespondence měl tehdy k RG blízko.

Údobí první československé republiky bylo skutečnou zlatou dobou filatelie u nás. Vyplývalo to z nadšení z obnovení samostatného státu a okouzlení nejdostupnějšími symboly jeho existence – poštovními známkami. Byla tu silná tradice vlasteneckých učitelů, kteří už po generace vedli své žáky k jejich sbírání, protože představovaly nejlevnější předmět takového systematického zájmu, navíc obohaceného o výchovné prvky, z nichž nejoceňovanějšími byly zeměpis a dějepis. A známek, samozřejmě razítkovaných, bylo všude dost – jiné způsoby komunikace byly v plenkách, nebo ještě ani neexistovaly, takže převládala forma poštou přepravených listovních sdělení. Nadšení sběratelů (leckdy smíchané s obchodními zájmy) nakazilo širokou veřejnost, která známky po celou první republiku považovala za výnosnou investici. Snad každý kluk a lecjaká holka měli své albíčko s šestákovými známkami; koupěschopná silná střední třída do svých sbírek nasála obrovské množství středního materiálu; továrníci, bankéři, velkostatkáři, úspěšní advokáti, lékaři a další bohatí lidé kupovali rarity. Na trhu se pohybovali poctiví sběratelé, obchodníci a znalci, ale i padělatelé a podvodníci bez skrupulí. Tohle všechno vytvořilo atmosféru, v níž se skvěle uplatnila řada nových talentů.

Nejvýraznější mezi nimi byli Ervín Hirsch a Rudolf Gilbert, dva publicisté, znalci a vlastně i svým způsobem šikovní obchodníci, jejichž zájmy se měly brzo zkřížit, což pro oba – zejména ale pro RG – mělo dalekosáhlé následky.
Oba rivalové – Hirsch a Gilbert – se jako znalci etablovali po odchodu svých předchůdců, kteří buď brzo zemřeli (Šula), nebo se prokázaly jejich dalekosáhlé omyly (Lešetický). Oba si nalezli platformu, kde mohli veřejně vystupovat a kolem níž shromažďovali své stoupence.

Hirsch stál v čele nově založeného časopisu Tribuna filatelistů, Gilbert tradičního Českého filatelisty. Ve Filatelii jsme se při různých příležitostech několikrát vrátili k jejich tehdejším polemikám, které po léta zaměstnávaly a bavily čtenáře. Dělaly se schválnosti (Český filatelista měl rubriku Tribuna filatelistů), padala ostrá slova i posměšky („fousaté dítě“ – o RG), dokonce urážky, docházelo k soudům. Napadaly se údajné nesprávné znalecké výroky či doporučení sběratelům, která druhá strana považovala za obchodně motivovaná (např. dodnes tradovaná Hirschova rada nekupovat aršíky KDM). Do věci byli zatahováni spolupracovníci, na straně Hirsche znalci Franěk a Mrňák, na Gilbertově redaktor Ševčík. Na dva tábory se dělili i filatelističtí obchodníci, což se snadno poznalo podle toho, kam zadávali inzerci. Na celou věc by šlo pohlížet jako na tříbení názorů či konkurenční škorpení, kdyby koncem 30. let nepřišel protektorát se svými rasovými zákony – a začalo jít do tuhého.

Temná hodina

Tehdy započala hanebná kapitola časopisu Český filatelista, jehož redaktory byli Bohumil Ševčík a Čeněk Pacák. Hned v roce 1939 neváhali veřejně upozorňovat, že jejich konkurenti jsou židé a jako takoví by měli být vyobcováni z řad filatelistických znalců a obchodníků.

To se také brzy stalo – i když dnes víme, že by k tomu došlo tak jako tak. Hirsch a další židovští filatelističtí publicisté, znalci, sběratelé a obchodníci zmizeli v koncentračních táborech, z nichž se jich většina nevrátila. Bylo by přehnané přisuzovat na tom vinu nenávistným útokům jejich konkurentů, jisté však je, že jejich jednání bylo podlé a neomluvitelné. Když nic jiného napomáhali vytvářet dojem, že Češi se ztotožňují s nacistickým antisemitismem a tím ho vlastně legitimizují. Co je platné, že RG nejspíš nebyl autorem takových článků, když v hlavičce Českého filatelisty stálo: Odborný dozor prof. Ing. Dr. Rudolf Gilbert. Při vzpomínce na jeho letité a široce medializované předválečné spory každého čtenáře jistě napadlo, že byly otiskovány minimálně s jeho souhlasem, pokud ne na jeho popud.

Pro RG doba protektorátu v oblasti filatelie znamenala vlastně vrchol. Hlavní konkurenti a oponenti zmizeli, nebo museli alespoň zmlknout. Spolková činnost vzkvétala, stejně jako v jiných stísněných dobách se k filatelii utíkalo mnoho lidí, kteří se o ni dosud hlouběji nezajímali, pořádaly se výstavy, zhotovovala se k nim příležitostná razítka, nová tisková úprava známek umožňovala řadu směrů a stupňů specializace, takže bylo stále o čem bádat a psát.

Česká obec turistická spolu s Českým vzdělávacím klubem dokonce ve dnech 11. 3. – 15. 4. 1944 upořádaly I. školu filatelie pro dorost (uváděna i jako I. škola praktické filatelie), na níž přednášeli Ba- sika, Eliáš, Gilbert a Ševčík. Z dochovaných materiálů je zjevné, že šlo o národní, ryze český podnik, jak ostentativně vyplývá už z názvů pořádajících organizací. Dochoval se pamětní list vydaný k této příležitosti, celý jen v češtině, v němž je dvoujazyčné pouze poštovní razítko. Vzhledem k tomu, že šlo o předposlední rok války, můžeme to považovat za důkaz, že zúčastnění jistě nebyli žádní kolaboranti a fašisté, jak některým z nich (zejména Ševčíkovi) bylo později vytýkáno.

Za velký úspěch RG považoval, že byl přijat „zákon“ postihující padělání poštovních známek, po němž dlouho volal. Dosud u nás totiž platily zákony bývalého Rakousko-Uherska (z let 1835 a 1852), zaměřené proti padělkům ke škodě pošty. Nyní byla vládním nařízením č. 244/1939 do určité míry přiznána ochrana i známkám už neplatným, takže podle něj bylo možné postihovat padělky ke škodě sběratelů (i když většinou jen jako přestupek, a nikoli trestný čin). Ačkoli to vypadá líbivě, ve skutečnosti šlo o nesystémové opatření, prosazené lobbováním (na ministerstvu pošt, ale i prostřednictvím kolaborantské organizace Národní souručenství), které neplatným či upotřebeným známkám přineslo privilegovanou ochranu oproti jiným předmětům sběratelského zájmu, o niž po válce zase oprávněně přišly (proč by je měl stát chránit zvláštním předpisem, když jiné obory se musely spokojit s ochranou v rámci obecnějších předpisů a prodej padělků stíhat například jako podvod).

RG byl váženým soudním znalcem, a jako takovému mu bylo po válce vytýkáno, že se měl podílet na arizaci židovských sbírek a obchodů, z čehož měl mít nemalý osobní prospěch.

To se po květnu 1945 obrátilo proti němu, z vrcholu se zřítil dolů a přišlo vězení, malý dekret a vytěsnění na okraj filatelistického života.