František Beneš
V předchozích číslech jsme se mohli seznámit s některými zajímavými ukázkami z archivu akciové společnosti Poštovní tiskárna cenin Praha. Ta se od svého založení věnovala zejména tisku poštovních známek a dalších materiálů souvisejících s poštovním provozem, a předmětů filatelistického zájmu. Tiskli tu i poštovní formuláře a tiskopisy, Věstník ČTÚ, pohlednice, hlavičky dopisních papírů a obálek (a ne- jen pro poštu, ale i pro další zákazníky, například pro prezidenta republiky). Vedle toho PTC v průběhu doby tiskla i řadu dalších věcí s poštou nijak nesouvisejících, například knihy, brožury, časopisy, učebnice, plakáty, letáky, ceníky, katalogy, hotelové nálepky, jídelní lístky, novoročenky, pozvánky, pro- gramy, účty, parkovací lístky, vizitky, vstupenky, stvrzenky, kalendáře, různá oznámení, protokoly, záruční listy apod., tedy výrobky, kde musela soutěžit na trhu s ostatními tiskárnami.
My se dnes ale chceme podívat na kategorii, ve které PTC neměla velkou konkurenci, protože se jí hned tak nějaká tiskárna nevěnovala. Jde o ceninový tisk, tedy vý- robu akcií, dluhopisů, hypotečních zástavních listů, vkladových, podílových a kmenových listů, obligací, směnek a dalších cenných papírů. Ty známe většinou v jejich historické podobě a leckterý filatelista dokonce nějakou tu prvorepublikovou nebo dokonce starorakou- skou akcii má doma, třeba kvůli kolku, který je na ní nalepený, kvůli tématu souvisejícímu s jeho námětovým zaměřením, nebo proto, že se mu prostě líbí.
Sbírání cenných papírů je samostatným sběratelským oborem, který nese název uvedený v titulku – tedy Skripofilie. Naprostá většina jeho vyznavačů se věnuje cenným papírům starým, ti, kdo shromažďují akcie současné nejsou většinou skripofilisté, ale investoři. Tedy, ne že by nešlo sbírat i akcie a další cenné papíry soudobé, ale leze to strašně do peněz, a navíc těch vy- daných v papírové podobě ubývá, protože čím dál více jich je už jen v podobě elektronické.
Historie akciových společností je stará více než 400 let, první vznikla na samém počátku 17. století Nizozemská východoindická společnost. Od té doby se podílnictví na firemním kapitálu rozšířilo do celého světa a patří k běžným formám podnikání. Dokladem o podílu ve společnosti je akcie vyjadřující velikost tohoto podílu. Pokud má listinnou podobu, měla by být řádně zabez- pečena proti padělání. A to právě umějí ceninové tis- kárny, k nimž patřila i pražská PTC. Není přitom divu, když uměla zabezpečit proti padělání malou poštovní známku, s mnohem větší akcií si samozřejmě poradila taky. A protože akcie v naprosté většině případů mají nominální hodnotu mnohem vyšší než známky (ovšem ne vždy, jak si ukážeme na obrázcích na dalších stra- nách), i to zabezpečení musí být důkladnější. Používá se obvykle speciální papír s vysokým podílem bavlny a vý- raznou průsvitkou, který není možné běžně koupit. Bývají v něm obsažena vlákna viditelná za běžného světla a pak taková, která jsou vidět jen v UV záření. Tiskne se často z hloubky, tedy ocelotiskem, a to pokud možno s tak komplikovanou kresbou (gilošový ráme- ček), aby ji nebylo možné napodobit. Barva má speciální vlnovou délku. Další část obrazu je obvykle ofsetová, se speciálním rastrem, v kombinaci s ofsetem pérovým (písmo); barvy se někdy překrývají a vytvářejí tak duhový (irisový) efekt. V obrazu může být zakomponován sklopný efekt a mikropísmo. Někdy se používají i skryté barvy, viditelné v UV záření nebo při zahřátí na vyšší teplotu, sle- potisk, tisk „kovovou“ barvou, hologram a vždy číslování (to se v UV záření může jevit barevně odlišně). Ochran- ných prvků může být ještě více (například skryté obrazce a nápisy viditelné jen při přiložení speciálního rastru), ale pro náš účel tyhle informace stačí.
Zlatá doba vydávání akcií u nás byla ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století. Akcie přečkaly otřesy po koncích obou světových válek, ale rok 1948 s nimi a jejich majiteli udělal krátký proces. Na scénu se soukromé vlastnictví akcií vrátilo až po roce 1989, dnes je u nás více než 26.000 akciových společností. Ne všechny přitom mají akcie v listinné podobě, a z těch, které ano, jen část je má polygraficky dobře za- bezpečené – výjimkou nejsou akcie zhotovené prostě na psacím stroji nebo na počítačové tiskárně (ty jednou ale předmětem sbírání asi nebudou).
A protože PTC patřila k předním výrobcům dobře za- bezpečených papírových akcií, v jejím archivu se jich v podobě vzorů – specimenů dochovalo více než dva tisíce (většinou každý jiný) a my se tak s touto částí pro- dukce našeho tradičního výrobce poštovních známek nyní můžeme alespoň ve zkratce seznámit. Skoro všechny mají jeden ze dvou standardních formátů – A5 nebo A4, menší a větší formáty jsou výjimkou. Všechny jsou samozřejmě číslovány nulami a opatřeny nápisem VZOR nebo SPECIMEN. Zajímavé jsou jejich nominální hodnoty, ty jsou totiž v neuvěřitelně širokém rozpětí – od několika desetikorun po miliardy! A protože se říká, že jednou vidět je lepší než stokrát slyšet, několik z těch více než dvou tisíc akcií si teď přiblížíme na obrázcích (na podobě některých se podíleli i tvůrci známek).
Možná by někoho bavilo sečíst nominální hodnoty všech těch více než dvou tisíc cenných papírů z archivu PTC, já jsem na to ale trpělivost neměl. Když jsem jimi listoval a vybíral ukázky do článku, hrubým odhadem jsem došel k částce v desítkách miliard korun! To uvádím proto, že některé akcie a dluhopisy byly vy- dány s tak závratně vysokou nominální hodnotou, že to může svádět k jejich napodobení nebo pozměnění. Současná čím dál dokonalejší reprodukční technika totiž dokáže divy. Například se už nedá spolehnout, že když je giloš plastická, jde o ocelotisk – trojrozměrně tisknou i některé počítačové tiskárny! Unikátní soubor akcií a dalších cenných papírů z produkce PTC je tedy i skvělým srovnávacím materiálem pro případ, že by se mělazjišťovatpravostpředloženéhoexempláře.