Za posledním českým králem
František Beneš
V Českém království v průběhu sedmi století panovali čtyři králové jménem Karel – a každý z nich byl současně i císařem (i když jako takový s jiným pořadovým číslem za jménem). Král Karel I. byl – a to se málo ví – císař Karel IV. Karel II. byl císař Karel VI., otec české královny Marie Terezie. Složitější je to u třetího, král Karel III. totiž nebyl jeden, ale jmenovali se tak dva – a oba panovali necelé dva roky.
Jedním byl císař Karel I., o němž především bude tento článek, a druhým jeho vzdálený předchůdce císař Karel VII., jehož manželka Marie Amálie byla sestřenicí Marie Terezie a dcerou císaře a českého krále Josefa I. Ve válkách o dědictví rakouské oba manželé odmítli uznat pragmatickou sankci, která zaručovala nástupnictví Marii Terezii, a vojensky proti ní vystoupili. Z hlediska historie jde sice jen o okamžik, ale pravdou je, že Karel dobyl České království a v prosinci 1741 byl v Praze korunován na českého krále. Panování mu však vydrželo jen půldruhého roku, pak jej z Čech vytlačila Marie Terezie, která tak i de facto obnovila svůj královský titul (de iure se za českou královnu považovala nepřetržitě už od roku 1740).
My se ale dnes chceme zabývat oním Karlem III., který byl posledním českým králem, a to vlastně až do 14. listopadu 1918, kdy Revoluční národní shromáždění na svém ustavujícím zasedání v Praze zbavilo českého trůnu rod habsbursko-lotrinský a vyhlásilo republiku.
Continue reading Za posledním českým králem
