Oranžový vůz autopošty a zelený vagon vlakové pošty
František Beneš
Název emise: Historické dopravní prostředky
Den vydání: 15. února 2017
Hodnota:
16 Kč – č. 916 (ČP) – vůz autopošty
Výtvarný návrh: Petr Ptáček
Rytec FDC: Jaroslav Tvrdoň
16 Kč – č. 917 (ČP) – vagon poštovní ambulance
Výtvarný návrh: Pavel Sivko
Rytec FDC: Bohumil Šneider
Rozměr známkového obrazu: 40 x 23 mm
Tisk: Poštovní tiskárna cenin, Praha
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 4x 50 (v PA vždy obě hodnoty v šachovnicovém uspořádání)
Papír: ofsetový
Náklad: 1,5 mil. sérií
FDC: OTp; obě v barvě černé
Tisk: PTC Praha
Náklad FDC: 3.400 sérií
Autopošta … (na známce je nepřesné označení Poštovní autobus), zajímavost skoro až exkluzivní, připomínající nám „staré dobré časy“ první republiky, kdy ji filatelisté, a samozřejmě i nesběratelská veřejnost, mohli vídat a využívat na mnoha významných akcích, kde nahrazovala kamennou poštu. Ve skutečnosti o moc dobré časy nešlo, tak se nám jen zdají s odstupem let, kdy pamětníci byli mladí, obložený chlebíček v automatu „Koruna“ stál korunu a pivo nebylo o moc dražší. Kdo trochu dával pozor v dějepisu však dobře ví, že doby autopošty (přesněji autopošt – byly dvě), tedy první a druhá republika a následující protektorát se rozhodně nedají označit jako klidné: Hnědé nebezpečí, Mnichov, rozpad republiky, nacistický teror, válka… Ale právě v těžkých a nejistých dobách se lidé uchylují ke klidným a nenápadným zálibám, mezi něž patří i ta naše – filatelie. O tom, že tomu tak bylo i na sklonku 30. let a v letech 40., se nám dochovalo mnoho filatelistických dokladů. Patří mezi ně i celistvosti a pamětní listy s charakteristickými oranžovými otisky razítek autopošt z různých míst jejich působení, od západních Čech po Podkarpatskou Rus.
Na známce i FDC je vyobrazen první vůz autopošty, o němž Filatelie podrobně psala v seriálu článků J. Horáka a V. Bulanta před čtyřmi lety. Další zajímavosti o něm uvádí Jiří Horák mladší v článku na následující straně.
První železnice v Rakouském císařství byla zbudována před bezmála dvěma sty lety u nás – vedla z Českých Budějovic do Lince a její vagony táhli ještě koně. O dvacet let později na jiné trati, vedoucí tentokrát přes Moravu, byla už zapojena pára. Badatelé a nadšení sběratelé jistě doložili, od kdy začala železnice přepravovat i poštu. Rozhodně se to osvědčilo, a tak dalším krokem, zrychlujícím zpracování zásilek, bylo zavedení zvláštních poštovních železničních vagonů, které byly vlastně pojízdnými poštovními úřady, do nichž v některých případech bylo možné zásilky i podávat. Vžilo se pro ně označení poštovní ambulance a v průběhu mnoha let v nich působily doslova celé generace pošťáků. Tahle novota díky husté síti železničních tratí významně napomohla k lepší přepravní obslužnosti v obrovském mocnářství a osvědčila se nejen v míru, ale i v dobách válečných. Přesvědčit se o tom můžete snadno, stačí navštívit Legiovlak, úžasnou pojízdnou expozici Československé obce legionářské, jejíž součástí je i vagon polní pošty čs. vojsk na Sibiři z doby před sto lety. Filatelisté provoz vlakových pošt tradičně dokumentují otisky jejich razítek, ta z našeho území popsal například Emil Votoček ve svých Monografiích.
Na známce je vyobrazen vagon poštovní ambulance typu Fk 5-1401 z dvacátých let, původně s plynovým osvětlením, později elektrifikovaný. Dnes už se s poštovními ambulancemi nesetkáme, jejich provoz skončil v roce 1999, v SR o dva roky dříve.