František Beneš
Název emise: Zpěvní ptáci v našem okolí: Krkavcovití a Drozdovití
Den vydání: 17. června 2020
Hodnoty: B (ke dni vydání 19 Kč)
B – Krkavcovití – č. 1076 (ČP)
B – Drozdovití – č. 1077 (ČP)
Výtvarný návrh: Jaromír a Libuše Knotkovi
Rozměry známkových obrazů: 23 x 40 mm
Druh tisku: plnobarevný OF; Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: společně PA 50 (1076) + PA 50 (1077)
Papír: fl-an-OF; Náklad: 500 tis. sérií
FDC: digitální tisk
Tisk: Hradištko, sro.; Náklad FDC: 2.900 sérií
Po pěnkavách a sýkorkách, které vyšly v březnu, nabízí Česká pošta uživatelům svých služeb na známkách další ptáky a ptáčky, s nimiž se můžeme setkat ve svém okolí. A zase v sympaticky větším formátu a krásném provedení – výtvarném i polygrafickém –, a opět v nominální hodnotě pro nejběžněji používaný listovní styk, tedy standardní psaní, dopisnice a pohlednice přepravené v „ekonomickém“ režimu, navíc vyjádřené nadčasovým písmenovým označením, v tomto případě tedy „B“. Co víc si jako odesilatelé korespondence a taky jako sběratelé známek můžeme přát?
Emisi zhotovila Tiskárna Hradištko, nový dodavatel poštovních známek pro Českou poštu, a použila při tom novou tiskovou úpravu, s níž se však zájemci mohli seznámit jen na výstavce konané na Hlavní poště v Praze – na poštách ani v novinkové službě ji totiž neuvidíme. Spočívá v tom, že tiskový arch obsahuje dva archy přepážkové, po jednom od každé hodnoty, po vytištění je však rozříznut, takže expedovány jsou PA o 50 stejných známkách. Důvod je samozřejmě ekonomický, pro celý náklad stačilo zhotovit jednu sadu tiskových desek (pro ofset tedy jednu sadu kovolistů – pro každou z barev CMYK po jedné), což je levnější, než kdyby se pro každou známku tyto sady zhotovovaly samostatně.
Pochvala patří i České poště, konkrétně Postfile, že nesáhla po nabízející se možnosti upravit archy do šachovnicového upořádání, které by alespoň část sběratelů nutilo ke koupi řady různých soutisků. Takové vytahování peněz z kapes filatelistů bylo běžné v minulosti a jistě pokaždé o něco vylepšilo prodej. Z dlouhodobého hlediska však šlo o zhoubnou obchodní politiku, která vedla k tak vyšroubované ceně za roční produkci známek, že nakonec o naše novinky z ekonomických důvodů mnoho sběratelů ztratilo zájem, o čemž se snadno můžeme přesvědčit na neustále klesajících nákladových číslech nových emisí. Berme tedy dnešní Krkavcovité a Drozdovité jako blýsknutí na lepší časy, i když ztracené abonenty novinkové služby bude těžké – ne-li nemožné – zaujmout znovu. Krásné náměty, nejnižší možný a v praxi snadno upotřebitelný nominál, nadto vyjádřený písmenem, to všechno je ale taktika, kterou by pošta mohla přilákat ke sbírání – a tedy kupování – svých známek nové zájemce. První dva předpoklady tato emise plní, tak ještě třetí, rovněž bezpodmínečně nutný: Aby se o těchto nových známkách vůbec někdo dozvěděl, je třeba je propagovat a nabízet, a to dostupným způsobem. A kdo k tomu má lepší a logičtější předpoklady, než právě pošta s tisíci svých poboček rozesetých po celém území republiky? Neříkám že místo, ale alespoň vedle losů a různých jiných nepoštovních materiálů by mohly a měly být na každé přepážce vystaveny i jednoduché průhledné obálky s hezky vyskládanými novými sériemi, samozřejmě za nominál, které by svým krásným vzezřením přitáhly zájem zákazníků. Tak to dělají pošty na celém světě, nemusíme tedy nic nového vymýšlet, stačí se jejich přístupem pouze inspirovat.
Ale dost k distribuci a podívejme se teď na náměty obou nových známek. Libuše a Jaromír Knotkovi si na jejich předloze dali záležet (jako ostatně u všech emisí z jejich ateliéru) a tiskárna pro jejich obrazy použila stochastický rastr, díky němuž vypadají jako nakreslené barevnými tužkami nebo namalované akvarelem – však se podívejte lupou. Škoda, že stejně nepostupovala obsluha digitálního tiskového stroje, na němž byla zhotovena kresebná výzdoba obálek dne vydání (možná stačilo stisknout správné tlačítko, které většina z těchto moderních zřízení má) – tady byl totiž použit rastr standardní, což v kombinaci se strukturovaným povrchem papíru vytváří o poznání hrubší obraz. Ale dívejme se na to z té lepší stránky! Zaprvé díky tomuto rozdílnému přístupu můžeme o to víc docenit dokonalé detaily známkových obrazů, a zadruhé je tady prostor pro zlepšení, s nímž se Tiskárna Hradištko může pochlubit příště.
Líbí se mi i razítka, potenciál jejich jednoduché a zcela srozumitelné kresby se přitom jistě nevyčerpal otisky na FDC a možná by jej šlo využít i při jiné příležitosti. Jedinou mušku vidím ve všedním domicilu Praha – možná by stálo za to se zamyslet, jestli by se nenašel nějaký vhodnější a méně okoukaný. Vždyť taková červenka obecná, zobrazená nahoře na druhé z dnešních hodnot, u nás hnízdí v obrovském počtu, prý jde až o milion těchhle roztomilých ptáčků ročně! Jistě by se tedy od ornitologů dalo zjistit, kde se vyskytují nejčastěji, a do razítka zakomponovat název pošty, která je tomu místu nejblíž.
A takhle to podle mě má být – po všech stránkách zdařilá emise nám poskytla příležitost ke spravedlivé pochvale, a současně ponechala prostor pro návrhy na drobná zlepšení jejích dalších částí, které by měly následovat.