Historické dopravní prostředky (VIII)
František Beneš
Název emise: Historické dopravní prostředky
Den vydání: 21. září 2016
Hodnoty:
16 Kč – č. 903 (ČP) – automobil Tatra 87
Výtvarný návrh: Václav Zapadlík
16 Kč – č. 904 (ČP) – dvouplošník Aero Ab-11
Výtvarný návrh: Pavel Sivko
Rozměr známkového obrazu: 40 x 23 mm
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 4x 50 (v PA vždy obě hodnoty v šachovnicovém uspořádání)
Papír: ofsetový
Náklad: 750 tis. sérií
FDC: OTp; obě v barvě černé
Rytec obou FDC: Bohumil Šneider
Náklad FDC: 3.500 sérií
Tatra model 87, slavný osobní automobil vyšší třídy vyráběný v letech 1937-50. Luxusní aerodynamický vůz, následník modelu T 77A. Své kvality sedm- aosmdesátka prokázala v letech 1947-50, kdy s ní (ve stříbrné barvě) podnikli Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund známou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Tenkrát to byla velká sláva, která Tatře přinesla obdivovatele u nás i v mnoha cizích zemích. Historie modelu je však mnohem delší. Už v roce 1936 vznikly dva prototypy pro zkoušky a o rok později dalších pět vozů ověřovací série. V roce 1948 byla zmodernizována přední část karoserie, do většího vyklenutí v blatnících byly zapuštěny světlomety až po úroveň krycího skla. Vozy dostaly nové nárazníky, které s karosérií tvořily kompaktnější celek. Standardní byl odsouvací díl střechy nad předními sedadly. Celkem bylo vyrobeno přes tři tisíce kusů. Na svu dobu se vyznačovaly nízkou spotřebou (12,5 l) a patřily k nejrychlejším sériově vyráběným vozům (160 km/h), hlavně díky aerodynamické karoserii. Ve stejné úpravě se vůz dodával až do roku 1950 pro potřebu státních a stranických orgánů. Byl také úspěšně vyvážen do řady zemí světa, i do Jižní Afriky, Argentiny a Austrálie. Ze známých osobností jej používali prezidenti Gottwald a Zápotocký, ale také spisovatel John Steinbeck či básník Vítězslav Nezval. Podle listu The New York Times je T 87 sběratelským autem roku 2010, když porazila silnou konkurenci 651 veteránů.
Dvouplošník Aero Ab-11 bylo dvoumístné jednomotorové víceúčelové letadlo, odvozené ze staršího modelu Aero A-12. Prototyp vznikl v roce 1924 a hned o něj projevilo zájem ministerstvo národní obrany v rámci snahy o vytvoření letectva. Pro vojenské účely došlo k řadě úprav, například k zesílení nosníků horního křídla, zesíleno bylo i uložení motoru a za něj přidána izolační protipožární stěna z hliníkových plechů s azbestovou vložkou. Letadlo bylo vybaveno kulomety, některé letouny i pumovými závěsy. V letech 1925 a 1926 získávala Aera ceny v rychlostním závodu prezidenta republiky a zúčastnila se několika mezinárodních letů představujících naše letectvo v zahraničí. Ab-11 bylo vyráběno v několika variantách, jako bombardovací, pozorovací, noční, cvičné, hydroplán apod. Spolehlivě a bez technických problémů Aera Ab-11 sloužila až do poloviny třicátých let, kdy byla nahrazena letouny Letov Š-328. Po vyřazení bylo několik Ab-11 přestavěno na školní verze Aš-11. Vedle naší armády používalo Ab jedenáctky i finské letectvo.
Známky jsou nepochybně hezké. Nic však netrvá věčně, a tak už je možná na čase s touto emisí skončit a nahradit ji současnějšími tématy. Známková tvorba přece nemůže být zahleděna jen do minulosti. Když auto, proč ne Kodiaq, když letadlo, proč ne nové?