Kája Saudek a místo ještě více spjaté se známkami

Kája Saudek a místo ještě více spjaté se známkami

František Beneš

V prosincové Filatelii jsem psal o nové známce s obrázkem komiksové hrdinky Muriel a neradostném osudu jejího tvůrce Káji Saudka. Zmínil jsem přitom, že místo, kde prožil dětství a kus mládí, je spjato hned se čtyřmi osobnostmi spojenými s naším oborem – filatelií. V ulici Nad cementárnou v Praze-Podolí v těsném sousedství postupně žili František Langer, autor Filatelistických povídek, Kája Saudek, jehož Muriel právě vyšla na poštovní známce, a pak manželé Olga a Josef Vyleťalovi, jejichž díla vyšla na známkách a FDC v letech 2011 a 2020.
Kája Saudek a známka Muriel

Když jsem pak článek poslal Olze Vyleťalové, upozornila mě, že osobností spojených se známkami tu v sousedství žilo ještě víc! Vedle vily, kde bydleli Saudkovi, žila rodina Petra Ginze, jehož kresba Měsíční krajina vyšla na aršíku v roce 2005 (Pof. 422).

Paní Olga se do ulice Nad cementárnou nastěhovala se svou rodinou jako malá až koncem 40. let, a tak mi nemohla říci, kdy se sem Ginzovi nastěhovali (bylo to ale až po válce). Pamatovala si však, že napřed bydleli v nájemním bytě ve vile vedle Saudků, a po čase se přestěhovali o kousek dál, na protější stranu ulice, přesně proti vchodu do vily Františka Langera, kde bydlela ona. Petrova sestra Eva brzy odešla do Izraele a odtud se zasloužila o vydání jeho deníků.

Petr pocházel ze smíšeného manželství, jeho tatínek byl žid. Ve 14 letech byl odvlečen do Terezína a o dva roky později zavražděn.

Kopii Petrovy kresby v roce 2003 vzal s sebou do vesmíru první izraelský kosmonaut Illan Ramon. Jeho maminka přežila věznění v koncentračním táboře, a tak chtěl symbolicky připomenout hroznou dobu holokaustu. Jeho let ale skončil tragicky – při návratu raketoplán explodoval a celá posádka zahynula…

V literatuře se uvádí, že několik měsíců po havárii raketoplánu se sestře Petra Ginze do Izraele ozval člověk, který koupil dům v Praze 4 a nalezl v něm Petrovy deníky z doby před jeho deportací do Terezína. Nezkoumal jsem, jestli šlo o tento dům v ulici Nad cementárnou, ale myslím, že to tak asi bylo. Eva Ginzová je pak vydala knižně a postupně byly přeloženy do řady jazyků a vydány v mnoha zemích.

Druhým bydlištěm rodiny Ginzových v ulici Nad cementárnou byl dům číslo 10, který měl vedle nich i dalšího obyvatele spojeného se známkami. Žil tu totiž rytec a grafik Bedřich Fojtášek, autor návrhu známky pro ghetto Terezín (to je zvláštní a dost neuvěřitelná náhoda, že ve stejném domě bydlela i rodina, která byla v Terezíně vězněna, a nejspíš jí tedy chodily balíčky opatřené touto připouštěcí známkou).

Grafik a rytec Bedřich Fojtášek. Pracoval v tiskárně Národní banky, kde byla Terezínská balíková připouštěcí známka tištěna, a podílel se i na vzniku řady našich bankovek. Hezký článek o něm přinesla MR 5/04.

Olga Vyleťalová si na pana Fojtáška dobře pamatuje, vypadal vždycky elegantně, štíhlý, s knírkem, hezky oblečený jako z prvorepublikového filmu (zato jeho paní k němu prý moc nepasovala, vypadala jako kulička).

Takže těch osobností spjatých se známkami a filatelií na tomhle malém kousku podolské ulice bylo nakonec šest – a vlastně sedm (a možná ještě víc). Aby byl výčet úplný, poodejdeme pár kroků, které nás dělí od Podolského hřbitova, kde odpočívá Josef Vyleťal, a také slavný rytec našich známek Jaroslav Goldschmied.
Hrob rytce Jaroslava Goldschmieda leží v ulici, v níž kdysi bydlel. Stávala na něm bílá mramorová soška, a když ji někdo ukradl, nahradil ji plastový andělíček, ale ani ten tu už není… O památku velkého rytce se rodina až dojemně stará – když jsem se tu zastavil po Vánocích, na chvojí ležela v celofánu zabalená lahvička Goldschmiedova oblíbeného Pitralonu po holení…

A když jsem už na Podolském hřbitůvku byl, obešel jsem jej kolem dokola a zjistil, že jsou tu pochovány i další osoby, které měly něco společného s naším oborem. K nejstarším patří hrob rodiny Ulrichových z roku 1888, kdy zde byl pohřben zdejší dlouholetý starosta Josef Ulrich, a později i jeho potomek Karel Ulrich, c.k. poštovní pokladník a zjevně velmi zbožný katolík (jak svědčí výčet jeho titulů a zásluh), zesnulý čtvrt roku po vypuknutí Velké války.
Kolem Kavčích hor se rozkládá velký park, do nějž stojí za to zajet nebo zajít na procházku – je odtud krásný výhled na Prahu. Jestli se sem vypravíte, můžete navštívit i nenápadnou ulici Nad cementárnou, ležící v sousedství, o níž jsme si řekli řadu zajímavostí, a třeba i Podolský hřbitov, kde můžete zkusit najít hroby nejen těch tří jmenovaných, ale i dalších osobností se vztahem k poště, známkám a filatelii, a postát pak chvilku u míst jejich posledního odpočinku…
František Beneš