PDF verze -> Pof. 763 – 50 let přehrady nad zaniklou obcí Fláje (PDF, 194 kB)
František Beneš
Název emise: Technické památky – vodní dílo Fláje
Den vydání: 15. 5. 2013
Platnost: ode dne vydání ve styku tuzemském i mezinárodním až do odvolání
Hodnota: 14 Kč – č. 763 (ČP)
Výtvarný návrh: Adolf Absolon
Rytec: Martin Srb
Rozměr známkového obrazu: 40 x 23 mm
Druh tisku: OTr v barvě tmavě zelené; tisk PTC Praha
Tisková forma: 2x (30 + /8 + 4 K/)
FDC: OTp v barvě černé; PTC
Před časem Filatelie otiskovala seriál článků Jiřího Kratochvíla o zaniklých obcích u nás. Patří k nim i vesnice Fláje, ležící v Sudetech – a tedy německy Fleyh, kterou navždy zaplavila voda nově zbudované přehrady na počátku šedesátých let minulého století. Nevelká obec v okrese Most, ležící těsně při hranici se Saskem, je v archivních materiálech připomínána od poloviny 14. století, a od té doby ji po šest století obývali především Němci. Život tu byl skromný, v horském prostředí nacházeli obživu především jako dřevorubci v okolních lesích, jako drobní řemeslníci a později i při plavbě dřeva vodním kanálem do Saska. V polovině 19. století tu žilo na šest stovek obyvatel, po odsunu po druhé světové válce, přes následné dosídlení, počet poklesl na třetinu, a po likvidaci vesnice zůstalo v šesti nezbořených domech na okraji vodní nádrže žít jen několik lidí – nyní už jako obyvatelé sousední obce Nový Jiřetín.
Nad zaniklými Flájemi je nyní stejnojmenná údolní vodní nádrž zakončená pilířovou přehradou, o níž se uvádí, že má být z technického hlediska u nás unikátní – další taková je prý až ve Švýcarsku. Ojedinělá je její konstrukce tvořená 35 pilíři, stojícími na žulovém podloží. Nádrž slouží jako zásobárna pitné vody pro velkou část severních Čech, pro výrobu elektřiny a rovněž jako ochrana před povodněmi.
Jednobarevný ocelotisk, který byl pro tuto známku zvolen, není důsledkem šetření, a už vůbec ne šetření na nepravém místě: další, hlubotisková barva je totiž použita na kuponech známkového sešitku. Jde prostě o dobrý pokus oživit tradici jednobarevných známek z třicátých až padesátých let. Není to přitom pouhý návrat k dávným časům – na rozdíl od tehdejší rustikálnější rytiny, jejíž použití umožňoval výrazně vyšší přítlak rotačního tiskového lisu Stickney, působí současné jednobarevné známky jemněji a s větším počtem detailů kresby. Viděli jsme to už na loňské známce Technické památky – Baťův kanál stejné autorské dvojice. V obou případech vodních děl je takové podání namístě a zpestřuje naši známkovou tvorbu. Možná by ale neškodilo – pokud by se našla vhodná příležitost -, pokusit se jít v retro přístupu ještě dál a namísto jemné a mělké rytiny použít hrubší a hlubší, jak jí vládl zejména Karel Seizinger. Pokud by se takový přístup dal technicky zvládnout i na současné (byť už spíše dosluhující) rotačce v PTC, mohla by vyjít známka, jejíž podobou bychom byli ohromeni.
V rámci emise vedle přepážkových archů vycházejí i známkové sešitky o osmi známkách a 4 potištěných kuponech, na nichž je kromě barvy známky použit i světle žlutý hlubotisk. Každý ze čtyř kuponů má přitom jinou kresbu (dřevěný kostelík a ukázky stavby přehrady – postup betonáže, jeřábové dráhy a složitá bednění). Námětem kresebné výzdoby obálky dne vydání je technický výkres přehrady.