Sčítání lidu – pro někoho fajn brigáda, pro jiného pohroma?
František Beneš
Název emise: Sčítání lidu
Den vydání: 20. ledna 2021
Hodnota: B (ke dni vydání 19 Kč); č. 1105 (ČP)
Rozměr známkového obrazu: 23 x 30 mm
Výtvarný návrh: Jan Ungrád a Jan Moucha
Druh tisku: OF
Papír: fl-an-OF; Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: zn. 2x 50
Náklad: 500 tis.
FDC: nebyla vydána
Na březen je naplánována kolosální celostátní akce – Sčítání (dříve s označením „lidu“). Pomocí formulářů bude Český statistický úřad zjišťovat jména a příjmení lidí, druh a číslo dokladu jejich totožnosti, datum narození a pohlaví, místo pobytu a národnost – tedy údaje, které tak jako tak už obsahují různé úřední databáze (doklady přece vydává stát a samosprávy), a dále mateřský jazyk, dosažené vzdělání, počet dětí (opět údaje už obsažené v databázích), povolání nebo dojíždění do zaměstnání. Zjišťovat se bude i způsob bydlení, velikost bytu, připojení na plyn a vodovod, způsob vytápění, seznam osob v bytě (vše rovněž už obsaženo v úředních záznamech různého druhu) a vztahy mezi nimi. Jde o akci s dlouhou tradicí, první sčítání u nás proběhlo už před více než půldruhým stoletím. To letošní přitom připadá na jubilejní rok, první sčítání v Československu proběhlo přesně před sto lety. Každé sčítání má samozřejmě praktický smysl, ale zatímco ta dávná, z dob předinternetových, přinášela údaje, které šlo jinak získat jen těžko nebo vůbec, nyní jde o pohodlnost a neschopnost státu zajistit si je prostým propojením databází a souborů, které na různé úrovni státní správy a samosprávy má už k dispozici. Oněch bezmála dva a čtvrt miliardy korun, které letošní Sčítání bude stát, by šlo jistě vynaložit účelněji ve snaze ony databáze dokonaleji propojit – a výsledek by navíc byl trvalý (oni už nějaké propojili a tím počet otázek ve formuláři snížili, ale rezervy v tomto směru mají ještě značné!).
To je ale jen jedna problematická strana akce, která se nás jako občanů týká jen vzdáleně, druhá je osobnější a závažnější. Statistikové přepokládají, že elektronicky sčítací formulář vyplní 60 % lidí, a zbylých 40 % ho pošle poštou nebo odevzdá sčítacím komisařům, kteří v případě potřeby s jeho vyplněním i pomohou. Téhle služby zjevně využijí především staří lidé, a v tom je právě jádro pudla. V době, kdy vláda zakazuje skoro jakékoli stýkání obyvatel mezi sebou (a je zavřena většina maloobchodních provozoven, kultura a sport), deset tisíc sčítacích komisařů navštíví nejspíš stovky tisíc lidí – což v době akutního ohrožení koronavirem vidím jako nepochopitelné riziko. A to pro brigádníky-komisaře, kteří sice mají slíbeno nějakých 180 korun na hodinu, ale při distribuci formulářů, pomoci s jejich vyplňováním a při jejich vybírání přijdou do styku s mnoha lidmi (a otázkou je, jestli ohroženi nebudou i ti, kteří budou formuláře „jen“ zpracovávat, protože informace o tom, jak dlouho viry vydrží na předmětech, jsou značně rozporuplné). A samozřejmě i riziko pro občany, kteří s komisaři přijdu do styku, zejména pokud budou muset využít pomoci při vyplňování. Byl bych samozřejmě rád, kdyby to byly plané obavy, ale přísný přístup vlády proti zakázaným aktivitám spočívajícím v setkávání lidí mi mnoho optimismu nedává. A teď se ta samá vláda pouští do takhle rozsáhlé akce s obrovským množstvím osobních kontaktů…
Ale dost postesků, podívejme se na známku. I když jde z výtvarného hlediska o jen málo atraktivní téma, je až překvapivě zdařilá. Na nic si nehraje, zobrazuje hlavně logo akce, které je zcela názorné a hezky barevné. Autorem loga je mladý reklamní grafik Jan Moucha, zaměřující se na design značek. O jeho smyslu o humor svědčí fotografie s fixem v nose, kterou má na svém webu.
Známku graficky upravil zkušený tvůrce na tomto poli Jan Ungrád. Jde o solidní práci, která sice autorům nepřinese přední místo v soutěžích o nejkrásnější známku roku, ale svému účelu – propagaci Sčítání poslouží na jedničku.