Tragický osud svaté Ludmily, babičky svatého Václava
František Beneš
Název emise: Svatá Ludmila
Den vydání: 10. listopadu 2021
Hodnota: 60 Kč; č. A1144
Rozměr známkového obrazu: 40 x 50 mm
Rozměr aršíku: 114 x 170 mm
Výtvarný návrh: Karel Zeman
Rytina: Miloš Ondráček
Druh tisku: OTp+OF+sítotisk; Papír: fl-an-OF
Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: 1 AP
Náklad: 31 tis. aršíků
FDC: OTp; Náklad: 2.800; Tisk: Hradištko, sro.
O původu Ludmily, která byla jedním z hlavních předků českých panovníků a královen, toho víme jen málo. Narodila se někdy po polovině devátého století, samozřejmě v pohanské rodině – jak to u nás tehdy ani jinak být nemohlo. Lze se jen dohadovat, že pocházela z jednoho z řady knížecích rodů, první historicky doložený Přemyslovec Bořivoj by si jistě ženu nižšího původu za manželku nevzal. Bylo to údobí rozpínání moci přemyslovského rodu, který ze středních Čech expandoval nejen mečem, ale i sňatky. Historikové uvádějí, že se Ludmila vdávala snad jako čtrnácti či patnáctiletá, a se svým mužem měla nejméně šest dětí (ty, které nepřežily batolecí věk, nepočítáme). Dva z jejích synů – Spytihněv a Vratislav – se stali postupně českými knížaty.
Ludmila žila v dramatické době, kdy docházelo ke sjednocování českého státu, a do toho přišla zcela nová ideologie – křesťanství. Jak všichni víme z dějepisu (a ti starší i z Jiráskových knih) křesťanství na naše území přinesli slovanští věrozvěstové bratři Cyril a Metoděj. Ludmila, tehdy už kněžna, byla prý pokřtěna dokonce dvakrát, na Moravě, a pak ještě v Praze.
Jaké bylo její manželství s knížetem Bořivojem I. nevíme, ale z hlediska počtu dětí zjevně úspěšné. Tečku za ním však udělala Bořivojova smrt v jeho pětatřiceti nebo čtyřiceti letech. To měl měl za sebou jako panovník několik dramatických zvratů, účastnil se řady bitev, jako přívrženec spojenectví s Velkou Moravou čelil povstání a byl z Čech dokonce vyhnán, byl na něj přichystán atentát, neměl to prostě lehké.
A tady se ukázala velká vnitřní síla jeho vdovy Ludmily, která uchránila nástupnictví pro své tehdy ještě příliš mladé syny, a i když Bořivojovým nástupcem se stal jeho spojenec velkomoravský kníže Svatopluk, po jeho smrti se vlády ujal Bořivojův syn Vratislav I. Ludmila v té době měla stále značný vliv na veřejné dění, a vychovávala i své vnuky, pozdější knížata Václava a Boleslava. Ani Vratislav se však nedožil kmetského věku, a po jeho smrti se Ludmila musela podělit o vliv s Vratislavovou vdovou kněžnou Drahomírou. Co si budeme povídat, mezi tchyní a snachou to dvakrát neklapalo. Do toho spory mezi přívrženci východního a západního ritu a složitá mezinárodní situace, kdy Ludmila tíhla ke spojenectví s Bavorskem, zatímco Drahomíra se orientovala na vzmáhající se Sasko. Prostě žádné staré dobré časy, ale nejistota, nepřátelství a výjimkou nebyly úkladné vraždy. Tak to také dopadlo s Ludmilou, kterou podle starých kronik nechala Drahomíra nakonec uškrtit šálou.
Drahomíra poté v místě Ludmiliny smrti nechala vystavět kostel, z nějž pak kníže Václav nechal přenést její ostatky do kostela sv. Jiří na pražském hradě. Její kult se šířil, a někdy v polovině 12. století byla svatořečena.
Jde o první českou svatou, a tomu také odpovídá rozměr a slavnostní podoba aršíku. Kdyby šlo volnou grafiku, nic bych proti ní neměl. Výtvarně i polygraficky jde o skvělé dílo. Ale známky v této podobě a s takovými náměty by podle mého názoru vycházet neměly. Už vícekrát jsem v této rubrice vyjádřil názor, že emisní plán nemůže suplovat výuku dějepisu, a pokud pošta chce svými známkami někoho zaujmout, měly by být věnovány tématům, která lidi zajímají. Tak to dělá čím dál víc států, a slaví s tím úspěch. Ve vlastním zájmu by tedy Česká pošta měla usilovat o modernizaci komise tvořící emisní plán na ministerstvu průmyslu a obchodu. Tam je totiž zakopaný pes.