Unikátní Aero a 1000 mil československých
František Beneš
Název emise: Dopravní prostředky 2020
závodní speciály
Den vydání: 21. října 2020
Hodnota: B (ke dni vydání 19 Kč); č. 1095 (ČP)
Rozměr známkového obrazu: 30 x 23 mm
Výtvarný návrh: Petr Ptáček
Druh tisku: plnobarevný OF
Papír: fl-an-OF samolepicí; Tisk: Hradištko, sro.
Tisková forma: 6x 10
Náklad: prvotní náklad 800 tis. zn. (80 tis. sešitků)
FDC: nebyla vydána
Letos je to právě 85 let, kdy se jel poslední ze tří meziválečných ročníků slavné motoristické soutěže 1000 mil československých, na trati Praha-Brno-Bratislava a zpět, a pak znovu a zpět, to vše převážně v noci, za plného provozu a bez přerušení. První ročník se konal v roce 1933 a na startu stálo 61 posádek, z nich více než čtvrtina v barvách Aero-Car-Clubu Praha. Ty zcela obsadily třídu do 750 ccm a některé jely i ve třídě do 1100 ccm. V první jmenované měly všechny závodní vozy Aero objem válců 745 ccm a jen Vl. Formánek a B. Vidra jeli s vozem Aero 750. Nešlo ale ještě o automobil představený na nové známce, ten totiž vznikl v jediném exempláři a na start slavného závodu se postavil až o rok později. V karosárně Oldřicha Uhlíka v pražských Strašnicích ho na zakázku právě pro tento závod nechal postavit Otto (později se uvádí jako Otakar) Nimshaus, známá postava meziválečné pražské vyšší společnosti. Kupé s prosklenou střechou obdržel z karosárny pouhé tři dny před startem, na kterém vzbudilo velkou pozornost, ale v závodě se nakonec neprosadilo – v polovině musel jezdec pro technické problémy vzdát. Zklamaný Nimshaus auto pak předal továrně Aero, za kterou se ještě dva roky účastnilo různých závodů, ale potom se nad ním zavřela voda a nikdo nevěděl, kde skončilo. Čtyřicet let ho nadšenci do autoveteránů znali jen z fotografií v dobovém tisku a asi nikdo už nedoufal, že by se situace mohla změnit. A vidíte, nakonec se změnila. Někdy před rokem 1980 ho jeden sběratel objevil v Košicích, to ale z původního elegána zbylo už jenom torzo, dokonce na nepůvodním podvozku. Následovaly roky shánění dokumentace a originálních dílů a další dlouhé roky renovování. Na něm se radami podílel i sám Nimshaus, tehdy už starý pán, který si ale živě pamatoval řadu detailů, dokonce i odstín barvy karoserie, kterou dobové černobílé fotografie samozřejmě nezachytily. A pak nastal slavný den 26. září 2015, kdy zrenovované Aero 750 Sport Coupé opět vyrazilo na silnici. Od té doby je ozdobou veteránských závodů, samozřejmě i obnoveného 1000 mil československých, pro který bylo původně postaveno, a dokonce se dostalo i na poštovní známku. Na tu ho převedl Petr Ptáček a udělal to znamenitě – obdivovat můžeme věrně zachycené detaily automobilu zepředu a na destičkách sešitku zase zezadu. Dobrou práci odvedla i tiskárna Hradištko, jak jsme na to ostatně od dubna, kdy začala tisknout naše známky, už zvyklí.
Jedinou chybičku vidím v tom, že stochastický rastr byl použit nejen na samotnou kresbu známky, ale i pro její nápisy, které by přitom měly být tištěny pérově – což je nenákladný, a přitom účinný ochranný prvek, umožňující poměrně snadné rozpoznání padělků ke škodě pošty. Naštěstí se to stalo u známky na samolepicím papíru, které jsou pro padělatele hůře napodobitelné než známky na papíru s klasickým lepem.
Sympatická je nominální hodnota B, díky níž nová známka bude jistě často používanou poukázkou na přepravu listovních zásilek v ekonomickém režimu.