Večerníček – kdo by nevzpomínal? (163KB)
František Beneš
Název emise: Večerníček „A“
Den vydání: 18. února 2015
Platnost: ode dne vydání ve styku tuzemském i mezinárodním až do odvolání
Hodnota: „A“ (13 Kč) – č. 840 (ČP)
Autor předlohy: Radek Pilař
Grafická úprava: Otakar Karlas
Rozměr známk. obrazu: 30 x 23 mm
Druh tisku: plnobarevný OF
Tisková forma: 10x 40
Papír: ofsetový samolepicí
Náklad: 4 mil.
Data tisku: 1. náklad (tisk dosud neukončen)
FDC: plnobarevný OF
Známky vydané nad rámec emisního plánu filatelisté obvykle moc nevítají, ale na tuhle se snad zlobit nebudou. Výplatní se snadno použitelným třináctikorunovým nominále, nadto v praktické podobě „A“, a s námětem, který nás vrací do dětství – vlastního, nebo našich dětí či vnuků. Ano, ano, Večerníčkovi je už rovných padesát let! Pořadu, i chlapečkovi v čepici z novinového papíru, který jej uvádí ve znělce, na kterou každý den netrpělivě čekají děti už po několik generací. Kreslená postavička Radka Pilaře, animovaná Antonínem Burešem, s hudbou Ladislava Simona, v režii Václava Bedřicha, nás hlasem tehdy pětiletého Michala Citavého zdraví svým každodenním Dobrý večer! a uvádí pohádku, z nichž některé se dostaly i poštovní známky. Patří k nim Pilařův Rumcajs, ale i Maxipes Fík a Bob a Bobek (ti vyjdou 29. dubna), které rovněž režíroval Václav Bedřich, samozřejmě Křemílek a Vochomůrka, ale co bychom se rozepisovali, však to jako milovníci hezkých českých známek znáte sami.
Pilařovu postavu Večerníčka pro známku graficky upravil Otakar Karlas, takže pod levou rukou nese štůsek plakátků (v originálu s televizním logem), ale v pravé navíc i dopisní obálku (i když tu v ručičce trošku žmoulá, což by se filatelistům nelíbilo, ale vem to čert, je to jenom jako), a nelétá a nehoupá se, ale se svou zásilkou si vykračuje, zřejmě k poštovní schránce – nebo přímo k adresátovi?
Na rozdíl od historické podoby znělky má postavička na známce živější barvy, jinak uspořádané texty novin na čepici (na FDC jich dokonce kus chybí) a jinou ofinku. Jiné je i pozadí – moje žena říká, že mělo být alespoň slabě modré, což by bylo věrnější a Večerníček by se na něm lépe vyjímal. Trochu jiné je i autíčko na kresbě FDC, i houpací kůň v razítku, ale to jsou jen detaily, kterých si dospělý nejspíš ani nepovšimne. Ovšem pozor – u dětí je to jiné! Ty si každou drobnost pamatují, a když se liší, neváhají na to upozornit. Není divu, vždyť kolik televizních obrazovek dodnes maminky musejí čistit, jak jsou každý den upatlané od pusinek, kterými na nich každý den letí přes pokoj dvouletý capart pozdravit pohádkového posla.
Využijme tedy tuhle příležitost a zkusme nalákat své malé děti, vnuky a možná už i pravnuky na novou hezkou známku, a zasít tak v nich semínko zájmu o náš obor. Je to to nejmenší, co pro něj, ale i pro sebe jako jeho součást, můžeme udělat.
Na závěr technická poznámka: Není vyloučeno, že předlohou známky byla jiná varianta původní podoby Večerníčka, a možná bylo dokonce variant více. V průběhu půlstoletí mohlo dojít ke změnám v podobě znělky, takže zmíněné drobné odlišnosti nemusejí být soudobou autorskou licencí.