PDF verze -> Žádný dobr není než ten, kdo skutkem dovodí, že dobrý jest (PDF, 112 kB)
František Beneš
Název emise: Osobnosti – Karel starší ze Žerotína
Den vydání: 3. 9. 2014
Platnost: ode dne vydání ve styku tuzemském i mezinárodním až do odvolání
Hodnota: 29 Kč; kat. č. 818 (ČP)
Rozměr známkového obrazu: 40 x 23 mm
Výtvarný návrh: Karel Zeman
Rytina: Jaroslav Tvrdoň
Tisk: Poštovní tiskárna cenin Praha
Druh tisku: OTr v barvě černé + HT v barvách červené, hnědé, žluté a zelené
Tisková forma: 2x 50
FDC: OTp v barvě červenohnědé
O Karlu ze Zierotina (1564 – 1636), od jehož narození uplyne 15. září 450 let, a jeho rodu jsme se v rubrice Nové známky v poslední době zmiňovali už několikrát – nebo jsme to alespoň měli udělat, protože jeho význam v dějinách Čech a především Moravy je veliký. Za Karlovy vlády nad žerotínským dominiem byla například založena papírna ve Velkých Losinách (připomíná ji známka Pof. 807), v žerotínských Kralicích Čeští bratři vytiskli svou slavnou bibli (Pof. 791), a Karlovi mimo jiné vděčí za pomoc při pozdějším pobělohorském stěhování tiskárny do polského Lešna i za dlouholetou podporu svého biskupa Komenského. Sám Karel patřil k nejvýznamnějším mužům království (byl moravským zemským hejtmanem), vzděláním a zcestovalostí nepochybně předčil naprostou většinu svých současníků. Byl to pravý renesanční velmož, vladař, válečník, politik, spisovatel (viz citát z jeho díla v titulku), a také velký obhájce českého jazyka a moravský patriot – o sobě napsal, že je „narozen ze slavného rodu tehdy Markomanů, nyní Moravanů“. Historické prameny uvádějí, že nepřipustil, aby se na moravském zemském sněmu hovořilo jinak, než česky, a tím se dostal do vážného sporu s kardinálem Ditrichštejnem, který česky neuměl, německy na sněmu nesměl, a tak se tu nakonec snažil vystupovat alespoň latinsky. Tím si z mocného církevního knížete udělal nepřítele, což pro něj mělo později vážné důsledky. Jako evangelík totiž Karel neopustil svou víru a po porážce stavovského povstání postupně přišel o nemalou část svých panství; přesto šlechetně a odvážně podporoval mnohé oběti rekatolizace.
Zierotinové (tento způsob psaní není germanismem, ale historickou podobou z dob před Husovou úpravou pravopisu) byli v dávných dobách vladycký rod, který svůj původ odvozoval od mytických Rurikovců, ruských velmožů z dob svatého Václava. Později byli povýšeni do panského stavu (to byl v té době u nás jediný stav vyšší šlechty) a počátkem 18. století do stavu říšských hrabat. To už byl ale Karel starší ze Zierotina desítky let mrtev, a nedožil se tak smutné kapitoly dějin svého rodu, kdy na jeho losinském panství probíhaly proslulé čarodějnické procesy. I na ty máme připomínku v našem oboru, konkrétně v jeho filakartistické části (jde o pohlednice s kresbami zobrazujícími upalované „čarodějnice“). Dějiny slavného rodu, který se do naší historie zapsal řadou významných osobností, formálně skončily v roce 1985, kdy v osobě Ladislava Zierotina vymřel po meči. Potomci rozvětvené rodiny pod jménem Mornstein-Zierotin však dosud žijí na rodovém zámku v Bludově.
Se známkou vychází obálka dne vydání se souvisejícími heraldickými vyobrazeními, na níž je otištěno příležitostné razítko s heraldickým lvem