Archiv autora: František Beneš

Nový a opravdu nebezpečný padělek známky ke škodě pošty

František Beneš

Minulý měsíc mi pozorný sběratel předložil poštovní známku „A“ Vlajka 2015, Pof. č. 867. Její rastr mu připadal odlišný, a tak se přišel zeptat, zda jde o nějaký nový náklad, pro nějž byla zhotovena nová sada tiskových desek. To by v naší známkové tvorbě nebyla novinka, u ofsetových známek jsme se s podobným postupem mohli setkat u některých emisí pro přítisky na kuponech, které byly v tiskárně Optys dotiskovány v nepatrných nákladech (třeba jen 200 PL) a byl u nich zcela změněn rastr. Protože známka Vlajka je samolepicí a je opatřena atypickým násekem, o možnosti, že by nemuselo jít o pravý exemplář, vůbec neuvažoval. V průběhu krátké doby mi pak byl předložen i levý dolní rohový 4-blok stejné známky v totožném provedení a kolega z Komise znalců SČF mě informoval, že mu byla známka v tomto provedení předložena i na obálce dopisu z firemní korespondence.
Continue reading Nový a opravdu nebezpečný padělek známky ke škodě pošty

PPM 2007 až 2017 – dnes už uzavřená kapitola v katalogu

František Beneš

Před dvanácti lety, 12. prosince 2007, se v pražském Vávrově domě konal první Den české filatelie. Byl tak položen základ tradice, kdy každý rok na sklonku podzimu zvou společně Poštovní muzeum, Svaz českých filatelistů a časopis Filatelie sběratele, aby jim představili badatelskou činnost prováděnou v muzeu a seznámili je s méně známými součástmi jeho sbírek. Zváni jsou všichni členové SČF a Klubu Filatelie, a to pozvánkami v jednotné grafické úpravě, lišícími se každý rok barvou. Autorem jejich podoby byl tehdejší šéfredaktor Filatelie Jaroslav Pítra, který byl původní profesí výtvarníkem. Jako ústřední motiv použil historický kočár na pozadí Hradčan z dobové pohlednice. Varianta pro členy SČF měla toto pozadí bezbarvé, naznačené jen obrysovou linkou, pro členy KF bylo plné. Hlavním pořadatelem každoročního Dne české filatelie je Česká pošta, s.p. – Poštovní muzeum, a tak je samozřejmé, že je logo pošty umístěno vlevo nahoře. Vpravo je pak logo SČF, časopis Filatelie je uveden ve třetí řádce záhlaví. Obě varianty pozvánky (pro SČF a pro KF) jsou dole uprostřed číslovány, každá ve své samostatné řadě. Vpravo dole je nažehlen úřední hologram České pošty, v místě určeném k odstřižení (kontrolní kupon). V katalogu Pofis byly pozvánky zařazeny do kapitoly Pozvánky Poštovního muzea (ve zkratce PPM) a každá z variant byla každoročně číslována samostatně – tedy od PPM 1 a 2 v roce 2007 po PPM 21 a 22 v roce 2017.
Continue reading PPM 2007 až 2017 – dnes už uzavřená kapitola v katalogu

Za Jiřím Majerem

František Beneš

Vážená redakce,
chtěl bych čtenáře časopisu Filatelie varovat před nebezpečným padělkem. V roce 2012 za mnou přišel pan Marek Noga z Kladna, že jeho strýček byl v legiích v Rusku a že si přivezl nějaké známky. Ukázal mi asi deset známek s přetisky Češskja počta, všechny byly na první pohled padělané. Vysvětlil jsem mu podrobně, proč je přetisk falešný a on mi řekl, že po jeho strýci tam ještě nějaké známky jsou a že mi je přinese ukázat. Vrátil se asi za 3 měsíce a přinesl zase asi deset známek. Přetisky byly mnohem lepší, bylo vidět, že moje „rady“ byly použity k vylepšení padělků. Řekl jsem mu jen, že přetisky jsou také padělané, už bez komentáře, a on odešel. V roce 2014 jsem pana Nogu zahlédl na burze ve Strašnicích, po chvilce ke mně přišel starší pán a přinesl mi 7 známek s přetiskem Češskja počta a chtěl je ověřit. Vzal jsem si známky domů, všechny přetisky byly opět padělané, na jejich zadní stranu jsem proto otiskl přídavnou značku PADĚLANÝ PŘETISK. Když jsem je ve středu stejnému člověku vracel, řekl mi, že jsem mu známky neměl označovat a že mne dá k soudu. Nic se ale nestalo. Připomínám, že tehdy jsem nebyl ještě členem Komise znalců SČF. Od té doby se na trhu vyskytly další exempláře. Continue reading Za Jiřím Majerem

120 h Hradčany stříbřitě šedá

František Beneš

Taky jste si všimli, jak bohatá je literatura zabývající se obrazem a zoubkováním známek, na rozdíl od té věnované jejich barvám? Je to pochopitelné, detaily obrazů a perforace lze snadno popsat a názorně zobrazit, zatímco s barvami je to jiné – jak je výstižně popsat a jak je bez zkreslení vyobrazit? Řadu pokusů podnikli už naši předchůdci, například pro odstíny známky 15 h Hradčany bylo v průběhu doby v literatuře používáno 21 různých označení! (většina z nich pak byla zase opuštěna) [1]. Ne tak rozsáhlé, ale o nic jednodušší je to i u dalších hodnot stejného vydání, například 5 V, 200, 300 a 1000 h, a především u hodnoty 120 h, která je z hlediska barvy dokonce nejzapeklitější.
Článek [2], který se podrobně zabýval rozlišením barev a rozpoznáváním padělků jejich odstínů u hodnoty 15 h Hradčany, čtenářům názorně ukázal, jak při obou těchto činnostech postupovat. S odstupem více než pěti let můžeme říci, že i díky němu zájem o vzácnější odstíny této hodnoty značně vzrostl a padělků na trhu výrazně ubylo; zásluhu na tom mají především sami sběratelé, kteří prověřují nebo nechávají prověřit, co kupují.
Stejný cíl má i článek dnešní, v němž chceme popsat odstíny a jejich padělky u hodnoty 120 h. Ta byla tištěna dvěma deskami a vydána jednak nezoubkovaná (93 % nákladu) a jednak s řádkovým zoubkováním o rozměru 11½ (7 % nákladu). Původní základní barva byla v průběhu doby v literatuře rozšířena o několik odstínů. Continue reading 120 h Hradčany stříbřitě šedá