Články

Pohlednice se známkami I. čs. letecké emise

(a také o esperantu, esperantistech a jiném pohledu na filatelii)

PDF verze -> Pohlednice se známkami I. čs. letecké emise (PDF, 1 932 kB)
František Beneš

Saluto!

Tento poněkud nezvyklý a přitom povědomě znějící pozdrav je v esperantu, tedy v umělém mezinárodním jazyce, vytvořeném v roce 1887 varšavským očním lékařem Ludvíkem Zamenhofem na základě nejrozšířenějších evropských jazyků . Esperanto bylo populární hlavně v prvních desetiletích našeho století. Esperantské hnutí praktickým odstraněním jazykových překážek tehdy představovalo jakousi mezinárodní naději na snadnější porozumění mezi lidmi různých států i mezi celými národy. Se zavedením povinné výuky esperanta na školách koketovalo například mladé sovětské Rusko, naděje do něj vkládali i představitelé některých mezinárodních hnutí, intelektuálové, ženy a mládež. To všechno už dávno odnesl čas. Mezinárodním Jazykem dneška je angličtina klubu. Pokračování textu Pohlednice se známkami I. čs. letecké emise

Všecky krásy světa

PDF verze -> Všecky krásy světa (PDF, 1 233 kB)

František Beneš

Název dnešního článku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knihy Jaroslava Seiferta zcela úmyslně. Jednak z ní na straně 19 přetiskujeme kapitolu Britská Guayana, kde básník hovoří o svém vztahu ke sbírání poštovních známek, jednak chci citovat z kapitoly jiné – Studánka a básník – v níž píše o podávání rukou z minulého století do dnešních dnů . Ale dejme mu už slovo, z Jičína do Sobotky je to přepěkná procházka. Jdete kolem dvou rybníků, nalevo je obec Veliš, kde hrával Jaroslav Ježek na varhany, a zanedlouho objeví se nám již Trosky, které jdou s námi. Před vice než sto lety, roku 1855, šlapal po této silnici mladičký Antal Stašek, tenkrát ještě Antonín Zeman žák druhé třídy gymnázia v Jičíně. Starší kamarád Šorm ho provázel do Sobotky. Někde za Jičínem potkali staršího sešlého muže. Zastavil se s nimi a pohovořil. Byl to Josef Kajetán Tyl. Při rozloučení tiskl oběma srdečně ruku. A tatáž ruka, kterou tiskl Tyl, stiskla i ruku mou. Uvědomil jsem si to naléhavěji, když Stašek umřel a ptal jsem se sám sebe, jaké nevyslovené a třeba jen tušené poselství mi ty ruce starých básníků podávaly z minulého století do našich dnů a komu je odevzdám já v této malé a ne vždy šťastné zemi. “ Tolik Jaroslav Seifert. Pokračování textu Všecky krásy světa

Čechija

PDF verze -> Čechija (PDF, 344 kB)

František Beneš

Na adresní štítek katalogu 16. aukce Prolil, zaslaného adresátovi na poštovní přihrádku do Berlína, připsal pracovník ber1inské pošty poznámku „PF aufgelbst“ (poštovní přihrádka zrušena) a připojil řádkové razítko Zuruck/Retour (zpět). S německou důsledností navíc na zásilku přilepil červenou úřední nálepku se stejným textem, v níž zaškrtl vysvětlení „Firma erloschen“ (firma zrušena). Zásilka pak byla vypravena zpět k odesilateli -pražské firmě Prolil. Na přebalu aukčního katalogu je sice uvedena adresa odesilatele v Praze, ale bez údaje, že jde o českou republiku; proto kdosi doplnil tento údaj rukou. Jedná se o poznámku skutečně pozoruhodnou. Údaj o zemi odesilatele je totiž připsán azbukou, a to gramaticky naprosto správně – ЦΕХИЯ. Proč je tento údaj proveden tímto neobvyklým způsobem, se můžeme jenom dohadovat. Autor poznámky se jistě nedomníval, že se v České republice píše azbukou – byl to člověk informovány a věděl, že se jedná o Česko a nikoliv Československo. A kde se tak bezchybnou azbuku vůbec naučil? Vždyť i naš1nc1 cepovanému léta školní ruštinářkou by vybavit si „bukvy“ mnohdy dnes už č1nilo značné potíže. Nebo snad zásilka ze záhadných důvodů z Berlína putovala do Moskvy a teprve tady si bystrý pošťák povšiml, že cílem je ve skutečnosti Česká republika? Kdo ví. Jisté je jenom to, že podobné, na první pohled nenápadné záhady, jsou jedním z kouzel obyčejné, každodenní filatelie.

Protektorátní aršík R. Heydrich 1943

PDF verze -> Protektorátní aršík R. Heydrich 1943 (PDF, 3 916 kB)

František Beneš

V letošním roce uplynulo 55 let od vydání prvního a současně jediného protektorátního aršíku, vydaného k prvnímu výročí smrti zastupujícího říšského protektora v Cechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Ten zemřel 4. června 1942 na následky atentátu, který na něj o osm dní dříve spáchali českoslovenští parašutisté vyslaní do protektorátu z Londýna. Přes dlouhou dobu, uplynulou od jeho vydání, je kolem aršíku dosud mnoho nejasností a ani specializovaná filatelistická literatura mnohdy nemá jasno, jak k němu vlastně přistupovat. Jde o oficiální vydání? Měl výplatní schopnost? Pokračování textu Protektorátní aršík R. Heydrich 1943

Tajemné slovo PIGEONGRAM

PDF verze -> Tajemné slovo PIGEONGRAM (PDF, 355 kB)

František Beneš

Asi se už nikdy nedozvíme, kdo si v šerém dávnověku první povšiml zvláštní vlastnosti určité skupiny holubu – orientovat se v neznámém prostředí, ve dne i v noci, a na základě vrozeného navigačního smyslu se i na značnou vzdálenost neomylně vrátit domů. Nevíme také, kdo první využil této schopnosti holubů k přepravě zpráv ani kdo k tomuto účelu začal jako první s jejich systematickým chovem. Víme vlastně jen, že pošta přepravovaná holuby je známa už dva a půl tisíce let. Ve skutečnosti holubi zprávy přepravovali nejspíš i mnohem dříve, ale první písemné zprávy o tom se zachovaly až z roku 530 před naším letopočtem. V průběhu doby holubi přepravovali především zprávy vojenské, ale i aktuální Informace z politického dění, ekonomiky. obchodu a třeba i sportu (např. jména vítězů starověkých olympijských her). Některé státy byly v jistých dobách přímo spravovány pomocí pokynu přepravovaných holubí poštou (např. starověký Egypt či středověká Sýrie). Zejména v překonávání vzdáleností neprostupným terénem byli holubi nenahraditelní, literatura například uvádí, že ve starověku uletěli vzdálenost mezi Babylonem a Aleppem za 38 hodin, zatímco nejlepším běžcům tato trať trvala nejméně 4 týdny. Pokračování textu Tajemné slovo PIGEONGRAM

Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (II)

PDF verze -> Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (II) (PDF, 2 258 kB)

František Beneš

V první části tohoto článku, otištěné v minulém čísle Filatelie, jsme se zabývali barvou známky 15 h Hradčany 1918, Pot. Č. 7. Ukázali jsme si, jak k nf v uplynulých bezmála osmdesáti letech přistupovala filatelistická literatura, kolik výrazu pro jednotlivé odstíny používaly filatelistické katalogy a jak je označovali filatelističtí znalci. Na jednotlivé barvy a Jejich odstíny jsme se podívali v denním světle a v UV záření o vlnových délkách 254 a 366 mm; výsledky této prohlídky jsme sestavili do přehledné tabulky. Pro úplnost je třeba dodat, že barvu známky cihlově červené (základní barva) lze změnit například působením slunečního světla. Setkal jsem se s exempláři, které byly v Jedné části obrazu výrazně barevně odlišné od části druhé – například levá polovina byla bledě červená a v UV záření (o vlnové délce 366 mm) se jevila jako světle fialová a pravá polovina byla cihlově červená a v UV záření se Jevila Jako zářivě světle červená. Šlo nejspíš o kusy pocházející ze sérií, které byly kdysi vystaveny ve výloze obchodu a známky byly zasunuty částečně jedna přes druhou. Zakrytá část známky si zachovala původní standardní barvu, zatímco část známky, vystavená slunečnímu záření, měla barvu vybledlou, tímto zářením změněnou. Nebude to jediný způsob, kterým lze barvu této známky změnit – určitě je možno uplatnit i různé další vlivy, fyzikální či chemické. V zásadě však Je možno říci, že nejspíš lze odstín známky, pozorovaný na denním světle, zesvětlit, nikoliv však ztmavit. Takové záměrné či nezáměrné působení však samozřejmě zanechá stopy (nejen na tiskové barvě, ale i na papíru minimálně z přední strany známky), podle nichž by ho zkušený filatelista či znalec měl odhalit. Pokračování textu Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (II)

Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (I)

PDF verze -> Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (I) (PDF, 2 489 kB)

František Beneš

Známka 15 h Hradčany 1918, Pot. Č. 7, patří ze studijního hlediska k nejsložitějším hodnotám své emise. Při jejím tisku bylo použito sedm (někteří autoři uvádějí, že možná i osm) tiskových desek, na nichž nacházíme vysoký počet deskových vad a spirálových i příčkových typů. Při její perforaci byly použity tři druhy zoubkování (hřebe nové, řádkové a smíšené) a všechny jejich rozměry Vysoký náklad a dlouhá doba tisku pak způsobily, že se známka vyskytuje ve značném množství barevných odstínů. Známka byla vydána 7. června 1919 a platila do 30. dubna 1921. Její tisk byl zahájen 3. června 1919 a v průběhu doby bylo celkem vytištěno 1,166.500 přepážkových archů, to je 116,650.000 kusů známek (z toho 52,090.000 nezoubkovaných a 64,560.000 zoubkovaných) [1]. Nominální hodnota 15 h byla určena pro vyplácení dopisnic a pohlednic v tuzemském styku (od 15. 5. 1919 do 14. 3. 1920) a jako taková byla tedy i jednou z nejběžněji používaných známek své doby. Pokračování textu Barva známky 15 haléřů Hradčany 1918 (I)

Aršík Picasso bez čísla

PDF verze -> Aršík Picasso bez čísla (PDF, 845 kB)

František Beneš

Emise Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce, Praha 1983, Pol. č. 2596 a A2597, byla dosud spíše na okraji zájmu specializovaných sběratelů. Známka 2 Kčs z této emise, s kresbou Picassovy holubice, byla tištěna čtyřbarevným ocelotiskem z plochých desek Jednak v malém přepážkovém listu o osmi známkách a jednak v aršíkové úpravě o čtyřech známkách. Jeden tiskový list obsahoval čtyři malé přepážkové listy, druhý tiskový list obsahoval čtyři aršíky. Jednotlivá pole přepážkových listu na tiskovém listu i jednotlivá aršíková pole lze rozeznat podle drobných deskových vad. Na známkách, PL a aršíku nebyly dosud v našich katalozích uvedeny žádné deskové vady ani jiné sběratelské zajímavosti. Aršík však Je pozoruhodný tím, že Je u něho použito knihtiskové číslování, provedené na jeho dolním okraji. Pokračování textu Aršík Picasso bez čísla

Filatelistický pitaval

PDF verze -> Filatelistický pitaval (PDF, 845 kB)

František Beneš

Gluckselig, Josef: Filatelistický pitaval. Nakladatelství Kokos 1998. 363 strany, ilustr., váz. Cena 269 Kč. Kdo by neměl rád napínavé kriminální příběhy! A když jsou dokonce z filatelistického prostředí? Pak by taková kniha neměla chybět na nočním stolku žádného správného sběratele známek.

Josef Gluckselig takových příběhu sebral desítky a dohromady vydaly na docela tlustou knížku. Má podtitul „malá historie kriminálních činů kolem poštovních známek“ a setkáme se v ní třeba s tajemným a veřejně dokonce ani nikdy neodhaleným Mr. Johnem, úředníkem telegrafní přepážky britské pošty, umístěné v budově londýnské burzy cenných papírů, který na přelomu 60. a 70. let minulého století frankoval podávané telegramy padělanými jedno šilinkovými známkami a nahospodařil si tak pěkné jměníčko, s nímž zakrátko odešel na předčasný odpočinek. Jiní padělatelé a rozšiřovatelé padělku zase takové štěstí ne měli. V roce 1853 byla odhalena skupina tiskařů, kteří ve Veroně zhotovovali padělky známek první lombardské emise; její členové skončili s několikaletými tresty v rakouských žalářích. V kapitole Otazníky kolem vejprtských falz autor uvádí výsledky vlastního bádání o těchto populárních padělcích ke škodě pošty. Pokračování textu Filatelistický pitaval

Nové padělky klasických evropských známek

PDF verze -> Nové padělky klasických evropských známek (PDF, 788 kB)

František Beneš

O padělcích zahraničních známek, které se u nás objevují, panuje obecný názor, že pocházejí většinou ještě z dob před druhou světovou válkou a že ani současný nástup nových rozmnožovacích technik, mnohokrát s obavami zmiňovaný v literatuře, na tom prozatím nic nezměnil. Co však platilo včera, dnes už, bohužel, neplatí. V posledních týdnech totiž jinak vcelku poklidnou hladinu našeho filatelistického života rozčeřila aféra s prodejem zjevně novodobých padělků klasických evropských známek, při které řada sběratelů a dokonce i několik profesionálních obchodníků přišlo o pěkných pár desítek tisíc korun, nemluvě o pocitu hořkosti nad tím, jak snadnou se pro padělatele stali kořistí. Pokračování textu Nové padělky klasických evropských známek