Smutný konec skvělé kariéry
František Beneš
Jako snad ve všech oborech lidské činnosti, i oblasti filatelistického zkušebnictví je mnoho povolaných a jen málo vyvolených – tedy těch, kteří poznání významně posunují kupředu a na jejich výroky se lze spolehnout. K takovým osobnostem patřil Jan Karásek, znalec, který vykonal mnoho cenného, což bylo uznáno doma i na mezinárodním poli. Závěr jeho desítky let trvajícího snažení však, bohužel, dílo nekorunoval. Určitě tedy stojí za zamyšlení, proč tomu tak bylo a zda z toho lze vyvodit nějaké poučení.
Inženýr Jan Karásek (1927) měl všechny předpoklady, aby se stal skvělým filatelistickým znalcem. Známky měl rád, sbíral je, studoval, a do hloubky jim rozuměl. Navíc měl dobrou povahu – byl srdečný, vystupoval přátelsky a v jednání se sběrateli byl vstřícný, ochotný, otevřený a velmi trpělivý. V diskuzích, na přednáškách i v publikacích uměl srozumitelně vyložit své závěry a vždy přitom pevně obhajoval svá odborná stanoviska. Navíc byl z Brna, což jistě také hrálo svou roli, protože ne všechno důležité musí nutně pocházet z Prahy, a v rámci snahy o vyváženost mu to v údobí, kdy se teprve prosazoval, v očích sběratelů i vedení SČSF přidávalo nějaký ten pomyslný bod navíc. A především – to je třeba zdůraznit – byl neobyčejně pracovitý, což nemohl nikdo přehlédnout. Byl autorem mnoha odborných článků a pojednání ve Filatelii i dalších časopisech a zpravodajích, a autorem či spoluautorem řady brožur, knih a Monografií. A taky mu přálo štěstí – například v případě zdařilé knihy Padělky čs. známek (1963), na jejímž vzniku se spolu s pány Kvasničkou, Paulíčkem (a Mrňákem) podílel, byl z autorů první v abecedě, a tak je kniha pro celé generace sběratelů spojena především s jeho jménem. Jeho prestiži samozřejmě velmi pomohlo, že byla a je dodnes vnímána a hovorově nazývána jako „Karáskovy Padělky“, v podstatě to nastartovalo jeho raketový vzestup na poli filatelistického zkušebnictví. To, že tento úspěch o pětatřicet let později nezopakoval v knize Čs. poštovní známky a jejich padělky (1998), jejímž byl jediným autorem a která je co do záběru ambicióznější, ale co do kvality zpracování nedosahuje úrovně své předchůdkyně, jen potvrzuje významný podíl zbylé trojice spoluautorů při tvorbě knihy původní.
Continue reading Smutný konec skvělé kariéry