Archiv autora: František Beneš

Českem po stopách maršála Radeckého

František Beneš

Na Českou poštu můžeme slyšet řadu postesků a jistě jsou mezi nimi i pravdivé, ale dneska to chci vzít z opačného konce. Chci pochválit službu, kterou poskytuje skvěle, a upozornit čtenáře na to, že ji lze využívat i jinými způsoby, než je běžné.
Jde o malé přepážkové listy s kupony, na něž pošta zhotovuje přítisky podle přání zákazníka. Příští rok si připomeneme už 20. výročí od zavedení této služby (tedy – to to opravdu neuvěřitelně letí!), která za tu dobu doznala řady změn. Ale napřed trochu historie.
Continue reading Českem po stopách maršála Radeckého

1 Kč známka Masaryk VI. typ s kolmou průsvitkou

František Beneš

Pod tímto titulkem časopis Český filatelista ve svém čísle 11 z 2. 6. 1939 na s. 181 zveřejnil článek znalce Rudolfa Gilberta, v němž popsal a vyobrazil známku s dosud neznámou polohou průsvitky lipové listy. Takové případy byly známy i z jiných emisí, to ale šlo o známky tištěné z plochých desek, zatímco tento exemplář byl tištěn rotačním ocelotiskem na stroji Stickney. Šlo o senzační nález, který se pak už nepodařilo zopakovat. Nyní mi byla Gilbertem vyobrazená a popsaná známka předložena k ověření, takže ji můžeme prozkoumat.
Continue reading 1 Kč známka Masaryk VI. typ s kolmou průsvitkou

„Krásný“ dopis legionářské pošty

František Beneš

V minulém čísle jsme otiskli dokonce dvě hádanky, první se věnujeme na jiném místě a tady se podíváme na druhou, věnovanou obálce údajně odeslané polní poštou čs. legií v Rusku. Jako její odesilatel je uveden kapitán Antonín Novotný, který stál v čele čs. polní pošty v Rusku, a jako adresát je uveden plukovník Vojtěch Klecanda, který byl na Sibiři Novotného nadřízeným ve funkci generálního ubytovatele čs. armádního sboru v Rusku, pod nějž spadala i čs. polní pošta. Zeptali jsme se Vás: „Jde o nádherný dobový doklad, nebo je to jinak?“.
Continue reading „Krásný“ dopis legionářské pošty

Britská královská sbírka poštovních známek

František Beneš

V souvislost s úmrtím britské královny Alžběty II. tisk na celém světě probírá i dědictví, které po sobě zanechala. Její závěť – stejně jako závěť jejího manžela Filipa – je sice neveřejná, ale komentátoři už rozebírají, co komu připadne z jejího rozsáhlého majetku. Alžběta totiž patřila k nejbohatším ženám světa, a i když mnohé z toho, co ji obklopovalo, patří ve skutečnosti státu, její soukromý majetek byl ohromující.
Continue reading Britská královská sbírka poštovních známek

Václav Fajt 70 – a půl století dobrého díla

František Beneš

Za umělce má mluvit jeho dílo – tuhle zásadu lze na rytce a malíře Václava Fajta vztáhnout takřka stoprocentně. Na internetu o něm naleznete jen velmi málo, dokonce nemá ani svou stránku na Wikipedii. S jeho pracemi se přitom můžeme setkávat každodenně, na poštovních známkách a na bankovkách.

Narodil se 4. srpna 1952 v Plzni, ale za své rodiště považuje Robčice, vesničku, odkud pochází jeho rodina. Jeho předkové z matčiny strany tu měli malé hospodářství, na kterém bylo pořád co dělat. Maminka Helena byla z pěti dětí a celý život se lopotila na poli nebo ve chlévě. Tatínek Václav byl dělníkem v plzeňské Škodovce, jako zámečník pracoval na lokomotivách. Po práci i on pomáhal mamince v hospodářství, však také do místního JZD vstoupili až z nezbytí a jako jedni z posledních, v roce 1958. To mimoděk vypovídá o vztahu rodiny k vládnoucímu režimu, který to samozřejmě nenechal bez odezvy, takže Václav ani po letech nemohl pomýšlet na studium na vysoké škole, i když předpoklady k tomu měl.
Continue reading Václav Fajt 70 – a půl století dobrého díla

Není značka jako značka – a atest to taky vždycky nevyřeší!

František Beneš

Dnes bychom v rubrice Znalecká hlídka chtěli upozornit na méně obvyklé problémy, s nimiž se ale sběratelé rovněž mohou setkat. Jde o nevhodně používané otisky přídavných značek na zadní straně známek, o „exotické“ atesty, které se na našem trhu objevují čím dál častěji, a o dvě perličky nakonec.

Za první republiky bylo běžné, že filatelističtí obchodníci ve snaze předcházet sporům o záměně položek při případné reklamaci, a rovněž pro zvýšení důvěryhodnosti svého zboží (a obchodu jako takového – tedy i z důvodů reklamních), otiskovali na zadní stranu prodávaných známek svou značku. V 50. a 60. letech v tom pokračoval Pofis (i když ten i z jiných důvodů – například aby vázané hodnoty získané za nominál soukromě v novinkové službě personál nemohl prodávat v prodejnách s příplatkem za „Pofisové“ ceny), později však byla tato praxe opuštěna. Nyní se na Aukru objevily známky, které současný prodávající opatřuje nikoli svou značkou, ale značkami „přídavnými“, jimiž poukazuje například na druh a rozměr zoubkování, typ známky, známkové pole apod.
Continue reading Není značka jako značka – a atest to taky vždycky nevyřeší!