Archiv autora: František Beneš

Voják pěti armád podepsaný na všech diplomech Londýn 1943

František Beneš

Londýnský aršík zabíral v mnoha sbírkách ČSR II hned první list, snad jako výraz přesvědčení, že poválečné Československo se odrazilo ode dna beznaděje právě ve Velké Británii, kde sídlila jeho exilová vláda. Podrobně o něm pojednává únorová Filatelie, kde je vyobrazen výstavní diplom „Za cennou spolupráci“ s natištěným nezoubkovaným aršíkem. Dnes si ukážeme jiný, svého druhu unikát.

Unikátem je vlastně každý z těchto diplomů, nesou přece jméno oceněného. Ten dnešní je však zvláštní tím, že toto jméno je na něm uvedeno dvakrát – jednou jako oceněný a podruhé jako ocenění udělující předseda organizačního výboru výstavy. Tím byl Jaroslav Brož (1898 – 1979), tehdy podplukovník a později dokonce divizní generál. Z titulu své funkce předsedy organizačního výboru výstavy podepsal všechny vystavené diplomy, současně se výstavy zúčastnil jako sběratel – vystavovatel, za což obdržel vyobrazený diplom. Je tedy otázkou, zda dostal jen tenhle jeden, nebo i druhý „Za cennou spolupráci“. Do takových důsledků však organizační výbor nejspíš nešel.

Jaroslav Brož byl zajímavou osobností a oblouk jeho životní dráhy lze sledovat jen s obdivem. Narodil se na sklonku devatenáctého století v Prostějově, v rodině kočovných herců. Už to jistě tvořilo překážku pro získání vyššího vzdělání. Přesto ve druhém roce Velké války dosáhl maturity na vyšší reálce v Hodoníně, to už byl odveden do rakousko-uherské armády. To byla tedy první armáda, v níž sloužil a dokonce zde utrpěl zranění na italské frontě. Po vzniku Československa vstoupil do jeho ozbrojených sil, tedy do druhé armády své kariéry. Po vzniku protektorátu odešel do Francie, kde se zapojil do čs. jednotek, tedy své armády třetí. Odtud se přesunul do Velké Británie, kde tamní čs. jednotky byly jeho armádou čtvrtou. To už byl podplukovníkem generálního štábu a tuto hodnost uvádí před svým podpisem na diplomech. V roce 1944 byl převelen do SSSR, kde dosáhl funkce velitele 1. čs. brigády, což v jeho kariéře byla vlastně armáda pátá. Po válce byl povýšen do hodnosti brigádního generála a později generála divizního. Pokud bychom brali čs. armádu z let 1945-8 jako samostatný subjekt, a tu poúnorovou jako subjekt další, voják a filatelista Jaroslav Brož by působil dokonce v sedmi armádách! Jako na příslušníka té západní se na něj komunistický režim díval s podezřením a v roce 1951 byl z armády propuštěn. Nejspíš díky jeho působení v armádě východní jej ale alespoň nezavřeli…

Jeho diplom z londýnské výstavy se dochoval a nese stopy Brožovy vojenské anabáze v posledních dvou letech války. Uvědomíme-li si, že s ním nejspíš absolvoval dalekou cestu z Británie do SSSR a pak boje až do Prahy, jsou ty šrámy nakonec ještě malé. Část s natištěným aršíkem se dokonce dochovala v bezvadném stavu. Přesvědčit se o tom můžete sami, diplom bude nabídnut v podzimní aukci Profil.

Nečekané pozadí vzniku padělku ke škodě pošty – Fifinka

František Beneš

V podzimní aukci Profil bude mimo jiné rozprodávána studijní sbírka novodobých padělků ke škodě České pošty. Jednu z chystaných položek tvoří padělky známky „A“ Čtyřlístek – Fifinka 2010. Jde o známky samotné i na celistvostech prošlých bez povšimnutí poštou. Katalog POFIS přitom informaci o existenci padělků u této známky neuvádí, proto se teď na ně podíváme podrobněji.

Vcelku nepřekvapivý je padělek zhotovený zjevně kvalitní rozmnožovací technikou, v souboru doložený na dopisu prošlém poštou, přestože postrádá „zoubkování“ (násek).

Ve velkém zvětšení je vidět, že kopírovací technika může vcelku zdařile napodobit ofsetovou kresbu známky i její barvy, neporadí si však s pérově provedenými nápisy (a jinými takto vytištěnými součástmi obrazu, např. s liniovou kresbou). To dobře vynikne při srovnání s detaily pravé známky.

Popsaný případ není příliš nebezpečný, tedy pokud známku prohlíží filatelista. K těm však pracovníci pošty většinou nejspíš nepatří, a tak nelze očekávat, že by mohli i tyto relativně jednoduché padělky odhalovat. Pokud by se o to však chtěli pokusit, dobrou pomůckou by jim byly pérově vytištěné nápisy, které – jak jsme si právě ukázali – běžná kopírovací technika napodobit nedokáže. Čekali bychom tedy, že budou součástí každé ofsetem tištěné známky, a je škoda, že se tak někdy neděje, jak jsme na to už několikrát upozornili.

To všechno ale uvádím jen na okraj, v podstatě jako úvod k hlavnímu dnešnímu tématu. Tím je další padělek, rovněž použitý na celistvosti.
I za vznikem tohoto dopisu stál zjevně filatelista, to ale pro nás teď není podstatné. Důležitá je podoba padělané známky.

Rastr jejího obrazu se opět liší od originálu, jeho podoba je však profesionální, což od pouhé kopírky nelze očekávat. Největším překvapením je však podoba nápisů, tedy názvu státu a jména autora návrhu známky – jsou vytištěny pérově, tedy stejně jako na pravých známkách (jejich okraje jsou rovné a písmo tedy není tvořeno rastrem).

Samozřejmě vás napadne, jak je to možné? Pro tisk nápisů musel být použit tiskový podklad původní známky, nebo by jej padělatel musel pečlivě napodobit. Proč by to ale dělal, když obraz známky je naopak od originálu značně odlišný?

Ukázalo se, že odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti jednoduchá. „Padělanou“ známku totiž nechala zhotovit sama pošta, a to v rámci letáku propagujícího nově zavedené písmenové známky.

Dalším propagačním předmětem při zavádění písmenových známek je propagační tisk České pošty, v katalogu POFIS č. PRT 1. Uvádí se tu o něm:
„Na tiskovou konferenci (28. 4. 2010) k vydání prvních písmenových známek připravila Česká pošta pro účastníky propagační tisk PRT 1 (v nákladu údajně cca 50 kusů) v podobě nezoubkovaného aršíku rozměru 148 x 105 mm se všemi třemi chystanými známkami vytištěnými z původních podkladů (pouze Fifinka má o něco hrubší rastr), na samolepicím papíru oz, s průsekem naznačeným tiskem. PRT 1 se vyskytuje samostatně, nebo nalepený na deskách, v nichž byly připraveny materiály pro účastníky konference.“

Pomineme-li vcelku primitivní padělek vzniklý na kopírovacím zařízení, ukázali jsme si tři podoby známky Fifinka, zhotovené na zakázku České pošty:
1) skutečnou vydanou známku, jejíž obraz je tvořen jemným stochastickým (nepravidelně uspořádaným) rastrem a písmo je vytištěno pérově;
2) „padělek“ vystřižený z letáku České pošty, jehož obraz je tvořen výrazně odlišným (pravidelně uspořádaným) rastrem a písmo je vytištěno pérově;
3) známku z propagačního tisku České pošty (PRT 1), vytištěnou z původních tiskových podkladů, jejichž rozlišení bylo v průběhu příprav výroby sníženo (nejspíš nedopatřením, jak lze soudit ze skutečnosti, že další dvě známky na PRT 1 jsou vytištěny ve stejném rozlišení jako známky vydané), což je u Fifinky vidět na snížené „kvalitě“ její kresby i okrajů nápisů (jsou pilovité).

Jde přitom o ojedinělý případ v české známkové tvorbě – alespoň já o žádném dalším takovém nevím.

Pro úplnost vyobrazuju i detaily dalších dvou známek z PRT 1, tedy Muchovy Gismondu a Zvěrokruh, u nichž je pozoruhodné, že jejich provedení je na PTR 1 naopak dokonalejší než na vydaných známkách…

Kus života mezi pohlednicemi

František Beneš

Kus života mezi pohlednicemi

Na letošní 19. červen připadá v naší rodině veliká sláva – devadesáté narozeniny mojí maminky Heleny Benešové. Do časopisu Filatelie o tom píšu proto, že mnoho let byla aktivní obchodnicí s filatelistickým zbožím, odkud ji zná mnoho sběratelů, má velké zásluhy o vznik Profilu, o záchranu časopisu Filatelie, a taky o moje působení v Poštovní filatelistické službě.
Continue reading Kus života mezi pohlednicemi